AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ V PROBLEMATICE POSUDKOVÉHO LÉKAŘSTVÍ

Autoimunitní onemocnění jsou charakterizována procesem, na jehož vzniku nebo udržování se podílí nepřiměřená imunologická reakce organismu, která vede k poškození tkání nebo orgánů nebo vyvolává poruchu jejich funkce. K poškození vlastních buněk či tkání dochází působením autoprotilátek nebo autoreaktivních T lymfocytů. Dosud neexistuje jednotné hledisko na rozdělení autoimunitních onemocnění, podle rozsahu postižení se však obvykle dělí na systémová (orgánově nespecifická), která postihují více orgánů, a na lokalizovaná (orgánově specifická) postihující zpravidla jeden orgán. Právě autoimunitní onemocnění jsou v současnosti častou příčinou invalidity. Celkově jsou autoimunitní onemocnění velmi rozsáhlou skupinou, proto je v tomto článku uveden pouze jejich zjednodušený přehled a pohled na ně z posudkového hlediska. U nejčastěji se vyskytujících systémových autoimunitních onemocnění v problematice posudkového lékařství je stručně zmíněna i oblast diagnostiky, funkčního hodnocení a orientačně jsou uvedeny i možnosti terapeutického ovlivnění.

Klíčová slova:
autoprotilátky – orgánově nespecifická autoimunitní onemocnění – orgánově specifická autoimunitní onemocnění