Vliv víry na prožívání nemoci u seniorů, dotazníky spirituality

Overview

Duchovní potřeby nemocných seniorů jsou velmi důležité, ale v praxi na ně zdravotnický personál příliš nemyslí. Aktivní víra má dle zahraničních studií pozitivní léčebný účinek. Cílem práce bylo zhodnocení vlivu víry na prožívání nemoci u seniorů a popis dotazníků spirituality. FICA dotazník je jednoduchý screeningový test vhodný pro odebírání spirituální anamnézy ve zdravotnických zařízeních.

Klíčová slova:
senioři, víra, prožívání nemoci, FICA.

ÚVOD

Se zvyšujícím se průměrným věkem české populace a z toho plynoucím růstem počtu seniorů se stává stále aktuálnější otázka kvality péče o tuto věkovou skupinu. Spirituální stránka osobnosti byla v minulosti z nejrůznějších důvodů stranou zájmu zdravotnického personálu, i když je nesporné, že duchovní život seniorů hraje významnou úlohu ve vyrovnávání se se stářím, nastupujícími chorobami a blízkostí smrti.

Teprve v současnosti se duchovní problematika nemocných začíná dostávat do popředí zájmu odborné i laické veřejnosti, o čemž svědčí i rostoucí snaha určitým způsobem zaznamenat spirituální anamnézu ve zdravotnických zařízeních i v ambulantní sféře a použít ji ke zkvalitnění péče o pacienty. Zdravotnický personál má nezřídka se spirituální problematikou nemocných v komunikaci problémy buď z ostychu, nebo z neznalosti tohoto tématu. Z toho vyplývá úsilí o nalezení takových standardizovaných výrazových prostředků, které by zdravotnickému personálu jeho práci ulehčily, a přitom měly dobrou výpovědní hodnotu. Jako optimální se v současné situaci jeví mezinárodně uznávané validizované dotazníky umožňující uspokojivou reprodukovatelnost získaných výsledků.

DEMOGRAFICKÉ MINIMUM

V české populaci je podle Českého statistického úřadu a jím provedeného posledního sčítání lidu z roku 2001 32,2 % věřících lidí. Z toho většinu tvoří římskokatolická církev (26,8 %), dále českobratrská církev evangelická (1,2 %), československá husitská církev (1,0 %) a ve zbylých 3,2 % jsou všechny ostatní církve (1).

Podle věkového rozložení věřících z roku 2001 je velmi nápadné posunutí silných věřících ročníků do věkových kategorií 50+. V rozmezí 50–59 let se považuje za věřící 41 % lidí, mezi 60–69 lety 61,9 % a ve věkové kategorii 70+ je to dokonce 65,4 % populace. V mladších věkových kategoriích procento věřících kolísá od 19,2 % v kategorii 0–14 let do 26,1 % ve skupině 40–49 let (1). Extrapolujeme-li si tento graf trochu uměle do roku 2010, dostáváme se se silně věřícími ročníky do věkové kategorie přibližně 60+. U mladších věkových kategorií se na jejich spiritualitě podepsala pravděpodobně éra socialismu a u dětí nejspíše výchova jejich nevěřících rodičů. Přesnější údaje poskytne letošní rok 2011 a nové sčítání lidu. I přes to však je možné prohlásit, že zejména u lidí vyššího věku by se nemělo na jejich víru zapomínat. 

VÍRA A NEMOC VE STÁŘÍ

Člověk žijící v současné postmoderní společnosti je duchovně vyprahlý, hledá, čím by tuto prázdnotu zaplnil a jeví velký zájem o spiritualitu, avšak spíše ve smyslu osobního individuálního náboženství a s velkou nedůvěrou přistupuje k tradičním náboženským institucím (církvím a náboženským společnostem) (2). Duchovní (spirituální) potřeby má ve své podstatě každý člověk, ať se považuje za věřícího či nikoliv. V širším slova smyslu se jedná o hledání smyslu života, něčeho, co nás přesahuje, naději, lásku, odpuštění a smíření, úctu k sobě i druhému. I „nevěřící“ člověk se za určitých si­tuací (zejména při nemoci vlastní nebo cizí, při ztrátě jistoty a důvěry nebo na sklonku života) ptá na tyto otázky. Duchovní život, prožitky a potřeby vlastní každému jedinci se nazývají spiritualitou. Je to způsob, jakým se každý člověk vztahuje k duchovním skutečnostem. V užším slova smyslu můžeme za spirituální potřeby považovat víru, kladný vztah člověka k Bohu, konkrétní náboženství, modlitbu. Tyto potřeby jsou obsahem religiozity, která se na rozdíl od spirituality vztahuje ke konkrétní náboženské tradici. V literatuře pojmy spiritualita a religiozita často různě splývají a jsou vzájemně zaměňovány (3, 4).

Moderní medicína je velmi úspěšná v léčbě tělesných příznaků nemocí, menší zřetel již se bere na psychologickou nebo sociální stránku pacientů a jejich spirituální potřeby zůstávají i přes svůj často nezanedbatelný význam většinou v úplném pozadí pozornosti ošetřujícího personálu. U pacientů vyššího věku však dochází na rozdíl od mladších věkových kategorií k velmi úzkému propojení mezi oblastí tělesnou a oblastí psychickou, sociální i spirituální. Duchovní život je důležitým předpokladem spokojenosti geriatrických nemocných a výrazně ovlivňuje kvalitu jejich života. Duchovní život je i faktorem velmi významnou měrou ovlivňujícím prožívání i vlastní průběh nemoci (5). Z toho plyne komplexnost geriatrické medicíny, která se soustředí mimo léčby vlastní nemoci také ve zvýšené míře na psychologické a sociální souvislosti v životě seniora a měla by brát v úvahu rovněž spirituální potřeby pacientů vyššího věku (2).

S postupujícím věkem se zejména s přibývajícími chronickými chorobami stále neodbytněji připomínají otázky po smyslu života, utrpení a smrti (6). Odpovědi na ně hledají všichni senioři věřící i nevěřící. Spiritualita, resp. religiozita ve stáří a nemoci nabývá mnohem většího významu než kdykoliv před tím. Víra pomáhá seniorům ve většině případů vyrovnat se s vlastním stářím včetně přidružených problémů, jako je nemoc, bezmocnost, závislost na okolí nebo osamělost. Poskytuje jim návod, jak zvládat nejrůznější zátěžové situace, je jim v nich posilou a dává těmto událostem určitý smysluplný význam. Víra pomáhá seniorům smířit se s vlastní nemocí a akceptovat ji jako projev Boží vůle nebo jako „zkoušku víry“. Dává smysl jejich životu i smrti. Smrt věřící lidé neberou jako absolutní konec všeho bytí, ale jako přechod do věčného života.

V nemoci ani ve smrti by starý člověk neměl zůstat sám. I zde pomáhá věřícímu člověku jistota Boží přítomnosti, ale také podpora členů jeho náboženské komunity a v neposlední řadě i přítomnost duchovního u lůžka (4).

Živá víra má určitou léčebnou dimenzi – velmi pozitivně působí na tělesné i duševní zdraví lidí a urychluje proces uzdravování z nemoci (7). Dle Vaníčkové zahraniční výzkumy zabývající se vztahem náboženského života a kvality života ve stáří ukazují na jednoznačnou vazbu mezi zdravotním stavem seniorů a jejich aktivní účastí na náboženském životě. Dle těchto studií senioři pravidelně navštěvující náboženská shromáždění měli menší výskyt depresí, úzkostí, závislostí (např. na kouření nebo alkoholu), sebevražd a lepší činnost imunitního systému, méně se léčili s vysokým krevním tlakem, více pečovali o své zdraví, lépe se vyrovnávali se stresem a dožívali se statisticky významně vyššího věku než jedinci nepravidelně nebo vůbec nenavštěvující náboženská shromáždění (2, 7, 8).

Na druhou stranu u některých lidí dochází v určitých mezních situacích (např. chronická nemoc, blízkost smrti) k tzv. spirituální tísni nebo také krizi víry. Tito lidé věří, že je Bůh trestá za jejich dosavadní hříchy, že je Bůh nemá rád, že je Bůh opustil, že Bůh nemá moc jim pomoci v jejich soužení nebo že je opustilo jejich církevní společenství (9). Spirituální tíseň působí ve všech směrech velmi negativně – významně zhoršuje přijetí nemoci a utrpení, zhoršuje průběh vlastní choroby, vede k dezintegraci osoby nemocného a může vyústit až do zásadního ovlivnění pacientova života s úplnou separací od náboženské skupiny a sociální izolací (2). Podle rozsáhlé zahraniční studie je spirituální tíseň i významný mortalitní faktor, neboť pokud se neřeší, zvyšuje úmrtnost nemocných o 19–28 % v následujících 2 letech (9). Z toho jasně vyplývá nutnost řešení spirituálních problémů nemocných co nejdříve nejlépe opakovaným rozhovorem se zkušeným duchovním nebo osobou dostatečně teologicky a také psychologicky vzdělanou a pokus o uvedení všech strachů nemocných na pravou míru a konverzi spirituální tísně pacienta do pozitivní úrovně náhledu na spirituální problematiku. Spirituální tíseň může být také vnímána jako určitá šance přehodnotit své nedokonalé nebo jinak pokřivené představy o Bohu a církvi a více se přiblížit živému Bohu a otevřít se živé víře (7).

Spirituální potřeby nemocných nejsou většinou na první pohled viditelné, lidé je chovají ve svém nitru a mnohdy se stydí o nich mluvit s cizími lidmi. Rovněž zdravotnický personál má určité zábrany při kladení otázek týkajících se spirituality. Podle zahraničních studií se až 80–91 % nemocných jejich ošetřující lékař vůbec nezeptal na jejich spirituální anamnézu (9). Z toho jasně vyplývá podceňování důležitosti spirituálních potřeb nemocných, a to zejména u lidí, kteří i sami sebe považují za „nevěřící“. Pacienti, jež jsou součástí některé církve, bývají většinou více otevření a často sami upozorní zdravotnický personál na to, co by si přáli zajistit v oblasti duchovní. Pro horší rozpoznatelnost spirituálních potřeb je obtížné je diagnostikovat a měřit (2). 

DOTAZNÍKY SPIRITUALITY

Systematičtější sledování spirituálních potřeb pacientů ve zdravotnictví pomocí jednotlivých cílených otázek nebo dotazníků je v České republice otázkou posledních několika let. K hodnocení spirituality se v tuzemsku ve většině případů používají individuálně sestavované dotazníky, které bývají vytvářeny nejčastěji v rámci jednotlivých lokálních studií. Tyto dotazníky mají i přes svůj nesporný význam pouze malou senzitivitu a specificitu a omezenou reprodukovatelnost. V akreditovaných nemocnicích bývají součástí ošetřovatelské dokumentace otázky na eventuální příslušnost nemocných k nějaké církvi a na návštěvu duchovního u lůžka. Dotazníky komplexně hodnotící spiritualitu nemocných nejsou bohužel obvyklou součástí zdravotnické dokumentace.

V České republice byl Říčanem a Jarošovou sestaven na základě zahraničních vzorů a rozhovorů s vysokoškolskými studenty Pražský dotazník spirituality PSQ 30, který obsahuje otázky se zaměřením na zkušenost a přesvědčení. Obsahuje pět dimenzí – mystická zkušenost, eko-spiritualitu, pospolitost, mravní zaujetí a transcendentálně-monoteistickou zkušenost (10). Jeho nevýhodou je jeho větší délka, složitost a horší přehlednost. Rovněž některé v dotazníku užívané termíny – jako např. Eko-spiritualita – nejsou seniorům známé, jsou v jejich případě zavádějící a matoucí. Díky tomu není vhodný pro použití pro seniorskou populaci vůbec a nesplňuje ani kritéria pro screeningový test ve zdravotnické praxi.

Ve světě je ve zdravotnictví používáno několik standardizovaných screeningových dotazníků spirituality. Jedná se zejména o FICA dotazník, Kass’ Index of Core Spiritual Experiences (INSPIRIT), SPIRITual History Questions, HOPE dotazník, Larson Short (Screening) Form nebo Larimore’s GOD Questions (11). Jejich významnou předností je jejich jednoduchost a přehlednost. Obsahují většinou pouze tři nebo čtyři pečlivě vybrané otázky (případně s nějakými dalšími krátkými rozvíjejícími podotázkami), které však přesně podchycují základní spirituální témata a jsou pro zdravotnický personál rychlým zdrojem cenných informací o spiritualitě nemocných.

Z komplexních zahraničních dotazníků spirituality je třeba zmínit Dotazník mysticismu vypracovaný Hoodem roku 1975, Škálu spirituálního stavu Paloutziana a Ellisona z roku 1982, Dotazník spirituální orientace Elkinse a kolektivu z roku 1988, Škálu spirituální transcendence Piedmonta z roku 1999 a Inventář vyjádření spirituality McDonalda z roku 2000 (10). Snahou těchto dotazníků obecně vycházejících z širšího pojetí spirituality je komplexně zhodnotit spiritualitu respondentů bez závislosti na určitém náboženském směru. Jejich použití však není vhodné pro screeningové vyšetření nemocných. 

FICA – DOTAZNÍK ZJIŠŤOVÁNÍ SPIRITUÁLNÍCH POTŘEB PACIENTA

Dotazník zjišťování spirituálních potřeb pacienta je pro svoji jednoduchost a názornost dobrým pomocníkem zdravotnického personálu ke kladení otázek při odebírání spirituální anamnézy (11, 12). FICA dotazník byl jako jediný z výše uvedených mezinárodních validizovaných screeningových dotazníků popsán i v České republice.

O FICA dotazníku se u nás začalo mluvit jako o dobrém nástroji ve vztahu k rozvoji spirituální péče v nemocnicích, neboť pomáhá zdravotnickému personálu strukturovat otázky při odebírání spirituální anamnézy, a předcházet tak rozpakům z neznalosti této problematiky (12). FICA dotazník splňuje kritéria pro screeningový i diagnostický test. Jeho použití umožňuje oproti individuálně sestavenému dotazníku pro konkrétní studii přesnější statistické zhodnocení, významně zvyšuje reprodukovatelnost a umožňuje porovnání získaných výsledků s již provedenými šetřeními u nás i v zahraničí.

FICA dotazník se skládá ze čtyř částí (souborů otázek) označených podle jednotlivých písmen názvu (tab. 1).

Vyplnění FICA dotazníku je jednoduché, trvá pouze několik minut. Respondent může dotazník vyplňovat sám nebo je možné otázky FICA dotazníku použít jako součást rozhovoru s pacientem při klasickém odebírání anamnézy některým ze zdravotnických pracovníků. 

ZÁVĚR

Spiritualita hraje významnou roli v životě starého člověka jak věřícího, tak i toho, který se považuje za nevěřícího. Zejména v přítomnosti chronických onemocnění nabývá spirituální stránka lidské osobnosti velkého významu. Víra ovlivňuje to, jak se o sebe člověk stará během nemoci, a dle řady zahraničních studií má i neoddiskutovatelný kurativní účinek. S tím nutně souvisí i ovlivnění kvality života nemocných (2, 7, 8).

Spirituální stránka osobnosti byla ještě donedávna zdravotnickým personálem buď z ostychu, nebo z neznalosti velmi často opomíjena. Až v poslední době se duchovní problematika nemocných začíná dostávat do popředí, o čemž svědčí i zvyšující se snaha určitým způsobem podchytit spirituální anamnézu ve zdravotnických zařízeních i v ambulantní sféře a využít ji ke zkvalitnění péče o pacienty. S tímto pozitivním trendem souvisí úzce i úsilí o nalezení takových standardizovaných a validizovaných prostředků, které by zdravotnickému personálu jeho práci ulehčily. Jako optimální se jeví mezinárodně uznávané dotazníky umožňující reprodukovatelnost získaných výsledků. FICA dotazník je pro jeho jednoduchost, přehlednost a dobrou výpovědní hodnotu možné použít jako vhodný screeningový test při odebírání spirituální anamnézy ve zdravotnictví. 

Zkratky

FICA        – dotazník zjišťování spirituálních potřeb pacienta

PSQ 30     – Pražský dotazník spirituality  

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Dana Hrnčiariková, Ph.D.

Klinika gerontologická a metabolická FN

Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové

fax: +420 495 832 001

e-mail: danahrnciarikova@seznam.cz