Kapitoly z moderní medicínské historie řeckého ostrova Paros

Overview

Paros je s rozlohou necelých 200 km2 třetím největším ostrovem v Kykladech (asi 15 000 stálých obyvatel). Ačkoliv je tento ostrov velmi oblíbenou destinací nejen v létě, kdy zde tráví volno mnoho Řeků i cizinců, dostupnost zdravotní péče ani na začátku 21. století stále není ideální, zejména z pohledu obyvatel vnitrozemského státu s hustou sítí zdravotnických zařízení.

Článek se věnuje některým aspektům historie medicíny a dostupnosti lékařské péče na Paru od 20. století až dosud. Zaměřuje se zejména na osobu a činnost místního rodáka, doktora jménem Georgios Patelis (1910–1991), který od čtyřicátých do konce sedmdesátých let 20. století prováděl na ostrově veškerou zdravotní péči jako jediný graduovaný lékař. Vzhledem k jeho zásluhám o zdravotnictví i celkový rozvoj ostrova je mu v centru Parikie věnováno malé Lékařské muzeum, kde o doktorův odkaz pečuje jeho dcera Katerina. Druhá část článku popisuje historii lékařské péče na Paru a obecně na celých Kykladech v posledních 50 letech.

Klíčová slova:

Řecko – Kyklady – Paros – 20. století – Georgios Patelis – lékařská péče

KAPITOLY Z MODERNÍ MEDICÍNSKÉ HISTORIE ŘECKÉHO OSTROVA PAROS

Paros je s rozlohou necelých 200 km² třetím největším ostrovem v Kykladech (souostroví ležící v Egejském moři přibližně na půli cesty mezi Athénami a Krétou). Dnes zde žije asi 15 000 stálých obyvatel.

Ačkoliv je Paros velmi oblíbenou destinací nejen v létě, kdy zde tráví volno mnoho Řeků i cizinců, dostupnost zdravotní péče ani na začátku 21. století stále není ideální, zejména z pohledu obyvatel vnitrozemského státu s hustou sítí zdravotnických zařízení. V hlavním městě ostrova Parikii se nachází jediné státní ambulantní zdravotnické středisko (ΚΕΝΤΡΟ ΥΓΕΙΑΣ ΠΑΡΟΥ), které za pandemie covid-19 současně plní roli hlavního testovacího stanoviště. V Parikii i některých dalších sídlech si samozřejmě otevřeli soukromé praxe ambulantní specialisté, jejichž služby samozřejmě nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění (ale jen za přímé platby, případně jako součást komerčního připojištění). Obyvatelé ostrova proto spoléhají především na dobré spojení a relativně krátkou vzdálenost od Athén (3–4 hodiny plavby z několika přístavů, denní letecké spojení z moderního letiště, které bylo nedávno zrekonstruováno tak, aby na něm mohla přistávat i velká proudová dopravní letadla, případně heliport).

Pokud se v současné době na Paru nachází jediné státní zdravotnické zařízení, a to pouze ambulantní, jaká byla situace v oblasti zdravotní péče a její dostupnosti v nedávné minulosti, v průběhu 20. století?

GEORGIOS PATELIS (1910–1991)

Od čtyřicátých do konce sedmdesátých let 20. století prováděl veškerou zdravotní péči na Paru jediný lékař, místní rodák Georgios Patelis (obr. 1). Vzhledem k jeho zásluhám o zdravotnictví i celkový rozvoj ostrova je mu v centru Parikie věnováno malé Lékařské muzeum, kde o doktorův odkaz pečuje jeho dcera Katerina (obr. 2, 3). Článek je založen na návštěvě tohoto muzea a v něm uložených pramenů i rozhovorech s místními obyvateli.

Georgios Patelis se narodil v roce 1910 ve vesnici Marpissa, nedaleko východního pobřeží Paru. Ve třicátých letech studoval medicínu na lékařské fakultě athénské Národní a Kapodistriovy univerzity (NKUA), kde promoval v roce 1936 (obr. 4). (V Lékařském muzeu v Parikii jsou dochovány některé jeho učebnice a dobová lékařská literatura.) O rok později absolvoval specializační stáž v interní medicíně a kardiologii v nemocnici řeckého červeného kříže v Athénách, pod vedením profesora Konstantina Maroulise, kde zůstal až do roku 1940 (1).

Po napadení Řecka na podzim 1940 italskými oddíly nastoupil do armády a sloužil jako pomocný chirurg v horských regionech na severozápadě země. Některé originální předměty z této doby – lékařské nástroje a vojenská nosítka – jsou rovněž vystaveny v muzeu (obr. 5, 6). Po obsazení a okupaci Řecka německou armádou se v roce 1941 vrátil na Paros a otevřel si zde soukromou praxi. A zde pak zůstal a sloužil jako praktický lékař – jediný na ostrově – dalších 35 let (obr. 7). Jen na krátkou dobu po osvobození a odchodu německé armády na podzim 1944 byl ještě povolán do armády jako rezervní důstojník na ostrov Syros.

V roce 1946 se doktor Patelis oženil s Adriani Nikolaou Aiginitou (podle pamětníků i dochovaných fotografií šlo o výjimečně krásnou ženu) a postupně se jim narodily dvě dcery: Aikaterini (Katerina) – novinářka – a Marianna – právnička.

V letech 1951–1954 byl doktor Patelis zvolen starostou Paru, když při hlasování získal podporu napříč politickým spektrem. Při kandidatuře oznámil, že chce být zvolen pouze na jediné funkční období, a jeho volebním programem byl důraz na veřejné zdraví a hygienu. Hlavním cílem jeho mandátu bylo zavedení čisté pitné vody prostřednictvím nového veřejného vodovodu do všech budov v Parikii (1). Do té doby byla voda dostupná pouze ve veřejných fontánách, které byly v Parikii budovány na hlavních ulicích a důležitých prostranstvích od konce 18. století. Ty byly napájeny ze studen či malých lokálních pramenů, takže se v nich voda mohla snadno zkazit – což se bohužel také dělo. Některé z těchto veřejných fontán se na Kykladských ostrovech dochovaly a mají statut kulturní památky (obr. 8). Mělo jít o hlavní nástroj boje zejména proti dříve poměrně častým epidemiím tyfu. Doktor Patelis se ukázal být nejen dobrým lékařem, ale i velmi efektivním manažerem a starostou. Na stavbu vodovodu totiž získal dotaci ve výši 250 186,45 drachem, dokázal ji však zrealizovat jen za asi 53 % (!) této částky. Zbylých 116 209,85 drachem vrátil do obecní pokladny (1). Po dokončení vodovodu na post starosty rezignoval a do konce života už podobnou veřejnou politickou funkci nepřijal.

Během lékařského působení na Paru vykonával své povolání na různých místech – ve zdravotnickém centru v Parikii i v některých menších vesnicích ostrova, včetně lékařské stanice na sousedním ostrově Antiparos (který je vzdálený asi 1 km jihozápadně od Paru). Do důchodu odešel oficiálně v roce 1976.

Doktor Georgios Patelis zemřel 26. října 1991 v Athénách na plicní edém. Jeho tělo bylo převezeno na rodný ostrov, kde se v kostele Panagia Ekatontapyliani (nejstarší stále fungující a jeden z nejdůležitějších kostelů v Řecku již ze 4. století) (2) (obr. 9) konal pohřební obřad s mimořádnými poctami. Poslední sbohem mu přišlo dát asi 3500 lidí, zhruba třetina tehdejší populace ostrova (1).

Podle několika žijících pamětníků a jejich potomků, s nimiž jsme měli možnost o doktorovi mluvit, šlo o velmi milého a obětavého muže, který veškerou lékařskou práci – a stejně tak i úřad starosty v padesátých letech – vykonával vždy s pokorou a nesmírným nasazením.

Obec Paros ocenila jeho zásluhy pro místní komunitu pojmenováním ulice po něm – Georgiou Pateli Street (Γεωργιου Πατέλι). Nachází se v historickém centru Parikie a vede kolem domu, kde stála jeho první ordinace.

OD SEDMDESÁTÝCH LET DO SOUČASNOSTI

Mezi lety 1900 a 1970 na ostrově Paros fungovala jediná lékárna. Nacházela se v domě na jedné z hlavních ulic v Parikii – Vasileiou Gravari (Βασιλείου Γράβαρη). Dům dodnes zdobí pamětní deska (obr. 10).1

Akutní zdravotní problém vyžadující rychlý lékařský zásah či hospitalizaci byl pro obyvatele Paru i celých Kyklad po celá desetiletí zajištěn transportem do nemocnice, kterých je ale na celém souostroví jen několik (např. na ostrově Syros, který je „hlavním městem“ Kyklad, nebo na velkém ostrově Naxos). S postupujícím technickoekonomickým rozvojem Řecka začal plnit roli hlavního transportního prostředku pro akutní případy vrtulník (každý, i ten nejmenší ostrov jen s pár desítkami obyvatel má proto heliport), jehož nasazení je ale pochopitelně velice drahé. V současnosti je vrtulník nasazován jen v život ohrožujících případech a o jeho zavolání rozhoduje přivolaný ošetřující lékař.

Neuzná-li lékař přivolání vrtulníku za nutné, může si ho pacient přivolat sám, ale za úhradu (cena se pohybuje okolo 3000 €). V ostatních případech lékař zavolá rychlou zdravotnickou loď se speciálním vybavením. Tyto lodě kotví v přístavu každého ostrova, na němž se nachází nemocnice. (Např. transport z Paru na Naxos trvá necelou hodinu, ale z Naxu na vzpomínaný Amorgos ani v ideálním případě (klidné moře, málo ostatních lodí) tato loď nemůže stihnout dojet za méně než 2 hodiny. K tomu je ale třeba ještě připočíst naložení pacienta a cestu zpět.) Před zavedením této služby a v poměrně častých případech, kdy rodina či někdo z přátel vlastní loď, byl (či musel být) pacient do nemocnice přivezen „po vlastní ose“. Prakticky v každé ostrovní komunitě ale žije zkušený a obětavý námořník, který se v případě akutní potřeby ujme tohoto úkolu. Oba autoři osobně znají legendárního kapitána jménem Kostas Prasinos (*1941) z kykladského ostrova Pano Koufonisi, přezdívaného Kapitán Pirát,2 který je již od šedesátých let znám svou obětavostí po celých Kykladech a donedávna byl připraven se pustit v zájmu záchrany života na moře i při velice silném větru (stupeň 9 Beaufortovy stupnice).3 V některých případech byla k transportu pacientů využívána i větší dopravní loď, zajišťující spojení mezi ostrovy – tedy veřejnou dopravu. V šedesátých letech to byla loď „Miaoulis“, v posledních zhruba 20 letech loď „Skopelitis“.

Aby byla zajištěna alespoň základní lékařská péče pro obyvatele odlehlých či venkovských oblastí (hrazená z veřejného zdravotního pojištění), funguje v Řecku zhruba od devadesátých let systém „venkovského lékaře“ (ΑΓΡΟΤΙΚΟ ΙΑΤΡΕΙO). Absolvent medicíny musí minimálně 1 rok po promoci strávit na umístěnce na venkově, kde má k dispozici ordinaci, základní vybavení a silný terénní vůz. Při službě mu také často asistuje zdravotní sestra. Bohužel řada těchto lékařských praxí, které by se správně měly nacházet v každé větší vesnici, nebývá obsazena a často tam jen na několik hodin v týdnu dojíždí sestra (s omezenou pravomocí předepisovat základní léky atp.).

Kromě zdravotního střediska v Parikii se dnes v některých vesnicích na Paru nacházejí ordinace ΑΓΡΟΤΙΚΟ ΙΑΤΡΕΙO, ale jejich obsazenost je každý rok jiná. V posledních letech – kvůli ekonomickým problémům řeckého státu – vzrůstá procento spoluúčasti pacienta. Proto si řada Řeků platí komerční zdravotní (při)pojištění, eventuálně se v případě potřeby delší hospitalizace či chirurgického zákroku snaží dostat do nemocnic ve velkých městech (obyvatelé Kyklad do Athén). Jako reakce na vzrůstající počet obyvatel s komerčním zdravotním pojištěním vznikla v posledních 15 letech na ostrově řada soukromých ambulantních praxí mnoha oborů. Teprve čas však ukáže, jestli budou i tito lékaři uznáváni a vzpomínáni pro jejich nasazení a výsledky stejně, jako byl doktor Georgios Patelis.

Konflikt zájmů: žádný.

POZNÁMKY 

¹Například na ostrově Amorgos ve východních Kykladech (celkem asi 2000 obyvatel) fungovaly až do předloňska pouze dvě lékárny – jedna v jeho severní části a druhá v hlavním městě Chora (asi 400 obyvatel) v centrální vnitrozemské části. V hlavním přístavu Katapola (asi 600 obyvatel) byla lékárna zřízena teprve v roce 2020 (!).

² První autor se s tímto kapitánem častokrát plavil při celkem 4 sezónách různých archeologických projektů v oblasti Keros – Koufonisia – Naxos v letech 2013–2018.

³ Kapitán Kostas nám před 4 lety vyprávěl, jak jednou v roce 1982 bylo třeba pomoci těhotné ženě z ostrova Amorgos, která měla brzy rodit. Potřebovala speciální medikaci, jinak mohlo dojít k rozsáhlému krvácení a komplikacím ohrožujícím život její i dítěte. Ačkoliv byla noc a silný vítr (8 až 9 Beaufort), vyrazil ihned na cestu, doplul do malého přístavu Volakas na východním pobřeží Naxu, odkud se dostal do hlavního města pro léky. Ty potom přivezl na Amorgos a předal ženě. Ta později porodila zdravou dceru. S ní se náhodou setkal před pár lety na jižním Amorgu. Kapitán zašel do malé kavárny, kterou vedla mladá žena. Ukázalo se, že jde o holčičku narozenou oné noci roku 1982. Děkovala mu, že byl jediný, kdo byl ochoten její matce přivést potřebnou medikaci, čímž obě zachránil.

adresa pro korespondenci:

doc. PhDr. Tomáš Alušík, Ph.D.

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

U Nemocnice 4, 121 08 Praha 2

e-mail: alusikt@gmail.com