Vliv vybraných faktorů na přisuzovanou důstojnost hospitalizovaných seniorů

Overview

Koncept lidské důstojnosti je spojen s autonomií a kvalitou života, která je důležitá i při pobytu seniora v institucionálním prostředí. Zahrnuje sebeúctu a chování, které prokazuje sebeúctu a respekt k ostatním. Posouzení důstojnosti z pohledu seniorů lze provést pomocí Jacelonové škály přisuzované důstojnosti (JADS). Cílem našeho výzkumu bylo zjistit vliv vybraných sociodemografických a klinických charakteristik na hodnocení přisuzované důstojnosti v jednotlivých doménách JADS u hospitalizovaných seniorů (N = 150). Byl použit soubor českých verzí dotazníků zaměřených na důstojnost (JADS), postoje ke stárnutí (AAQ), depresi (GDS), úroveň soběstačnosti (BI) a kognici (MMSE). Pro analýzu dat byla použita popisná statistika, korelační koeficienty (Pearson, Spearman) a jednofaktorová analýza rozptylu (ANOVA). 

Výsledky ukázaly, že v doméně 1 (Hodnocení sebe sama) vnímali senioři svoji důstojnost lépe, pokud měli pozitivnější postoje ke stárnutí a byli méně depresivní. V doméně 2 (Hodnocení vnímané od ostatních) ovlivňovaly lepší vnímání důstojnosti seniorů pouze pozitivnější postoje ke stárnutí. Domény 3 a 4 zkoumané faktory neovlivňovaly. Výsledky naznačují důležitost podpory pozitivních postojů ke stárnutí u seniorů. 

Úvod

Důstojnost jedince je v institucionálním prostředí spojována s pocitem autonomie a kvalitou života.⁽¹⁾ Řada studií zkoumá, jak důstojnost vnímají samotní pacienti, jejich rodiny i odborná veřejnost, a hledá způsoby, jak důstojnost hodnotit a chránit.^(2,3,4)

Koncept přisuzované důstojnosti zdůrazňuje, že důstojnost může být v průběhu života a v závislosti na interakcích s druhými osobami získaná nebo ztracená. Tvoří ji dvě kategorie: chování a pocit vlastní hodnoty (sebeúcta).⁽⁵⁾ Chování má dvě složky: 1. chování projevující úctu k sobě samému (zahrnuje péči o svůj zevnějšek, poctivost a zodpovědnost) a 2. chování projevující úctu k druhým (zahrnuje vnímavost k potřebám druhých, přijímání druhých takových, jací jsou, a snahu porozumět hodnotám druhých).⁽⁶⁾

Silný pocit vlastní hodnoty je pro sebeúctu i úctu k druhým zásadní. Naopak projevování úcty druhým i sobě samému může zvýšit pocit vlastní hodnoty.^(5,7) Respektování důstojnosti druhého tak patří mezi základní etické principy.⁽⁸⁾

Pro hodnocení důstojnosti z perspektivy seniorů pomocí pozitivně laděných sebehodnotících výroků můžeme použít Jacelonové škálu důstojnosti (Jacelon Attributed Dignity Scale, JADS). Má 18 položek zjišťujících míru důstojnosti, kterou senior přisuzuje sám sobě během posledního týdne. Vysoká hodnota přisuzované důstojnosti působí jako protektivní faktor zdraví, funkčnosti a nezávislosti. JADS byla vyvinuta pro hodnocení přisuzované důstojnosti u seniorů žijících v komunitě. Jacelonová ale doporučila její využívání i v nemocničním prostředí.⁽⁹⁾ Proto byla JADS přeložena do češtiny a validována pro hospitalizované seniory.⁽¹⁰⁾

Pro zajištění přisuzované důstojnosti starších lidí je zásadní identifikovat faktory, které ji mohou potenciálně ohrozit nebo narušit.⁽¹¹⁾ Cílem naší studie proto bylo zjistit, které vybrané sociodemografické a klinické charakteristiky ji ovlivňují v jednotlivých doménách JADS.

Metodika a soubor respondentů

Použili jsme kvantitativní metodologii, průřezovou studii se souborem českých verzí standardizovaných dotazníků, které hodnotí přisuzovanou důstojnost (JADS), úroveň soběstačnosti (Barthelové index, BI), postoje ke stárnutí (Dotazník postojů ke stárnutí a stáří, AAQ), depresi (Geriatrická škála deprese, GDS) a úroveň kognitivních funkcí (MMSE). V závěru dotazníkového souboru byly zjišťovány základní sociodemografické údaje (věk, pohlaví, vzdělání, sociální situace).

Soubor respondentů tvořili pacienti ve věku 65 let a více, kteří byli hospitalizováni více než jeden týden na standardním oddělení Fakultní nemocnice Olomouc (geriatrické nebo interní oddělení) a souhlasili se zapojením do výzkumu. Vyřazujícími kritérii byly diagnóza demence jakéhokoli typu, terminální stav a těžké poškození sluchu a zraku.

Analýza dat byla provedena pomocí popisné statistiky korelačních koeficientů (Pearson, Spearman) a jednofaktorové analýzy rozptylu (ANOVA). Ke statistickému zpracování byl použit statistický software IBM SPSS Statistics for Windows, Version 23.0. Armonk, NY.

Výzkum byl schválen Etickou komisí Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci a vedením Fakultní nemocnice Olomouc.

Výsledky

Výzkumný soubor tvořilo 150 pacientů (průměrný věk = 77,7 let; 69 % žen), viz přehled v tabulce 1. Výsledky ukázaly, že doména 1 (Hodnocení sebe sama) měla statisticky významnou slabou pozitivní korelaci s AAQ (r = 0,252, p = 0,002) a slabou negativní korelaci s GDS (r = −0,192, p = 0,018). Doména 2 (Hodnocení vnímané od ostatních) korelovala pouze slabě pozitivně s AAQ (r = 0,281, p = 0,0005). Doména 3 (Hodnocení vztahů s druhými) a doména 4 (Vyjádření respektu k druhým) nekorelovaly signifikantně se žádnou sociodemografickou ani klinickou proměnnou (tab. 2).

Diskuse

Náš výzkum navazuje na předchozí publikaci o psychometrické validizaci JADS.⁽¹⁰⁾ V této části výzkumu jsme se zaměřili na zjištění, zda vybrané faktory mají vliv na přisuzovanou důstojnost u hospitalizovaných seniorů. Výsledky prokázaly, že z vybraných faktorů měly na hodnocení přisuzované důstojnosti vliv pouze postoj ke stárnutí a stáří a míra deprese seniorů. Pozitivnější postoje ke stárnutí korelovaly s lepším hodnocením přisuzované důstojnosti v JADS doménách 1 (Hodnocení sebe sama) a 2 (Hodnocení vnímané od ostatních). Vyšší míra deprese korelovala s horším hodnocením přisuzované důstojnosti v doméně 1 (Hodnocení sebe sama).

Význam postoje ke stárnutí naznačují i další studie, které uvádějí, že postoj ke stáří a stárnutí patří k významným faktorům ovlivňujícím důstojnost. Samotný proces stárnutí bývá obvykle vnímán negativně, protože je s ním spojována křehkost, slabost a snadná zranitelnost.^(8,12,13) Někteří senioři spojují období stáří s negativními názory jako „být přítěží“^(1,14) a být ve společnosti vnímán jako obtížný a nadbytečný.⁽³⁾ Svou situaci často srovnávají s ostatními nebo s tím, co ve svém věku očekávají.⁽¹⁵⁾ Mohou být ale také inspirováni k pozitivnímu postoji silou, vůlí a optimismem druhých nebo mít pocit vděčnosti za to, že jejich zdravotní stav je lepší než zdraví jejich vrstevníků.⁽³⁾

To může způsobit, že senioři navzdory chronickým onemocněním a slabosti stále považují své zdraví za „dobré“.^(3,16) Důstojnost seniorů může být ale snížena pocitem ztráty kontroly nad svým životem, zhoršením tělesných funkcí a bolestí.⁽¹⁾ Senioři se mohou obávat, že čím méně toho dokážou, tím více se bude vytrácet jejich hodnota a s ní i důstojnost.^(17,18) Tato korelace se zvyšuje, čím samostatnější byl senior před hospitalizací nebo čím významnější roli ve společnosti zastával. Klíčovým momentem při uvědomování si své závislosti bývá u seniorů okamžik, kdy potřebují dopomoc v základních aktivitách denního života. Samostatné vykonávání každodenních činností a věcí pro zábavu, jako např. procházky, skupinové sporty, umělecké kroužky nebo rukodělné činnosti, přispívají k pocitu kontroly nad svým životem, zachování pocitu důstojnosti^(3,18) a ovlivňují i sebeúctu seniorů.⁽¹⁹⁾ 

K hlavním faktorům podporujícím důstojnost ve stáří patří tedy udržení nezávislosti⁽²⁰⁾ a posilování pocitu důstojnosti u starších pacientů, u kterých se ztráta soběstačnosti již v různé míře projevuje.⁽⁸⁾

Náš výzkum ale korelaci mezi pocitem přisuzované důstojnosti a mírou soběstačnosti nepotvrdil. Domníváme se, že i když naši respondenti kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu měli omezenou soběstačnost, vnímali svůj stav spíše jako přechodný (související s pobytem v nemocnici) a věřili, že po skončení hospitalizace budou mít opět svou původní soběstačnost. Proto stupeň soběstačnosti hodnocení jejich důstojnosti neovlivňoval.

Počet seniorů s depresivními příznaky má tendenci s věkem stoupat⁽²¹⁾ a často se projevuje i vliv nedostatku sociální podpory.⁽¹⁷⁾ Vliv deprese na hodnocení důstojnosti u seniorů byl potvrzen i dalšími studiemi.^(22,23) V naší studii deprese ovlivňovala hodnocení přisuzované důstojnosti v doméně 1 (Hodnocení sebe sama). Mezi příznaky deprese, které jsou typičtější pro starší lidi, patří zvýšená úzkostnost, bojácnost, rozladěnost, zmatenost a zapomínání.⁽²¹⁾ Starší lidé mohou také vyjadřovat své depresivní ladění prostřednictvím stížností na fyzické příznaky, zejména na bolest.⁽²¹⁾ Zatímco depresivní stavy jsou u mužů spojovány více s pocity osamělosti, u žen je to více s chronickým onemocněním, sníženou soběstačností a častějším využíváním zdravotnických služeb.^(24,25,26) Podle studie Yasamy et al.⁽²¹⁾ (2013) senioři s depresí zůstávají déle v nemocnici, ale my jsme tento vztah v naší studii nesledovali.

Limity studie

Naše studie má některá omezení. Výzkum probíhal pouze v jednom zdravotnickém zařízení (geriatrické a interní oddělení), což ovlivnilo skladbu respondentů. V podmínkách geriatrických a akutních gastroenterologických onemocnění se mohou vnímací schopnosti pacientů lišit od pacientů hospitalizovaných na jiných klinikách. Také jsme nezjišťovali údaje ohledně komorbidit a sociální vazby či spirituální zaměření pacienta, které mají rovněž podstatný vliv na sebepřijetí seniora, jeho vztahy k druhým, vnímání důstojnosti a pocit naplnění života ve stáří. Z tohoto důvodu nelze naše výsledky zobecnit na všechny hospitalizované se-
niory v České republice.

Závěr

Naše studie potvrdila, že postoj ke stárnutí a míra deprese mají vliv na hodnocení přisuzované důstojnosti hospitalizovaných seniorů. Pozitivní postoj ke stárnutí kladně ovlivňuje nejen hodnocení sebe sama, ale i hodnocení druhých. Naopak vyšší míra deprese má vliv na horší hodnocení sebe sama. Je proto důležité podporovat seniory v pozitivním sebehodnocení a kladném postoji ke stárnutí, protože to příznivě ovlivňuje jejich celkovou životní spokojenost a pocit důstojnosti. Velký význam má i podpora pozitivních sociálních vazeb, protože přispívají k duševní pohodě seniorů a podpoře jejich důstojnosti. 

 

Korespondenční adresa:

Mgr. Bc. Jana Bermellová
Centrum vědy a výzkumu, Fakulta zdravotnických věd,UP Olomouc
Hněvotínská 976/3
775 15 Olomouc
e-mail: jana.bermellova01@upol.cz

 

Mgr. Bc. Jana Bermellová

Je všeobecnou sestrou s praxí ve Fakultní nemocnici Olomouc na oddělení gastroenterologie a geriatrie. Jako tutorka a mentorka se aktivně zapojovala do výchovy budoucích zdravotníků jak českých, tak i zahraničních přijíždějících v rámci mezinárodních programů. Jako studentka Ph.D. se zúčastňuje národních i mezinárodních konferencí, věnuje se i publikační činnosti v Centru vědy a výzkumu na Fakultě zdravotních věd Univerzity Palackého v Olomouci. V současnosti pracuje v ordinaci lékařů zajišťujících zdravotní péči pro bezpečnostní složky ČR.