75 let 3. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Authors:
Petr Sucharda
Authors‘ workplace:
3. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze
Published in:
Čas. Lék. čes. 2020; 159: 158-159
Category:
History of Medicine
Okolnosti vzniku 3. interní kliniky jsou dobře známy: Profesor Josef Charvát, za protektorátu vedoucí lékař Fakultní polikliniky na Karlově náměstí, si 9. května 1945 vyžádal 9 barikádníků a s touto ozbrojenou mocí zabral německou 2. interní kliniku v tzv. josefínském traktu Všeobecné nemocnice – té její části, která lemuje ulici U Nemocnice. Takto vzniklé pracoviště dlouho nemělo ani zakládací listinu, ani název na dekurzových listech, ale fungovalo od prvního okamžiku jako všeobecně orientovaná interna, i když díky svému zakladateli s jasným zaměřením na endokrinologii a metabolismus. K 1. 1. 1953 byla klinika začleněna do „pražské“ Fakultní nemocnice II s fakultní poliklinikou.
Profesoru Charvátovi se z josefínského traktu nechtělo. Ale rozsáhlé prostory bývalé jezuitské koleje (která sloužila od konce 18. století až do roku 1938 jako vojenská divizní nemocnice a byla po velké rekonstrukci po zásahu bomby 14. února 1945) ho nakonec přesvědčily a nechal si v přízemí budovy zřídit pracovnu, sekretariát a také místnost pro svoji „soukromou“ ambulanci.
Klinika si velmi rychle vydobyla přední místo mezi pražskými a obecně českými interními klinikami. Z velké části to jistě bylo Charvátovým postavením, a především jeho znalostmi a zkušenostmi, díky kterým se obklopil řadou významných lékařů a lékařek, postihujících tehdy téměř celé spektrum poválečné interny. Jako součást lékařské fakulty vybudoval Laboratoř pro endokrinologii a metabolismus (LEM) včetně izotopové diagnostiky a také progresivní radiodiagnostické oddělení v čele s doc. Šilinkovou-Málkovou. Mezi významnými lékaři kliniky byl i MUDr. Ota Küchel, který by se pravděpodobně stal Charvátovým nástupcem nebýt srpnové okupace, po které emigroval do Kanady a prosadil se jako uznávaný odborník na problematiku hypertenze a metabolismu ledvin.
Poté, co byl prof. Charvát v roce 1970 „odstaven“ (s odůvodněním překročení 70 let věku) a zůstal pouze ředitelem LEMu, stal se druhým přednostou kliniky prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. (1928–2011). Ten měl v té době podporu normalizačního režimu (sám zastával vysoké stranické funkce), ale využíval ji k rozvoji kliniky – na tradičně endokrinologicko-metabolické klinice vznikla jedna z prvních tří koronárních jednotek v tehdejším Československu a první či druhá jednotka intenzivní metabolické péče, podporoval cytogenetickou laboratoř, součástí kliniky bylo od 70. let oddělení prodloužené péče, klinika se stala centrem vysokoškolského studia ošetřovatelství. Ve druhé polovině 80. let opatřil pro kliniku první klinicky využitelnou výpočetní techniku, čímž realizoval Charvátovy vize o využití kybernetiky v medicíně. Opíral se o uznávané odborníky řady podoborů interny – endokrinology prof. Vratislava Schreibera, doc. Josefa Marka a doc. Zdenu Límanovou, diabetologa prof. Jaroslava Páva, kardiology prof. Karla Horkého a prof. Františka Kölbela, zakladatele preventivní kardiologie prof. Josefa Šobru i nastupující generaci budoucích profesorů, např. Jan Škrhu, Richarda Češku a Jiřího Widimského jr. Přitom usiloval o udržení charvátovských tradic a „charvátovského ducha“ kliniky, jak jen to bylo v té době možné; ostatně profesor Charvát byl na klinice vždy vítaným hostem i v době, kdy již nezastával žádnou funkci.
V roce 1990 se stal prvním porevolučním přednostou prof. MUDr. Josef Marek, DrSc. (1936–2019), všeobecně uznávaný endokrinolog, mimořádně široce vzdělaný a pacienty milovaný lékař, Rytíř českého lékařského stavu. Přes jeho neobyčejnou skromnost a možná až neprůbojnost klinika za jeho vedení upevnila své vedoucí místo mezi endokrinologickými pracovišti, ale proslula i schopností řešit složité a nejasné diagnostické případy v širší interně. V té době také proběhla v nemocnici zásadní reprofilizace, která se však kliniky negativně nedotkla, snad kromě převedení cytogenetické laboratoře a laboratoře pro endokrinologii a metabolismus pod Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky. Profesoři Horký, Kölbel a o něco později Michael Aschermann převzali vedoucí místa kardiologických klinik ve VFN a FN Motol. Nejen endokrinologická, ale i internistická, diabetologická, kardiologická a obezitologická společnost volily svými předsedy, místopředsedy a vědeckými sekretáři pracovníky 3. interní kliniky, stejně tak společnost pro aterosklerózu a společnost pro hypertenzi.
V endokrinologii prof. Marek posílil úzkou spolupráci s neurochirurgickými pracovišti, dále se rozvíjela oblast endokrinních nádorů nadledvin a obecně arteriální hypertenze. Klinika si upevnila význam v moderní diabetologii uplatněním výpočetní techniky a moderních statistických metod, v kardiologii se dále rozvíjela neinvazivní, zejména ultrasonografická diagnostika, i po smrti prof. Šobry zůstala „lipidová“ ambulance prominentním pracovištěm preventivní kardiologie. V „divizní nemocnici“ bylo vybudováno Osteocentrum VFN, klinika získala ambulantní prostory v budově fakultní polikliniky na Karlově náměstí, což po jejich kompletní rekonstrukci významným způsobem jednak zvýšilo kapacitu, jednak zlepšilo prostředí pro pacienty i zdravotníky. Renomé kliniky osobně jistě hrálo roli, když byla její koronární jednotka vybrána pro případné ošetření amerického prezidenta George Bushe staršího (nedošlo k tomu, ale děkovný dopis je stále zarámován na chodbě oddělení) nebo když byl později přijat sir Nicolas Winton.
V roce 2001 převzal kliniku jako přednosta prof. Štěpán Svačina, v té době i děkan 1. lékařské fakulty UK. Stabilizoval kliniku ekonomicky a posílil její význam jako výukového pracoviště 1. LF zejména v oboru nutriční terapie. Ještě více otevřel kliniku zájemcům o postgraduální studium a tím jí zajistil dostatek docentů a profesorů pro vedoucí místa, výzkum i výuku z vlastních řad. Obezitologii, jejímž průkopníkem nejen ve Všeobecné fakultní nemocnici byl prof. Jiří Šonka, integroval s moderní diabetologií, nutriční terapií a klinickou psychologií; pod jeho vedením se 3. interní klinika stává skutečným obezitologickým centrem. V LEM převzal laboratoř prof. Schreibera profesor Martin Haluzík a orientoval ji na výzkumy zaměřené na tukovou tkáň a její regulace. Prof. Jan Škrha je nejdéle sloužícím a pravděpodobně nejúspěšnějším prorektorem UK pro zahraniční vztahy.
Od října 2019 vede 3. interní kliniku endokrinolog prof. Michal Kršek. Může se opřít o renomé předního pracoviště v oborech endokrinologie, diabetologie a metabolismu, vyhledávaného pro postgraduální vzdělávání, přitom– jako největší interní klinika VFN s koronární a metabolickou jednotkou – pořád ještě poměrně široce interně zaměřeného. Jsem přesvědčen, že se tím stále daří naplňovat představy profesora Josefa Charváta o tom, jak má vypadat „jeho“ klinika.
ADRESA PRO KORESPONDENCI:
MUDr. Petr Sucharda, CSc.
3. interní klinika 1. LF UK a VFN
U Nemocnice 1, 128 00 Praha 2
Tel.: 224 962 920
e-mail: petr.sucharda@lf1.cuni.cz
Labels
Addictology Allergology and clinical immunology Angiology Audiology Clinical biochemistry Dermatology & STDs Paediatric gastroenterology Paediatric surgery Paediatric cardiology Paediatric neurology Paediatric ENT Paediatric psychiatry Paediatric rheumatology Diabetology Pharmacy Vascular surgery Pain management Dental HygienistArticle was published in
Journal of Czech Physicians
Most read in this issue
- Adult obese patient in primary care
- Obesity in childhood and adolescence and what we can do with an obese child in a pediatric health care
- Obesity treatment in patients both with and without diabetes: current options and perspectives
- Laparoscopic gastric plication in the treatment of obesity and metabolic disorders: 10-years results