Vazopresin a jeho analoga v léčbě šokových stavů

Základem hemodynamické podpory u stavů oběhového selhání s vazodilatací, nejčastěji septického šoku, je objemováresuscitace a podávání inotropik. Pokud je tato intervence nedostatečná, podáváme následně nebo častoparalelně pro udržení dostatečného perfuzního tlaku látky, které zvyšují vazokonstrikci. Pro tyto účely se jakostandardní léčba používá noradrenalin nebo další katecholaminy s alfa-adrenergním účinkem. Jejich dávka se podlepotřeby zvyšuje. U části pacientů nelze navzdory vysokým dávkám katecholaminů dosáhnout cílových hemodynamickýchparametrů vůbec. V těchto případech hovoříme o šoku rezistentním na podání katecholaminů. Vzhledemk významným nežádoucím účinkům vysokých dávek katecholaminů existuje klinická potřeba alternativních vazopresorů.Vazopresin, resp. arginin vazopresin antidiuretický hormon, má za fyziologických podmínek minimální vlivna tonus cév. Při hypovolémii jsou jeho koncentrace zvýšené a má významný podíl na udržení arteriálního tlakupomocí vazokonstrikce. Naproti tomu u sepse jsou hladiny vazopresinu velmi nízké a v klinickém obraze dominujevazodilatace. Zároveň byla u septického šoku zjištěna zvýšená citlivost na podání vazopresinu. Uvažuje se dokonceo deficitu endogenního vazopresinu u těžké sepse. V současnosti existuje několik pilotních klinických studií s podávánímvazopresinu u septického šoku, které ukazují příznivý účinek jeho substituce na hemodynamické parametry.V této souvislosti nebyly u relativně nízkých substitučních dávek prokázány nežádoucí účinky na perfuzi a funkcijednotlivých orgánů. V našich podmínkách dostupný terlipressin (N-glycolyl-8-lysin-vazopresin) je derivát vazopresinus prodlouženým účinkem. Standardně se používá k léčbě komplikací portální hypertenze v intermitentnímdávkování. Terlipressin při podání na zvířecím modelu sepse má podobně příznivé účinky jako vazopresin. Bylozjištěno, že velmi vysoké dávky terlipressinu mají stejně jako vazopresin potenciálně nežádoucí účinky na plicníoběh a další. Do současnosti byly publikovány pouze kazuistické zkušenosti s podáním nízkých dávek terlipressinuu septického šoku rezistentního na katecholaminy, které naznačily podobný účinek jako u vazopresinu. U šokovýchstavů s deficitem endogenního vazopresinu, které jsou rezistentní na podávání vysokých dávek katecholaminů, jepodávání vazopresinu a jeho analogů novou perspektivou léčby. Tuto možnost je třeba ověřit z hlediska morbiditya mortality na dostatečně velkých studiích. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát u pacientů v sepsi s preexistujícímobliterujícím onemocněním cév, především aterosklerózy.

Klíčová slova:
šok, sepse, vazopresin, oxid dusnatý, terlipressin, terapie.