Před 130 lety byla zahájena výuka na české lékařské fakultě

Overview

Zákon o rozdělení pražské univerzity na českou a německou vyšel 28. února 1882. Česká lékařská fakulta mohla zahájit svoji činnost až ve školním roce 1882/83, o rok později než právnická a filozofická. Bylo nutné pro ni zřídit všechny teoretické ústavy i některé kliniky, protože němečtí profesoři převedli svá pracoviště na německou fakultu, jak to zákon umožňoval. Oslavy zahájení výuka na české lékařské fakultě byly velkolepé, jsou vylíčeny v ČLČ a českém denním tisku.

Klíčová slova:
pražská univerzita – rozdělení univerzity 1882 – česká lékařská fakulta – aktivování české univerzity a její lékařské fakulty 1883 – oslavy otevření české lékařské fakulty říjen 1883

Aktivování české univerzity a její lékařské fakulty již byla věnována pozornost v několika publikacích monografických i časopiseckých, mj. i na stránkách Časopisu lékařů českých. Právě na nich můžeme sledovat tak říkajíc krok za krokem boj českých lékařů a mediků o fakultu s českým vyučovacím jazykem, který byl zahájen díky politickému uvolnění na počátku šedesátých let 19. století.

V tomto příspěvku úvodem pouze stručně zopakuji nejdůležitější fakta a poté upozorním na vylíčení průběhu oslav zahájení výuky na české lékařské fakultě, jak je popsal pro čtenáře Časopisu lékařů českých 20. října 1883 bohužel neznámý autor (1).

V čele boje za českou fakultu stál J. E. Purkyně (1787 až 1869), po jeho smrti pak jeho žák a spolupracovník, internista B. Eiselt (1831–1908). Sílící český živel a růst počtu českých gymnázií přiměl posléze vídeňskou vládu v čele s panovníkem k vydání zákon o rozdělení pražské univerzity na českou a německou s datem 28. února 1882. Již od počátku školního roku 1882/83 zahájila činnost česká fakulta právnická a filozofická. Aktivování české lékařské fakulty naráželo na odpor německé většiny profesorského sboru (jeho členové tvrdili mj., že není možné pěstovat lékařskou vědu českým jazykem) i velké problémy technického rázu. Zákon totiž stanovil, že stávající přednostové klinik a ústavu se sami rozhodnou, na jaké fakultě budou dále působit, a na ni převedou celá svá pracoviště. Pro českou fakultu se rozhodli pouze tři klinici (internista B. Eiselt, chirurgV. Weiss a porodník J. Streng). Bylo proto nutné rychle vyřešit umístění všech teoretických ústavů české fakulty a personální obsazení učiteli schopnými přednášet česky. V neuvěřitelně krátké době pouhého půl roku – od dubna do října – vyrostla první část areálu českých ústavů na nároží ulice Kateřinské a Na Bojišti, kam se museli stísnit všechny české teoretické ústavy, ačkoliv na českou fakultu přešly přibližně dvě třetiny posluchačů, a německé fakultě zůstaly velké, moderní ústavy v ulici U Nemocnice – patologický, anatomický a chemický. Obtížené bylo i vybudování paralelních klinik ve všeobecné nemocnici, většina profesorů německé fakulty dávala stále najevo svůj nesouhlas s aktivováním české fakulty. Jejich předpovědi, že česká fakulta nebude mít dostatek posluchačů, protože její odborná úroveň bude nevalná, se však nenaplnily. Důkazem toho byl nejen rostoucí počet českých mediků, ale i skutečnost, že již v roce 1885 vydali dva mladí profesoři – patolog J. Hlava (1855–1924) a internista J. Thomayer (1853–1927) – první číslo vědeckého orgánu české fakulty „Sborníku lékařského“, který s malými obměnami názvu vychází nepřetržitě do dnešních dnů – od roku 2004 anglicky (Prague Medical Report) a ve vědeckém světě si vydobyl zasloužené uznání.

Slavnost otevření české lékařské fakulty byla 15. října 1883 velmi vhodně spojena s odhalením desky J. E Purkyňovi na domě ve Spálené ulici, kde měl Purkyně svůj ústav a byt. Již v dopoledních hodinách onoho slavného dne byla fasáda domu ozdobena červenobílými draperiemi a květinami. Bíle zakrytý balkon byl vedle květin vyzdoben znaky lékařství, umění a Prahy. Pod balkonem byla postavena tribuna. Slavnost zahájená v 11 hodin se konala za hojné účasti oficiálních hostů i Pražanů. Velmi hojná byla účast členů Spolku českých lékařů, Umělecké besedy i pěveckého spolku Hlahol a studentů českých vysokých škol. Vedle pražské primátora se účastnili i zastupitelé Vinohrad a Smíchova, čtvrtí, které nebyly dosud součástí Prahy. Českou univerzitu zastupoval prorektor, historik W. W. Tomek, děkani a téměř všichni profesoři jak univerzity, tak i techniky. Hlahol obstaral hudební rámec slavnosti. Hlavní slavnostní projev byl svěřen mladému dermatovenerologovi, tehdy mimořádnému profesoru V. Janovskému (1847–1925), organizačně i společensky velmi zdatnému a brilantnímu řečníkovi.

Tématem jeho slavnostního projevu byla logicky osobnost J. E. Purkyně, zhodnocení jeho významu pro naši i světovou vědu i jeho zásluh o rozvoj českého jazyka a kultury. Další řečník, starosta Umělecké besedy JUDr. Strakatý, připomněl zásluhy této organizace o instalaci pamětních desek na objektech, kde sídlily významné české osobnosti. Purkyňova byla zhotovena v součinnosti se Spolkem českých lékařů a byla svěřena významným umělců, sochaři J. V. Myslbekovi (1848–1922) a architektu A. Wiehlovi. (Dům byl v roce 1927 zbořen, ale deska byla znovu osazena na nové budově, která vyrostla na jeho místě.)

Oslavy pokračovaly i ve večerních hodinách v sálech Měšťanské besedy. Zúčastnili se ho především akademičtí hodnostáři a učitelé českých vysokých škol a představitelé českého kulturního života.

Podobně – více či méně podrobně – vylíčily průběh oslav zahájení výuky na české lékařské fakultě všechny české deníky.

Marně hledáme alespoň stručnou noticku o této významné události v Prager medizinische Wochenschrift, časopisu, který začal vycházet na počátku šedesátých let 19. století jako protiváha Časopisu lékařů českých. Tento odborně velmi seriózní časopis přinášel v oddíle Notizen informace o dění na všech evropských fakultách, ale česká fakulta ležela zcela mimo okruh jeho pozornosti a zájmu.

Podobně to bylo v německých denících. Také v nich hledáme marně informaci o tom, že posluchači lékařství měli od října 1883 možnost studovat na aktivované české lékařské fakultě v Praze.

Podpořeno projektem PRVOUK P21.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

doc. PhDr. Ludmila Hlaváčková, CSc.

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

U Nemocnice 4, 128 00 Praha 2

e-mail: ludmila.hlavackova@lf1.cuni.cz