Datum vzniku invalidity

Overview

Článek přináší informace o problematice stanovování data vzniku invalidity u osob s duševním zdravotním postižením. Reaguje na zjištění, která byla učiněna v některých posudcích lékařské posudkové služby v souvislosti s posuzováním zdravotního stavu, pracovní schopnosti a invalidity pro účely důchodového pojištění.

Klíčová slova:

zdravotní postižení – pracovní schopnost – invalidita – duševní porucha a porucha chování – datum vzniku invalidity – lékařské zprávy a nálezy poskytovatele zdravotních služeb – pojištěnec

ÚVOD

Datum vzniku invalidity je nedílnou součástí posouzení zdravotního stavu, pracovní schopnosti a invalidity lékaři okresních správ sociálního zabezpečení nebo lékaři České správy sociálního zabezpečení v námitkovém řízení podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity a posudku o invaliditě. Stanovení správného data vzniku invalidity má zásadní význam pro nárok na invalidní důchod a jeho výši. Datum vzniku invalidity má dopad na stanovení doby pojištění potřebné pro nárok na invalidní důchod a tím také současně ovlivňuje výši výpočtového základu a délku dopočtené doby. Při nesprávném stanovení data vzniku invalidity pak může dojít k tomu, že ač je pojištěnec uznán invalidním, nezíská nárok na inva-
lidní důchod (invalidní důchod mu není přiznán a vyplácen) nebo je invalidní důchod značně nižší.

PROBLÉMY

Problémy se správným stanovením data vzniku invalidity mají lékaři posudkové služby sociálního zabezpečení (dále jen „LPS“) někdy u osob s psychia-
trickou diagnózou, s nestandardním způsobem sociálního a pracovního života, což s sebou nese problémy v oblasti úplnosti podkladů pro posouzení jejich zdravotního stavu, pracovní schopnosti a invalidity v řízení o invalidní důchod. V důsledku toho se pak stává, že mohou chybět objektivní údaje o zdravotním stavu a době zaměstnání/pojištění i na dobu několika let. Orgán sociálního zabezpečení se pak dostává do velmi obtížné situace, aby v souladu se zásadami správního řízení zjistil stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Lékař LPS v řízení o invalidní důchod u pojištěnce zjistí vážnou poruchu/zdravotní postižení s neschopností soustavně pracovat, a z medicínské povahy případu vyplývá, že tento stav nevznikl v posledním roce, ale již dříve. V takovém případě i při velmi dobrých medicínských znalostech LPS je obtížné zpětně vyhodnotit vývoj zdravotního stavu (pokud neexistují objektivní podklady), tj. kdy přesně zdravotní postižení vzniklo, jaký byl vývoj v čase, zda a jak se měnil rozsah a tíže postižení, symptomatologie, zda a od jakého data došlo k poklesu pracovní schopnosti a jak velkému, zda a od kdy vznikla invalidita a jakého stupně a zda vzniku invalidity třetího stupně po určitou dobu nepředcházelo období, kdy stav odpovídal jen invaliditě prvního nebo druhého stupně, popř. zda v určitých oblastech nejde o účelové jednání na straně pojištěnce.

Problémy na straně poskytovatele zdravotních služeb

Důvodem nepřesného nebo nesprávného stanovení data vzniku invalidity LPS je skutečnost, že poskytovatel zdravotních služeb, který vypracovává podklady pro posouzení zdravotního stavu, pracovní schopnosti a invalidity, se zaměřuje především na dobu poslední pracovní neschopnosti, posledního roku a „předchorobím“ se detailněji nezabývá. V některých případech poskytovatel zdravotních služeb podklady o předchozím vývoji zdravotního stavu nemá, nebo má jen dílčí a kusé informace. Bohužel, v některých případech ani odborná psychiatrická vyšetření nebo zprávy z hospitalizace na psychiatrii se detailněji nezabývají předchozím stavem pacienta. To ve svých důsledcích má dopad na kvalitu a vypovídací schopnost podkladů o zdravotním stavu potřebných pro posouzení.

Problémy na straně pojištěnce

Pojištěnec – žadatel o invalidní důchod, má podle § 53, odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, povinnost na výzvu orgánu sociálního zabezpečení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti předložit lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které má, a sdělit údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech, předchozích výdělečných činnostech.

Osoba s duševním postižením nebo osoba, která dlouhodobě žije v rizikovém sociokulturním prostředí, nevnímá s dostatečnou vážností změnu své psychiky, intelektu, chování, nálad či emocí. Nefunkční sociální prostředí, absence rodinných vazeb či vztahů s blízkými osobami, selhání komunity, pracovní nebo sociální exkluze pak prohlubují odklon od normy, narušení pracovních a sociálních funkcí, míru realitní kontroly. Důsledkem toho je skutečnost, že osoba s duševní poruchou nebo poruchou chování nevyhledá včas odbornou lékařskou péči; mnohdy nemá ani registrujícího praktického lékaře. V řadě případů je jí odborná psychiatrická péče poskytnuta až  při závažné atace vedoucí k akutní hospitalizaci. Často pak dochází k situaci, že i v případě, že se pacientovi dostane odborné psychiatrické péče, nemá dostatečný náhled na svoji situaci, není ochoten dodržovat stanovenou medikaci, nebo ji dodržuje nepravidelně, vyhýbá se kontrolám zdravotního stavu, mění místa pobytu i ošetřující lékaře i psychiatrické nemocnice/psychiatrické léčebny, které mu poskytují pobytové zdravotní služby. V takových případech není zajištěna kontinuita péče, což má vliv na dostupnost podkladů o zdravotním stavu potřebných pro posouzení.

LPS musí současně v řadě případů zvážit případnou účelovost postupu na straně pojištěnce, žadatele o invalidní důchod. Žadatel mohl řadu let pracovat „v šedé ekonomice“ (nemá doklady o zaměstnání a sociálním pojištění) nebo z privátních důvodů nepracoval (měl příjmy z výnosů majetku, z trestné činnosti) nebo žil v cizině (aniž by doložil práci a sociální pojištění v cizině). Ze zpětného uznání data invalidity po dobu, kterou nemá pokrytou sociálním pojištěním, by profitoval, a proto účelově deklaruje vznik svého zdravotního postižení a neschopnosti pracovat řadu let nazpět.

POSTUPY LPS

Podle § 8, odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, platí, že při posuzování zdravotního stavu, pracovní schopnosti a invalidity vychází okresní správa sociálního zabezpečení zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popř. z výsledků funkčních vyšetření, a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“). Výsledky vlastního vyšetření lékaře OSSZ pak nelze chápat úzce jako fyzikální vyšetření, ale jako komplex učiněných zjištění ve vzájemných souvislostech.

LPS pak – v souladu s kapitolou V Duševní poruchy a poruchy chování, přílohy vyhlášky 
č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, vychází při posuzování zdravotního stavu, pracovní schopnosti a invalidity ze skutečnosti, že sledované období rozhodné pro posouzení by mělo trvat zpravidla rok. Z posudkové praxe a implementace vyhlášky o posuzování invalidity vyplývá, že uvedený přístup vyhovuje většině posuzovaných případů. Umožňuje posoudit průběh a závažnost zdravotního postižení, dopad na pracovní schopnost i schopnost vykonávat denní aktivity, zda postižení trvá po celé sledované období a v jaké intenzitě, nebo je zaznamenáno jen v určitých kratších obdobích, jaká je adherence k léčbě, jaká je adaptace a zda a jak je situace po zdravotní, pracovní a sociální stránce konsolidovaná.

Stále ale existují a budou i nadále existovat malé počty případů, kde uvedený postup, jak ze strany poskytovatele zdravotních služeb, tak i ze strany LPS, nepostačuje. Zvýšenou pozornost musí LPS věnovat případům, kdy anamnéza učiněná ošetřujícím lékařem zmiňuje v předchorobí některé atypické skutečnosti, jako např. pobyt v dětském domově, problémy v přípravě pro pracovní uplatnění, nedokončení studia, neukončení učebního oboru, problematické sociální prostředí, požívání návykových látek, toulání, časté změny zaměstnání, vyhýbání se práci, šikanu, zneužívání, popř. trestnou činnost. Z rodinné anamnézy lze za rizikové ve vztahu k případné psychopatologii považovat zmínky o rozvrácené rodině, duševní poruše nebo závislosti na návykové látce/látkách rodiče či sourozence aj.

Postup LPS v problematických případech

Z hlediska LPS je pro „problémový/problematický“ případ charakteristické chybění informací z oblasti vývoje zdravotního stavu, poskytování zdravotních služeb, o poskytovatelích zdravotních služeb, neúplná zdravotnická dokumentace praktického lékaře. Podklady pro posouzení se zaměřují jen na poslední období a nevypovídají o zdravotním stavu v uplynulých letech, chybějí údaje o přípravě na pracovní uplatnění nebo o pracovním začlenění, nebo jsou neúplné (profesní dotazník vykazuje nejasná, slepá místa a období). V případech, kdy z povahy a obsahu shromážděných podkladů pro posouzení zdravotního stavu, pracovní schopnosti a invalidity lze  usoudit, že invalidita pojištěnce vznikla podstatně dříve než před datem uplatnění nároku na invalidní důchod/před podáním žádosti o invalidní důchod, tj. zpravidla více než jeden rok před jednáním LPS, je potřebné přizvat posuzovanou osobu k jednání LPS OSSZ a anamnesticky s ní projednat chybějící informace a problematické skutečnosti.

Při jednání LPS je potřebné zaměřit se na:

• doplnění údajů z oblasti zdravotní, rodinné, pracovní a sociální anamnézy;
• upřesnění chybějících údajů o zdravotním stavu, ošetřujících lékařích, hospitalizacích (popř. jejich následné dožádání);
• identifikaci období, kdy se objevily první známky duševní poruchy nebo poruchy chování, zda a jak se měnily v čase;
• zjištění, jaký dopad a kdy mělo zdravotní postižení na kvalitu života, pracovní kariéru a pracovní začlenění (přerušení nebo ukončení studia/zaměstnání, kariérní „propad“, dekvalifikace, nezaměstnanost), na sociální začlenění (např. rozpad rodiny, ztráta bydlení, bezdomovectví, odnětí řidičského průkazu, svěření péče o děti jiné osobě, zásahy policie, život v sektě, prostituce, požívání drog aj.),

Pokud se žadatel o invalidní důchod neúčastní jednání LPS, i když je k němu přizván, neposkytne orgánu sociálního zabezpečení potřebnou součinnost, nemá LPS možnost zjistit posudkově rozhodné skutečnosti a reagovat na ně při vypracování posudku. Proto v takových případech může dojít k nesprávnému stanovení data vzniku invalidity.

ZÁVĚR

Stanovení správného data vzniku invalidity má zásadní význam pro nárok na invalidní důchod a jeho výši, proto je jeho stanovení vysoce odpovědnou věcí s významným dopadem na sociálně právní a finanční jistoty pojištěnce. V každém posuzovaném případě LPS musí všechny získané informace posudkově vyhodnotit individuálně i ve vzájemných souvislostech, sledovat časový průběh vývoje zdravotního stavu a pracovní schopnosti, kdy nemoc/porucha dosáhla takového rozsahu a tíže, že začala působit problémy v sociálním a pracovním životě posuzovaného pojištěnce (tj. období možného vzniku invalidity prvního nebo druhého stupně), a zda a kdy již dosáhla takového rozsahu a stupně („krizového stupně“), že pojištěnec nebyl schopen již soustavně pracovat/vykonávat soustavnou výdělečnou činnost (doba vzniku invalidity třetího stupně).

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Alena Zvoníková

Katedra posudkového lékařství IPVZ

Ruská 85

100 05 Praha 10

e-mail: posudkove@ipvz.cz