Chrom jako biogenní prvek

Chrom byl dlouhá léta znám jako prvek způsobující alergické reakce a mající i neurotoxické a karcinogenní účinky.Takto působí zejména chrom šestimocný. Již více než čtyři desetiletí je známo, že trojmocný chrom je esenciálníbiogenní prvek, který má vztah k sacharidovému a lipidovému metabolizmu. Teprve v posledních letech se všakpodařilo vysvětlit tuto funkci chromu na molekulární úrovni. Po vstřebání je chrom transportován k buňkám nejspíševázán na plazmatickou bílkovinu transferin. Inzulín iniciuje vstup chromu do buněk, kde se váže na oligopeptidapochromodulin. Ten se čtyřmi molekulami Cr(III) vytváří aktivní chromodulin, který se uplatňuje při amplifikacisignálního účinku inzulínu. Po vazbě na inzulínový receptor, aktivovaný vazbou inzulínu, řádově zvyšuje aktivitutyrosinkinázy, která je součástí intracelulární části inzulínového receptoru. U osob s deficitem chromu zlepšuje jehosuplementace glukózovou toleranci a některé parametry lipidovéhometabolizmu. Suplementace je indikována u osobs porušenou tolerancí glukózy v preklinickém i manifestním stadiu diabetu 2. typu, kdy byly prokázány zvýšenéztráty chromu do moči; jeho nedostatek se může podílet na inzulínové rezistenci a hyperlipidémii těchto nemocných.Chrom je podáván nejčastěji ve formě organických sloučenin: extraktu z kvasnic či Cr(III) pikolinátu. Pikolinátchromitý však při vstupu do buňky může být redukován na sloučeniny Cr(II) a ty pak cestou Fentonovy reakcekatalyzují vznik volného hydroxylového radikálu.

Klíčová slova:
chrom, chromodulin, diabetes mellitus, inzulín, inzulínová rezistence.