Chronická apendicitis – mizející či běžná diagnóza?

Východisko.
Zhodnocení literárních poznatků a klinických zkušeností v souvislostí s diagnózou chronická apendicitis (CHA).

Metody a výsledky.
Analýza literárních údajů a vlastního souboru nemocných operovaných pro CHA v letech 2002–2004. Vlastní soubor čítá 146 pacientů (nebyly hodnoceny operace mimo kliniku a doplňkové výkony). Pohlaví: 81 % ženy, 19 % muži, věkové rozložení 14–72 roků, průměr 34 let, průměrný věk mužů 46 let, žen 29 let. Klesající trend počtu výkonů, ročně o 10 %. Operační nálezy muži – 90 % srůsty, poruchy polohy, nález koprolitů. Ženy – jen ve 40 % makroskopický „nález“. Anamnéza u nevysvětlitelných nálezů (hodnotitelná jen u 50 %) – dlouhodobá hormonální antikoncepce (HAK) u 20 %, 1–2 měsíce po nasazení HAK-u 30 %, nitroděložní tělísko (IUD) u 10 %, naprosto negativní u 40 %. Efekt operace ve skupině nevysvětlitelných operačních nálezů byl prakticky vždy nedostatečný. Uvedeny jsou základní kontroverze v diagnostice a jejím rozsahu a místu vstupu chirurga do řešení problému. Ten se zapojuje i do diagnostické stránky, protože pro diagnózu CHA indikuje operaci řada zcela odlišných lékařských oborů a kvalita indikace je velmi rozdílná. Dále proto, že laparoskopické metody představují i diagnostický přínos.

Závěry.
Nález chronických zánětlivých změn ve stěně apendixu je morfologický. Klinický korelát existuje jen v souvislosti s významnými změnami po zánětech apendixu – například fixace, srůsty. Proto chronická apendicitis jako klinická entita výrazně ustupuje. Problémem zůstává omezený stupeň, rozsah a úroveň vyšetření s limitními možnostmi objasnění etiologie symptomatologie pravé jámy. Existuje i určitý nejednotný vztah jednotlivých oborů v diagnostice a léčbě této symptomatologie, s praktickou nemožností prosazení algoritmů vyšetřovacích metod při multidisciplinárních indikačních zdrojích.

Zásadní zůstává stále racionalita v indikacích k vyšetřením a k operaci.

Klíčová slova:
chronická apendicitis, apendektomie.