Potenciální interakce mezi léčivy a doplňky stravy rostlinného původu*

Základem vývoje moderních léčiv se staly čisté aktivní složky izolované z rostlin, u kterých byla prokázána farmakologická aktivita. Situace s rostlinnými doplňky je odlišná, neboť extrakt nebo sušená nať obsahuje kromě jedné aktivní látky celou směs účinných látek, jež mohou vyvolávat lékové interakce v klasické medicíně. Tento článek se soustředí na některé často užívané byliny, které jsou součástí tzv. doplňků stravy. Jako příklady lékových interakcí a kontraindikací spojených s doplňky stravy budou v článku uvedeny dvě kazuistiky. Vzhledem k tomu, že doplňky stravy nejsou předepisovány na recept, mnoho lékařů se o interakce léčivo-doplněk stravy nezajímá, a tak je pro současnou praxi typické, že se pacientům nekladou žádné otázky spojené s jejich samoléčbou, a ani pacienti se pro nezájem lékařů neptají na možné interakce s léčivy. Pacienti, kteří se chtějí zbavit nějakého svého zdravotního problému, se často snaží sami vyhledávat pomoc, spoléhají na rady svých přátel nebo využívají rady zjištěné na internetu. A právě na tomto úseku bude zapotřebí vyvinout lepší kontrolu kvality, compliance jak zdravotníků, tak pacientů, zvýšit veřejné povědomí a také bdělost zdravotnických pracovníků směrem k potenciálním interakcím. Prioritní je uvědomit si možnost zásahu těchto doplňků na různých stupních farmakokinetiky, zvláště v oblasti absorpce léčiva a jeho metabolismu.

Klíčová slova:
doplňky stravy – lékové interakce – imatinib – ženšen – česnek

ÚVOD

Z historického pohledu byly rostliny vždy hlavním zdrojem léčivých přípravků. Základem vývoje moderních léčiv se tak staly pro svou farmakologickou aktivitu čisté aktivní složky izolované z rostlin, jako jsou alkaloidy, glykosidy, flavonoidy atd. Indové, Egypťané, Číňané a Sumeřané, jakož i několik dalších civilizací, nám poskytly důkazy, z nichž se dá vytušit, že potravu lze účinně využít nejen jako lék k léčení, ale i k prevenci nemocí. Ajurvéda, 5000 let starobylá indická zdravotní věda, se podrobně zmiňuje o užitečnosti potravy k terapeutickým účelům. Obecně lze říci, že k lékařskému využití rostlin v jejich původní přírodní a nezpracované formě došlo po prvním empirickém poznání, kdy se zpozorovalo, že určitá rostlinná potrava vyvolala změnu některé tělesné funkce. V současné době většina pacientů není dobře informována o rizicích užívání rostlinných přípravků a věří, že všechno, co je „přírodní“, musí být bezpečné. Proto je zapotřebí stále lépe shromažďovat a zpracovávat informace o účincích přírodních látek, k nimž můžeme dospět jen na základě precizního výzkumu. Kromě toho by odborní zdravotničtí pracovníci měli změnit své dosavadní převládající postoje a názory, domnívají-li se, že alternativní medicína je směšnou záležitostí, které nemusí věnovat pozornost. Jelikož každý pacient si zasluhuje získat spolehlivé informace, mělo by být povinností každého odborníka poskytnout mu je (1, 2).

V současné době se stávají interakce mezi rostlinnými doplňky a konvenčními léčivy důležitým tématem jak na experimentální, tak na klinické úrovni. Počet těchto interakcí narůstá a nutnost jejich poznání a vysvětlení je zdůrazňována mnoha autory (3–6). Kromě toho byla odhalena různorodá kvalita komerčně dostupných tzv. potravních doplňků neboli doplňků stravy (DS). Ukázalo se totiž, že při hodnocení kvality nebyla zjištěna žádná konzistentně vysoká kvalita DS, ale naopak řada DS vykazovala kvalitu nízkou. Toto zjištění je důležité k vytvoření jednotné regulace pro všechny výrobce DS (7). Zatímco na jedné straně máme velký podíl historických informací o užití DS převážně rostlinného původu, na druhé straně je zde také mnoho informací nespolehlivých – špatně projektované klinické studie nepočítající s randomizovanými chybami zkreslujícími jevy (skryté proměnné ve statistikách), a co je nejdůležitější, s placebo efektem (8). Vzhledem k tomu, že literatury týkající se DS stále přibývá a že řada z těchto prací není recenzována, bylo doporučeno, aby jako nápomocné vodítko pro léčebná rozhodnutí byly použity pouze odborné literární zdroje založené na důkazech (9). Bohužel důkazy splňující tato kritéria nacházíme jen vzácně, abychom si mohli dovolit učinit jasné závěry v dostatečné míře. Proto by všechna tvrzení vztahující se k pozitivním účinkům DS měla být považována pouze za předběžná a dokonce i závěrečná rozhodnutí týkající se bezpečnosti by měla být považována v současné době za orientační. Z těchto důvodů je nutné do budoucna vyžadovat bezpečnost DS za zcela prokázanou.

Průmyslový marketing nahrazuje pojmy „bylinná léčba“ a „alternativní léčivé“ látky výrazem „doplňky stravy“ (DS), aby se vyhnul legální odpovědnosti a zvýšené kontrole státní regulace (10). Tzv. nutraceutika jsou v některých zemích definována jako produkty odvozené od zdrojů potravy, které kromě základní nutriční hodnoty naměřené v těchto potravinách poskytují další zdravotní výhody. U těchto produktů je vyžadována pouze minimální regulace, co se týče označení výživových hodnot uvedených na etiketě zboží. Kromě toho se pojmu „nutraceutika“ užívá často k označení produktů s rozmanitým užitím i různou účinností. Definice nutraceutik a jim příbuzných produktů často závisí na zdroji. Patří sem DS, funkční výživa – functional foods (potraviny obsahující kvantitativně více některých přirozeně se vyskytujících látek, např. fytosteroly, důležitých pro lidské zdraví, jejichž konzumace má větší vliv na snížení rizika některých chronických onemocnění), léčebná výživa – medical food (specielně formulována dietními odborníky pro danou nemoc), zdravá výživa – farmaceuticals (myšleno užívání farmářských produktů pěstovaných v biokvalitě) atd. Členové lékařské komunity si samozřejmě přejí mnohem jasněji stanovit pojem nutraceutika, aby bylo možno snadněji určit rozdíly ve velmi široké rozmanitosti jednotlivých produktů. Jak bylo zmíněno výše, existuje totiž několik různých typů výrobků, které mohou spadat do kategorie nutraceutik.

Cílem tohoto článku je soustředit se především na rostlinné složky a některé purifikované syntetické látky, které jsou označované termínem DS. Podobně jako u léčivých přípravků část účinnosti DS lze přičíst placebo efektu, který může přispět k pozorované odpovědi. Uživatelé DS, kteří jsou sami pevně přesvědčeni o správném použití DS k léčbě konkrétní nemoci, často nesprávně hodnotí účinnost daného přípravku i v případě, dojde-li k samovolnému obnovení tělesné funkce.

ASPEKTY REGULAČNÍCH FAKTORŮ V EVROPSKÉ UNII A SPOJENÝCH STÁTECH AMERICKÝCH

Dle zákona jsou doplňky stravy v České republice definovány jako potraviny, jejichž účelem je doplňovat běžnou stravu a které jsou koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určené k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích, a které byly vyrobeny za účelem doplnění běžné stravy spotřebitele na úroveň příznivě ovlivňující jeho zdravotní stav. Výše uvedené rostlinné látky (někdy označované jako alternativní léčivé látky) je však nutné odlišit od podobných botanických látek užívaných v tradiční medicíně (např. morfin, digoxin, atropin atd.), neboť patří do zcela jiné kategorie a nejedná se o léčiva. Obdobně jako OTC (over-the-counter) léčivé přípravky si je pacienti mohou opatřit v lékárnách jako volně prodejné přípravky, avšak patřící do skupiny DS. Vzhledem k tomu, že kvalita informací bývá velmi rozdílná, jsou často tyto DS aplikovány zbytečně nebo nesprávným způsobem. Objektivním a pravidelně aktualizovaným přehledem základních a klinických zpráv o léčivých rostlinách („bylinách“) je Pharmacists Letter/Prescribers Letter Natural Medicines Comprehensive Database. Na tomto místě je třeba poznamenat, že určité chemicky čisté látky zařazené do kategorie DS se těší významnému farmakologickému zájmu (např. glukosamin, melatonin, koenzym Q10).

1. Základní regulační a výkonné prvky pro zajištění bezpečnosti doplňků stravy v Evropské unii (EU) zmiňuje ve svém článku Petroczi et al. (11). Autoři přezkoumali literaturu týkající se hlášení přítomnosti kontaminantů v DS a doplnili tyto poznatky o oznámení nahlášená v EU prostřednictvím dozoru nad dovozem a trhem DS do Systému rychlé výměny informací pro potraviny a krmiva (Rapid Alert System for Food and Feed, RASFF). Většina hlášení do tohoto systému se týkala problému nedostatečné kontroly kvality. Hlášení do RASFF má stále vzrůstající tendenci. Finsko a Itálie vedou v detekci kvality DS, a to především při hlášení nedovolených látek a nečistot v DS užívaných ke snížení tělesné hmotnosti a ke zvýšení sexuální potence. U doplňků, které jsou regulovány jako potravina a nikoliv jako léčivý přípravek, vyvstává velký problém, neboť na jejich trhu a distribuci se významnou částí podílí internet (chybí zde tudíž rutinní celní kontrola a dozor). Proto zajišťování a zákonné prosazování bezpečnosti těchto DS je velmi náročným úkolem.
2. Dietní doplňky – vitaminy, minerály, kofaktory, bylinné doplňky, aminokyseliny – nejsou v USA považovány za volně prodejná (tj. OTC) léčiva, ale spíše za doplňky stravy. V roce 1994 kongres Spojených států ovlivněný vzrůstajícím konzumním způsobem života rovněž jakož i úsilím silné manufakturní lobby zajistil zákonem výuku a zdravotní výchovu v oblasti dietních doplňků (Dietary Supplement and Health Education Act, DSHEA). Později bylo uvedeno, že se jedná o zavádějící zákon, který brání dostatečnému dohledu Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, FDA) nad těmito látkami (10). Kromě toho se DS řídí předpisy Aktuálně platné správné výrobní praxe (Current Good Manufacturing Practice, CGMP) při výrobě a balení tzv. Holding Human Food. Ačkoliv tato nařízení spravuje FDA, dle údajů Denney a Tsourounis (10) jsou předpisy CGMP často nedostačující pro zajištění odpovídající čistoty a síly produktu jakož i dalších proměnných DS, jakými jsou např. přesná identifikace výrobku i vhodnost botanické sklizně.

PŘÍKLADY HLÁŠENÝCH INTERAKCÍ A KONTRAINDIKACÍ MEZI ROSTLINNÝMI DOPLŇKY STRAVY A KONVENČNÍMI LÉČIVÝMI PŘÍPRAVKY DOPLNĚNÉ O DVĚ KAZUISTIKY

V mnoha vědeckých článcích (2–6) byla v posledních letech věnována pozornost problematice interakcí mezi běžnými, tedy konvenčními, léčivy a rostlinnými či jinými „přírodními“ doplňky. Díky řadě průzkumů se ukazuje, že se velká část populace snaží využívat „přírodní“ léčby nejen k prevenci nejrůznějších nemocí a zdravotních obtíží, ale také u stavů snižujících celkovou pohodu („well-being“). Přehled možných mechanismů interakcí mezi léčivy a rostlinnými DS popisuje přehledný článek z roku 2012 (12). Většina expertů souhlasí s tím, že význam takových interakcí je značný. Přes tuto shodu i přes značné množství doložených poškození zdraví způsobených takovými interakcemi jsou naše současné znalosti stále ještě nedostatečné, a to ze dvou hlavních důvodů: sektor produkující DS tvrdí, že má příliš málo financí na sponzorování drahého výzkumu, a pro změnu farmaceutický průmysl toto téma úplně ignoruje.

Vzhledem k tomu, že ve většině zemí je spotřeba DS málo regulována, můžeme v současné době očekávat velký nárůst nenahlášených nežádoucích účinků vzniklých v důsledku interakcí. Tato situace se jeví mnohem komplexněji, vezmeme-li v potaz postoje často méně než dobře informovaného zdravotnického personálu. Jelikož DS nejsou předepisovány na recept, zdá se, že mnoho lékařů nemá ani zájem o problematiku interakcí léčivo-DS. Ve většině případů typická anamnéza pacientů neobsahuje žádné otázky týkající se samoléčby pomocí přípravků tohoto typu. Proto pacienti zůstávají příliš často bez rady lékaře, když jsou v pokušení zkusit ten či onen „lék“. Realita je taková, že se pacienti spíše spoléhají na radu přátel či si najdou vhodný materiál na internetu. Právě takto získané, zejména propagační, informace jsou obvykle nespolehlivé. Přesto mnozí spotřebitelé přijali pozitivně za své využití rostlinných a další doplňků jako „přírodního/přirozeného“ přístupu v péči o jejich zdraví. Opravdu politováníhodná nedorozumění týkající se bezpečnosti a účinnosti látek jsou běžná – látky označované jako „přírodní“ nemusí vždy zaručovat bezpečnost přípravku. Tyto přípravky mohou být znehodnoceny, falešně označeny nebo dokonce kontaminovány, a to buď úmyslně, nebo neúmyslně různými způsoby. Zřídka kdy jsou prováděny chemické analýzy na složky tvořící součást produktu, což vede k nejistotě o tom, zda zjevný nežádoucí efekt způsobila primárně celá rostlina nebo kontaminující příměs.

Kazuistika 1

Cílem této kazuistiky je uvést případ hepatotoxicity vyvolané imatinibem po současném požití ženšenu u pacienta s chronickou myeloidní leukémií (CML) (13).

Muž ve věku 26 let s CML, užívající imatinib 400 mg denně po dobu 7 let neměl žádné komplikace léčby, ale stěžoval si na bolest v pravém epigastriu. Výsledky laboratorních testů: alaninaminotransferáza (ALT) 17,8 µmol/l, aspartátaminotransferáza (AST) 8,02 µmol/l, alkalická fosfatáza (ALP) 2,1 µmol/l), celkový bilirubin 24 µmol/l, albumin 40 g/l a Quickův čas – mezinárodně normalizovaný poměr (INR) 1,08. Byla provedena jaterní biopsie, pomocí níž byla prokázána akutní lobulární hepatitida naznačující lékovou etiologii, a stanovena diagnóza hepatotoxicity indukované imatinibem. Jediná úprava životního stylu pacienta před stanovením diagnózy hepatotoxicity spočívala v denním užívání energetické nápoje s obsahem ženšenu pravého (Panax ginseng) poslední 3 měsíce. V další terapii byla aplikace jak imatinibu, tak i ženšenu přerušena a pacient byl po krátkou dobu léčen jen kortikosteroidy. Terapie imatinibem byla později opět obnovena v téže dávce a nedošlo již k žádnému zvýšení hladin jaterních enzymů.

Komentář: Hepatotoxicita spojovaná s imatinibem se obvykle vyskytuje v průběhu prvních 1–2 let od začátku terapie, s mediánem výskytu jaterního poškození 100 dní. O ženšenu jako rostlině není známo, že by byla hepatotoxická. Je však prokázáno, že ženšen inhibuje CYP3A4, hlavní enzym podílející se na biotransformaci imatinibu. Pozdní hepatotoxicita objevená u tohoto pacienta byla výsledkem interakce mezi ženšenem a imatinibem přes izoformu cytochromu P450 – CYP3A4. Tato kazuistika tak upozorňuje na důležitost nepřetržitého monitorování jaterních funkcí, a to dokonce i po 7 letech terapie imatinibem. Navíc z výše uvedeného vyplývá, že včasná konzultace pacienta s lékařem či lékárníkem o užívání rostlinných nebo dalších DS by byla vhodnou prevencí před touto interakcí (13).

Kazuistika 2

Muž, 65 let, s anamnézou ischemické choroby srdeční (ICHS), vysokou hladinou cholesterolu, diabetem 2. typu a hypertenzí se obrátil na lékaře s otázkou týkající se používání DS. Pacient byl v dobrém klinickém stavu, pravidelně cvičil, dodržoval nízkotučnou dietu s nízkým obsahem soli. Většina nedávných laboratorních hodnot ukázala, že jeho cholesterol ve frakci lipoproteinů o nízké hustotě (LDL) je stále mírně zvýšený nad normu, a to v hodnotách 3,5 mmol/l (hranice 2,9 mmol/l) a jeho glykovaný hemoglobin HbA_1C byl 6%, což značí dobrou kompenzaci diabetu. Jeho krevní tlak byl také v normě. Užíval následující léky: simvastatin, metformin, benazepril a kyselinu acetylsalicylovou. Kromě toho pravidelně užíval DS – komplex vitaminu B a koenzym Q₁₀. Dotázal se svého lékaře, může-li si také vzít DS s obsahem česneku, jež by mu měl pomoci snížit jeho LDL cholesterol pod hranici 2,9 mmol/l. Jaké jsou dva důvody, proč by mohl užívat DS obsahující koenzym Q₁₀? Existují nějaké DS, které by mohly zvýšit riziko krvácení, pokud jsou přijímány společně s kyselinou acetylsalicylovou? (10).

Komentář: Ve skutečnosti se neprokázalo, že by česnek (Allium sativum) signifikantně snižoval LDL cholesterol. Naopak bylo prokázáno, že česnek sice mírně zato signifikantně snižuje celkový cholesterol, ale pouze v případě, kdy nebyla kontrolována strava, tedy pacient mohl sníst vše dle své chuti a nedržel nízkocholesterolovou dietu. Existují pouze omezené důkazy, které naznačují, že česnek může snížit velikost aterosklerotických plátů u pacientů s ICHS. Pro mírný antihypertenzivní efekt je vhodné zároveň monitorovat krevní tlak po dobu 2 týdnů od začátku užívání DS s česnekem, má-li pacient současně předepsané léky na hypertenzi. Navíc allylsulfid obsažený v česneku inhibuje jaterní cytochrom CYP2E1, což může být zdrojem dalších potencionálních lékových interakcí. Tento pacient pravděpodobně užívá koenzym Q₁₀ kvůli ICHS nebo hypertenzi nebo proto, že bere simvastatin. Současná literatura však nepodporuje fakt, že by koenzym Q₁₀ snižoval riziko rozvoje myopatie v důsledku terapie statiny. Údaje podporující výhody užívání koenzymu Q₁₀ u pacientů s ICHS jsou předběžné a limitované jen na studie, jež byly provedeny na lidech, kteří již srdeční infarkt prodělali (v sekundární prevenci). Některé rostlinné DS (např. česnek, Ginkgo biloba a ženšen) mají antiagregační účinky, které by mohly být zesíleny současným podáním kyseliny acetylsalicylové. Užívá-li pacient také warfarin, pak by se mohly objevit dodatečné interakce jednak s koenzymem Q₁₀ (podobná struktura s vitaminem K) a melatoninem (in vitro snížený protrombinový čas) vedoucí ke snížení účinku warfarinu, nebo s glukosaminem (zvýšený INR) vedoucí naopak ke zvýšení účinku warfarinu.

NĚKTERÉ MECHANISMY INTERAKCÍ MEZI DOPLŇKY STRAVY A KONVENČNÍMI LÉČIVÝMI PŘÍPRAVKY

Mechanismů vzniku interakcí mezi rostlinnými DS a protinádorovými léčivy je mnoho a byly přehledně zpracovány ve zprávě autorů Yang et al. (14). Svědčí o tom velké množství rostlinných produktů (např. česnek, jmelí, houba lingzhi, kozinec neboli rod rostlin z čeledi Fabaceae, bylinný čaj Essiac obsahující list šťovíku menšího, kůru jilmu červeného, kořen lopuchu většího a reveně lékařské), které jsou užívány pacienty s rakovinou. I když u některých rostlinných preparátů byly prokázány potenciálně příznivé účinky na vývoj rakoviny i zmírnění toxicity vyvolané chemoterapií, neexistuje žádný nebo jen slabý vědecký základ pro klinické použití těchto přípravků v onkologické léčbě, jelikož téměř žádný z těchto rostlinných přípravků nebyl testován v rozsáhlých klinických studiích. Na druhé straně se však zvyšuje počet zpráv o interakcích mezi rostlinnými preparáty a protinádorovými léčivými přípravky, které se tak stávají bezpečnostním problémem. Například v klinické studii s onkologickými pacienty bylo potvrzeno, že při podávání třezalky po dobu 18 dnů v dávce 900 mg/den perorálně se snížila plazmatická hladina aktivního metabolitu irinotekanu, SN-38, o 42 %. U zdravých jedinců dvoutýdenní podávání třezalky tečkované v dávce 900 mg/den statisticky významně snížilo biologickou dostupnost imatinibu o 32 %. U žen ve stadiu pokročilé rakoviny prsu společná aplikace DS s obsahem česneku snížila celkovou clearance docetaxolu o 23,1–35,1 % (14).

V případech systémově užívaných léků (většina protinádorových léčiv se biotransformuje ve fázi I nebo II buněčného metabolismu) jsou substráty P-glykoproteinu, proteinu dávaného do souvislosti s rezistencí nádoru prsu, proteinů zodpovědných za mnohočetnou rezistenci (multidrug resistence proteins) a/nebo jinými transportéry. Indukce a inhibice těchto enzymů a transportérů jsou považovány za velmi důležité mechanismy vzniku lékových interakcí mezi rostlinnými DS a protinádorovými léčivy. Tyto mechanismy vyžadují další pečlivé studium s cílem odhalit potencionálně nebezpečné interakce u pacientů užívajících současně DS a cytostatika. Například vysoká incidence hepatotoxicity zjištěná při velmi důležitém pozorování zaměřeném na užívání rostlinných produktů může být vysoce variabilní v širokém spektru interakcí, což se projevuje od mírné hepatitidy až k akutnímu jaternímu selhání, jak bylo nedávno publikováno Bunchorntavakulem et al. (1).

Jako DS s mnoha pozitivními účinky na zdraví se často užívá přírodní polyfenol resveratrol. Jeho blahodárná účinnost byla rozsáhle literárně zdokumentována (15) a potvrzena v několika tisících zprávách (přes databázi Web of Science), a to jak v experimentech in vitro, tak in vivo. Nedávné in vivo studie i klinická hodnocení však poukázaly na možné interakce mezi resveratrolem a konvenčními léčivými přípravky, zesílené především u lékových forem obsahující vysoké dávky resveratrolu. Přibývá zpráv o známých in vitro a in vivo účincích resveratrolu na různé izoformy cytochromu P-450 (CYP). Resveratrol může vyvolat interakce s různými CYP zvláště tehdy, je-li podáván ve vysokých dávkách. Kromě systémové inhibice CYP je nutné vzít v úvahu také interakce vznikající ve střevech. Mnoho DS může potenciálně způsobovat snížení metabolismu prvního průchodu (tzv. „first-pass effect“), jehož výsledkem je pak zvýšená systémová expozice vůči určitým společně aplikovaným substrátům CYP. Proto se pacienti konzumující vysoké dávky těchto DS společně s běžně užívanými konvenčními léčivými přípravky nacházejí v riziku výskytu klinicky relevantních lékových interakcí (5, 16–19).

ZÁVĚR

Po staletí byly rostliny zdroji léčivých látek. Čisté aktivní složky izolované z rostlin, u kterých byla zjištěna farmakologická aktivita, se staly základem pro vývoj moderních léčiv. Situace s rostlinnými DS je odlišná v případech, kdy sušená bylina nebo směs rostlin obsahuje kromě jedné či více zdraví prospěšných aktivních látek ještě další substance, které mohou vyvolávat interakce s konvenčními léčivy používanými v medicíně nebo per se toxické účinky. Mezi několik základních požadavků pro bezpečné použití DS patří: lepší kontrola kvality, compliance pacienta a veřejné povědomí. Ještě důležitější je, aby profesionální zdravotničtí pracovníci vždy uvažovali o možných interakcích mezi rostlinnými preparáty, které si pacient kupuje sám, a předepisovanými léčivy. Neméně důležité je uvědomit si skutečnost, že DS působí na různých stupních farmakokinetiky, především na úrovní absorpce a metabolismu léčiv. Samozřejmě, že každá interakce je látkově specifická, tj. závislá na typu a množství použitého rostlinného DS a interagujícího léčiva stejně jako i na délce jejich užívání.

Zkratky

CGMP Aktuálně platná správná výrobní praxe (Current Good Manufacturing Practice)

CML chronická myeloidní leukémie

CYP cytochrom P-450

DS doplněk/doplňky stravy

EU Evropská unie

FDA Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration)

ICHS ischemická choroba srdeční

INR mezinárodně normalizovaný poměr (international normalized ratio)

LDL lipoproteiny o nízké hustotě (low-density lipoproteins)

OTC volně prodejné léčivé přípravky (over-the-counter)

RASFF Systém rychlé výměny informací pro potraviny a krmiva (Rapid Alert System for Food and Feed)

Tato práce vznikla za podpory institucionálního programu PRVOUK P-25/LF1/2.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

prof. MUDr. Hassan Farghali, DrSc.

Farmakologický ústav 1. LF UK

Albertov 4, 128 00 Praha 2

e-mail: hfarg@lf1.cuni.cz