NĚKTERÉ AKUTNÍ STAVY V GASTROENTEROLOGII: SPONTÁNNÍ BAKTERIÁLNÍ PERITONITIDA A SYNDROM AKUTNÍ STŘEVNÍ PSEUDOOBSTRUKCE*

Článek je zaměřen na dva z akutních stavů, které probíhají méně dramaticky, ale jejich důsledky jsou často velmi závažné. Jedná se o spontánní bakteriální peritonitidu a Ogilvieho syndrom. Spontánní bakteriální peritonitida je bakteriální infekce a ascitické tekutiny s nepřítomností intraperitoneálního zdroje infekce. Ascites je předpokladem jejího vzniku, ale nemusí být klinicky odhalitelný. Spontánní bakteriální peritonitida se vyskytuje obvykle při těžkém jaterním onemocnění. Diagnóza je stanovena: 1. pozitivní kultivací ascitické tekutiny, 2. přítomnosti více jak 250 PMN/mm3 a 3. není evidentní příčina infekce, která by vyžadovala chirurgický zákrok. Jaterní onemocnění, při kterém se spontánní bakteriální peritonitida vyskytuje, může být: 1. chronické (např. alkoholická cirhóza); 2. subakutní (např. alkoholická hepatitida); 3. akutní (např. fulminantní jaterní selhání). Mortalita při této peritonitidě dosahuje 46 %, přitom nejčastějším etiologickým faktorem u těchto nemocných je alkohol a virová hepatitida, nejčastějšími agens E. coli a Klebsiella pneumoniae. V léčbě se nejlépe osvědčily cefalosporiny 3. generace. Při nedostatečné léčbě je prognóza nedobrá. Syndrom střevní pseudoobstrukce je charakterizován klinickou symptomatologií závažné poruchy střevní průchodnosti bez průkazu mechanické střevní obstrukce. Dle průběhu je klasifikován na: 1. formu akutní - syndrom akutní střevní pseudoobstrukce - Ogilvieho syndrom a 2. formou chronickou - syndrom chronické střevní pseudoobstrukce. Patogentický mechanizmus vedoucí k rozvoji tohoto syndromu je neznámý. Onemocnění je často spojeno s nepohyblivostí, podáváním některých léků, elektrolytovou dysbalancí a se současně probíhajícími nemocemi, nejčastěji maligními tumory. V klinické symptomatologii dominuje nauzea a zvracení, difuzní křečovitá bolest břicha, zácpa nebo průjem. V diagnostice je prvním krokem vysazení medikace, která může mít vliv, a dalším krokem je zhotovení nativního rtg snímku břicha, kde je plynová distenze střeva (cékum rozšířeno na 9-12 cm). Nález hladinek je neobvyklý. Dalším základním vyšetřením je endoskopie k vyloučení obstrukce minimálně v distální oblasti střeva. Nejčastější komplikací je perforace céka. V medikamentózní léčbě jsou užívána prokinetika. Základní roli ale hraje dekomprese, používán je jen rektální katetr nebo účinná koloskopická dekomprese s následným zavedením kanyly. Mortalita onemocnění se pohybuje mezi 43-46 %.

Klíčová slova:
spontánní bakteriální peritonitida, pseudoobstrukce