DIAGNOSTIKA A TERAPIE POVRCHOVYCH NÁDORU MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

Povrchové nádory tvoří 70-80 % všech uroteliálních karcinomů močového měchýře. Radíme mezi ně exofytické tumory Ta a Tl, ale i intraepiteliální nádorové změny bez exofytického růstu klasifikované jako Tis (carcinoma in situ). Charakteristickým rysem povrchových nádorů je multifokální charakter a vysoká četnostrecidiv po předchozím endoskopickém odstranění. Základním diagnostickým i terapeutickým krokem je endoskopické vyšetření v anestezii spojené s resekci exofytických nádorů a s odběrem biopsií ze suspektních ložisek, na které navazuje histologické vyšetření získané tkáně. Tento postup umožňuje úplné odstranění všech viditelných lézí, klasifikaci nádoru i stanovení prognostických faktorů, na základě kterých odhadujeme budoucí chování malignity. Cílem intravezikální terapie je léčba Tis, respektive snížení rizika recidivy a progrese nádoru po předchozí transuretrální resekci. K intravezikální chemoterapii používáme obvykle mitomycin C nebo adriamycin. Tato léčba prodlužuje beznádorový interval a redukuje počet časných recidiv zhruba o 14 %, nesnižuje však riziko pozdních recidiv nebo progrese onemocnění. Intravezikální imunoterapie BCG vakcínou představuje nejúčinnější formu léčby Tis, kde přináší remisi v 73-87 % případů. Je rovněž signifikantně účinnější než chemoterapie při redukci počtu recidiv po předchozí transuretrální resekci (TUR), je však spojena s větším počtem vedlejších příznaků. Radikální operační léčba je rezervována pro povrchové nádory nereagující na lokální léčbu.

Klíčová slova:
povrchové karcinomy močového měchýře, intravezikální chemoterapie, intravezikální imunoterapie BCG vakcínou.