CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM V PROBLEMATICE POSUDKOVÉHOLÉKAŘSTVÍ

Pojem chronický únavový syndrom(CFS – Chronic Fatigue Syndrome) se poprvé objevil ve 20. století a představuje od počátkujak diagnostický, tak i terapeutický a socioekonomický problém. V poslední době se často používá pojem chronický únavovýa imunitní dysfunkční syndrom (CFIDS – Chronic Fatigue and Immune Dysfunction Syndrome), pokud je u pacienta zjištěnaporucha imunitního systému. V souvislosti s CFS se můžeme také setkat s pojmy fibromyalgie a postvirový únavový syndrom(PFS – Postviral Fatigue Syndrom), které jsou označovány jako podskupiny CFS. Podle současných medicínských poznatkůjde u CFS o tzv. nouzovou diagnózu. Doposud není jednoznačně stanoveno, zda jde o nemoc či nespecifické příznaky, kteréi několik let mohou předcházet manifestaci určitého onemocnění, a to autoimunitního, nádorového, endokrinního, metabolickéhonebo infekčního.CFS nebyl uznánWHOjako diagnóza, následně nebyl ani uveden v 10. Mezinárodní klasifikaci nemocí.Z těchto důvodů je hodnocen stále jako syndrom, tj. soubor objektivních a subjektivních příznaků, které nedovedeme přesnědiagnosticky zařadit a které se mohou vyskytovat při různých onemocněních.Článek obsahuje aktuální přehled o současných pohledech na CFS. Je zmíněna etiologie, patogeneze, diagnostika, orientačnějsou uvedeny možnosti terapeutického ovlivnění a závěrem je zmíněna problematika CFS v posudkovém lékařství.

Klíčová slova:
únava – chronický únavový syndrom– chronický únavový a imunitní dysfunkční syndrom– postinfekční únavovýsyndrom – fibromyalgie