ANTIBAKTERIÁLNÍ CHEMOTERAPIE – JSME SKUTEČNĚNA KONCI ANTIBIOTICKÉ ÉRY?

Antibakteriální chemoterapie prochází globální krizí. Devadesátá léta přinesla bezprecedentní rozšíření rezistencehlavních bakteriálních patogenů na antibiotika, která se v různých částech světa uplatňuje s kolísající intenzitoua šíří, od bezvýznamné až po hrozivou, závislou do značné míry na místním, regionálním či celostátním přístupuk preskripci antibiotik. Výsledkem byly někde terapeuticky neřešitelné situace, všude však citelný, někdy ažprohibitivní vzestup nákladů na léčení, úměrný tomu, jak bylo třeba přecházet od základních antibiotik k rezervním.Začalo se mluvit o nástupu postantibiotické éry. Soustředěné úsilí, zaměřené na racionalizaci preskripce a omezenízbytečné preskripce antibiotik, na stanovení a dodržování antibiotické politiky i na vývoj nových přípravků antibak-teriální chemoterapie bez zkřížené rezistence s dosud používanými, které se rozvinulo ve druhé polovině dekády,nebezpečí nástupu postantibiotické éry prozatím odsunulo. Je uveden stručný popis nově zavedených chemoterape -utik (linezolid, quinupristin/dalfopristin, nové chinolony a perspektivně i telithromycin) i přípravků, jejichž vývojpokročil natolik, že představují příslib v relativně krátkém časovém horizontu (daptomycin, glycylcykliny, orálníkarbapenemy a trinemy). Je připojena i stručná zmínka o nových směrech výzkumu. Současně se ale zdůrazňujezásadní, trvalý a ničím nenahraditelný význam racionalizace preskripce antibiotik jako jediného způsobu, jak udržetantibakteriální chemoterapii v dlouhodobém pohledu plně účinnou a obecně dostupnou.

Klíčová slova:
antibiotika, antibakteriální chemoterapie, zkřížená rezistence, patogenní mikroorganizmy.