AUTOPROTILÁTKY PROTI GAD65, IA2 A INZULINUU EESKÝCH DITÍ POI MANIFESTACI DIABETU 1. TYPU

Východisko.
Autoimunní inzulitida vedoucí ke vzniku inzulin dependentního diabetes mellitus (IDDM, DM1. typu) je doprovázena poítomností autoprotilátek. Cílem studie bylo vyhodnocení eetnosti výskytu anti-GAD65,anti-IA2 a antiinzulinových protilátek (IAA) u dití s eerstvi diagnostikovaným IDDM.Metody a výsledky. Séra 105 eerstvi diagnostikovaných diabetických dití, odebraná poed podáním ei do 24 hodinpo podání prvé dávky inzulinu, byla vyšetoena na hladinu anti-GAD65, anti-IA2 a IAA protilátek RIA metodami.Normální hladiny protilátek byly stanoveny jako 99. percentil souboru 105 nediabetických dití. Poi dané specificiti99 % einila senzitivita stanovení anti-GAD65 71 %, anti-IA2 73 % a IAA 46 %. U 29 % diabetických dití byly poidiagnóze IDDM pozitivní všechny 3 vyšetoované autoprotilátky, u 25 % anti-GAD65 a anti-IA2 (bez IAA), u 5,7 %anti-GAD65 a IAA (bez anti-IA2), u 7,6 % anti-IA2 a IAA (bez anti-GAD65). Jako jediné pozitivní se poi diagnózevyskytovaly anti-GAD65 u 12 %, anti-IA2 u 11 % a IAA u 3,8 % dití. Žádná ze toí jmenovaných autoprotiláteknebyla zachycena u 5,7 % dití. IAA byly eastijší u pacientu diagnostikovaných ve viku 0-4 let ve srovnání se staršímiditmi.Záviry. Pro toi nejduležitijší autoprotilátky proti molekulárni definovaným ostruvkovým autoantigenum jsmeureili normální hodnoty v ditské populaci a prevalenci poi diagnóze IDDM v ditském viku.

Klíčová slova:
inzulin dependentní diabetes mellitus (IDDM), autoprotilátky, diti, IAA, GAD65, IA2.