Jícen: organické a funkční poruchy

Jícen je orgán často opomíjený s představou, že představuje jen cestu přesunu potravy. Ale znalostí přibývá a některáonemocnění jsou nyní diagnostikována daleko častěji. Gastroezofageální junkce představuje místo, kde se stýkajídva odlišné typy epitelu. Přesné určení hranice může být v některých případech velmi obtížné. Ani oblast kardienení zatím přesně definována. Důležitou součástí refluxátu, který poškozuje jícnový epitel, je duodenální obsah.Jednou ze základních příčin refluxní choroby jícnu jsou zřejmě přechodné relaxace dolního jícnového svěrače, kteréjsou kontrolovány z centrálního nervového systému. Pokud se v oblasti kardie nacházejí zánětlivé změny, je nálezpopisován jako žaludeční karditida. Ukazuje se, že by histologické změny v kardii mohly souviset s přítomnostíinfekce Helicobacter pylori, ale i s refluxní chorobou jícnu. Pokud nelze prokázat etiologický vliv infekce Helicobacterpylori, hovoří se o non-helikobakterové izolované karditidě. Barrettův jícen je získaný stav, který je důsledkemtěžkého poškození sliznice jícnu. Diagnóza Barrettova jícnu závisí na průkazu histologických změn v bioptickýchvzorcích sliznice jícnu. Za nejúčinnější léčbu Barrettova jícnu je považována včasná a dlouhodobá léčba refluxníchoroby jícnu. Konzervativní léčebná opatření jsou založena na dlouhodobém potlačení tvorby žaludeční kyselinyantisekretoriky (nejúčinněji inhibitory protonové pumpy). Funkční poruchy jícnu jsou důležitou skupinou, jejichžposlední mezinárodní klasifikace se uskutečnila v roce 1999 (Řím II).

Klíčová slova:
refluxní choroba jícnu, ezofagitida, karditida, Barrettův jícen, funkční poruchy.