VLIV DLOUHODOBÉ LÉČBY METFORMINEM NA HLADINY STEROIDŮ A PARAMETRY INZULINOVÉ REZISTENCE U ŽEN SE SYNDROMEM POLYCYSTICKÝCH OVARIÍ

Overview

Východisko:
Inzulinová rezistence může být klíčovým faktorem v etiopatogenezi syndromu polycystických ovarií. V terapii se proto mohou uplatnit inzulinové senzitizátory. Cílem práce je zjistit účinky dlouhodobé léčby metforminem u pacientek se syndromem polycystických ovarií na parametry inzulinové rezistence a sekrece, steroidní hormony a ovariální steroidogenezi a určit prediktory úspěšné terapie (úprava menstruačního cyklu).Metody a výsledky. Soubor tvoří 24 žen se syndromem polycystických ovarií. Byly provedeny odběry žilní krve ke stanovení testosteronu, estradiolu, androstendionu, dehydroepiandrosteronu a sulfátu, 170Hprogesteronu, 170Hpregnenonolu, sex-hormone binding globulinu a kortizolu; GnRH analogový test se stanovením týchž steroidů a LH; orální glukózový toleranční test, se stanovením glykémie, inzulínu, C peptidu a proinzulinu; homeostatický model k hodnocení inzulinové rezistence a sekrece. Vyšetření byla provedena před a po 27±4 (průměr±směrodatná odchylka) týdnech podávání 1000 mg metforminu denně. U 58 % žen se upravil menstruační cyklus. V bazálních hladinách steroidů nebyla zjištěna signifikantní změna. V ukazatelích inzulinové rezistence a sekrece byl pozorován nesignifikantní trend k poklesu. V GnRHa testu byl prokázán signifikantní pokles průměrných stimulovaných hladin testosteronu (z 1,74 na 1,54 nmoUl, 95% CI 1,42-2,08 a 1,21-1,87; p

Klíčová slova:
syndrom polycystických ovarií, inzulinová rezistence, metformin.