11. červenec – Světový den populace

ÚVOD

Roku 1987 byl na planetě Zemi zaznamenán přesný počet obyvatel, a to 5 miliard. Dokonce bylo stanoveno i přesné datum, kdy tohoto počtu obyvatel bylo dosaženo – 11. července. To byl jeden z prvních důvodů určení data pro Světový den populace, dalšími důvody byly jevy populaci zasahující, například zemětřesení a jiné katastrofy. Tento den se zaměřuje na problematiku lidnatosti, nemocnosti a úmrtnosti, dětské úmrtnosti, sexuálního chování, postavení žen, vývojových trendů populace, biokapacity a další.

Světový den populace je v systému OSN připomínán od roku 1989. Organizace spojených národů prostřednictvím svého populačního fondu (UNFPA) usiluje o dosažení rovnováhy mezi světovou populací, rozvojem a životním prostředím. Populační problém je jeden ze základních globálních problémů, kterému musí čelit nejen dnešní, ale zejména také budoucí společnost. Počet obyvatel Země se neustále zvyšuje. První miliardy dosáhlo lidstvo v roce 1804, druhé za 123 let v roce 1927, třetí v roce 1960, čtvrté již po 14 letech v roce 1974, páté v roce 1987, 12. října 1999 světová populace dosáhla 6 miliard. Byl dokonce vybrán novorozenec, jehož narozením se tak stalo. Populační divize OSN v té době prognózovala, že lidstvo dosáhne počtu 7 miliard v roce 2013, 8 miliard v roce 2028 a 9 miliard v roce 2054. Po poslední revizi populační projekce, která byla provedena v roce 2010 a odráží určité zrychlení celkového přírůstku světové populace, bylo dovršení počtu 7 miliard obyvatel Země OSN vypočteno na 31. října 2011 (obr. 1). V roce 2021 se světová populace zvýšila o necelých 75 milionů a koncem roku 2022 nebo začátkem roku příštího tak dosáhne celkových 8 miliard.

SITUACE V EVROPĚ

V Evropě bude značným demografickým problémem stárnutí populace. Oproti dnešku se celkový počet obyvatel do roku 2060 nijak dramaticky nezvýší (ze současných okolo 500 milionů má vzrůst pouze na 517 milionů), populace však bude mnohem starší – 30 % Evropanů bude patřit do věkové skupiny 65 let a více. I když prodloužení délky života můžeme považovat za velký úspěch, odvrácenou stranou mince jsou problémy, které dopadají na ekonomiky jednotlivých států a systémy sociálního zabezpečení.

Jedná se především o snižování počtu ekonomicky aktivních obyvatel: podle odhadů se počet lidí ve věkové skupině od 15 do 64 let sníží z 67 % na 56 %. Dnes na jednoho důchodce připadají čtyři ekonomicky aktivní lidé, v budoucnosti se tento poměr sníží zhruba na dvě ekonomicky aktivní osoby.

Předpokládá se, že tyto demografické změny budou mít velký dopad na veřejné finance států EU. Vezmeme-li jako základ stávající přístup, očekává se, že veřejné výdaje vynakládané výhradně v souvislosti se staršími občany (důchody, zdravotní a dlouhodobá péče) se do roku 2060 zvýší o 4,1 procentních bodů HDP z 25 % na 29 % HDP. Jen samotné výdaje na důchody by se měly do roku 2060 zvýšit z 11,3 % na téměř 13 % HDP. Mezi jednotlivými státy lze však očekávat značné rozdíly, které budou z velké části záviset na tom, jak který stát pokročí v provádění důchodových reforem.

PROBLÉMY ČESKÉ REPUBLIKY

I v České republice má nepříliš vysoká plodnost a až do ruské agrese na Ukrajině nízké migrační saldo za následek další růst střední délky života jako ukazatel demografického stárnutí obyvatelstva. V roce 2020 tvořila předproduktivní složka populace (0–14 let) 16,1 % všech obyvatel, produktivní složka (15–64 let) 63,8 % a poproduktivní (65 a více let) 20,2 %. Podle prognózy populačního vývoje bude obyvatelstvo stárnout především navýšením počtu osob ve vyšším věku a snížením podílu produktivní složky populace.

K největší početní redukci obyvatel ve věku 15 až 64 let podle ČSÚ dojde na přelomu třicátých až čtyřicátých let 21. století. Na konci roku 2050 by do této věkové kategorie mělo patřit 6 mil. osob, resp. 56 % obyvatel České republiky (v roce 2019 to bylo přes 64 %). K zastavení poklesu by mělo dojít až na sklonku padesátých let. Kolem roku 2060 bude kulminovat podíl poproduktivní složky obyvatelstva, a to až na 30,5 %. Současné věkové složení obyvatel České republiky ukazuje obrázek 2. V roce 2053 by mělo na jednu osobu v poproduktivním věku připadat 1,4 osoby v produktivním věku. V dalších letech už se tento poměr snižovat nemá.

VĚKOVÉ SLOŽENÍ OBYVATELSTVA

Ačkoliv světová populace v historické době (tj. za posledních asi 2500 let) vzrostla více než 100krát, procentuální podíly jednotlivých hlavních oblastí se příliš nezměnily (viz graf na obrázku 1). Od 19. století výrazně vzrostl podíl obou Amerik a od počátku 20. století se trvale snižuje podíl Evropy. Naproti tomu stále rostoucí podíl na světové populaci zaujímá Afrika, její podíl na světové populaci stoupne z necelých 9 % v roce 1950 na současných téměř 24 % v roce 2150 (tab. 1).

Počet obyvatel Země nelze ani v dnešní době přesně určit, i když údaje se stále zpřesňují. Je třeba mít na paměti, že se v globálním měřítku jedná o odhady, protože počty obyvatel jednotlivých zemí nejsou národními statistickými úřady stanoveny stejnými metodami a k jedinému okamžiku. V některých zemích či oblastech ani kolem roku 2010 neproběhlo sčítání lidu či jeho výsledky nejsou doposud známy. Za nárůstem světové populace v posledních desetiletích stojí především pokles úmrtnosti v rozvíjejících se zemích, který však zatím není doprovázen odpovídajícím poklesem porodnosti. K něčemu podobnému došlo v minulosti i u některých evropských populací. Proces označovaný jako demografická revoluce započal zhruba v polovině 18. století v Anglii a ve Francii, kde původně vysoká míra porodnosti i úmrtnosti, udržující malý populační přírůstek, postupně klesala. Nejdříve došlo k poklesu úmrtnosti, porodnost klesala až s určitým časovým odstupem, což vedlo ke zvýšení počtu obyvatel. Až po poklesu úrovně porodnosti se populační přírůstek opět zmenšil, někdy dosáhl záporných hodnot. K výraznému nárůstu populace však v průběhu demografické revoluce vůbec nemusí dojít, jako se stalo ve Francii, kde byl pokles úmrtnosti kopírován poklesem porodnosti, a počet obyvatel se tedy výrazně nezměnil (obr. 3). Zatímco v rozvinutých zemích proces demografické revoluce již skončil, v zemích méně rozvinutých díky přetrvávající vysoké plodnosti a postupnému snižování úmrtnosti především v dětském věku demografická revoluce teprve probíhá. V Evropě tak je přibližně 17 % obyvatel mladších 15 let, v zemích třetího světa je to kolem 30 % a v řadě zemí Afriky a na Blízkém východě je mladších 18 let přes 40 % obyvatel.

Výhledově však bude pro rozvojové země závažným problémem postupné stárnutí populace. Jestliže v současnosti je to jedna z nejžhavějších otázek řešených ve vyspělých zemích, pak například v Číně budou dopady tohoto procesu kvůli rapidnímu poklesu plodnosti ještě dramatičtější. Podíl osob starších 60 let zde v současnosti činí asi 10 %, za 50 let se ale podle prognózy zvýší až na 30 %, což v absolutním vyjádření bude představovat téměř 440 milionů obyvatel. Demografové a ekonomové v souvislosti se změnami ve věkové struktuře rozvojových zemí hovoří o „demografickém okně“ – etapě, kdy při přechodu od populace převážně mladé k populaci starého obyvatelstva s významnou ekonomickou zátěží dojde k období, v němž podíl produktivního obyvatelstva bude výrazně převážen neproduktivními složkami populace. Toto stadium vytváří časově omezený prostor k řešení ekonomických problémů těchto zemí.

PRODLUŽOVÁNÍ LIDSKÉHO VĚKU – JAK DLOUHO?

V posledních desetiletích jsme si zvykli přijímat jako samozřejmost, že střední délka života neboli naděje na dožití se trvale zvyšuje. Jenže už řadu let tomu tak není. Zatímco tento statistický údaj kulminoval v roce 2019, loni narozeným chlapečkům se proti jejich o 2 roky starším kamarádům snížila průměrná očekávaná délka života o skoro 2 roky na 74,2 roku, u děvčátek bylo snížení mírnější, o 1,5 roku na 80,4 roku (5). Střední délka života je nejčastěji používanou souhrnnou charakteristikou úmrtnostních poměrů dané populace, která hovoří o průměrném životním potenciálu novorozenců za předpokladu neměnné úmrtnosti po celou dobu jejich života. Používá se nejen pro zhodnocení úmrtnosti v čase, ale i pro potřeby mezinárodního srovnání. V letech 2020 a 2021 poklesla ve všech věkových kategoriích. Od roku 1920, od kdy Český statistický úřad publikuje úmrtnostní tabulky, nebyl dosud, s výjimkou válečného období, zaznamenán tak výrazný pokles naděje dožití při narození jako v roce 2020 a 2021 (obr. 4). Zhoršené úmrtnostní poměry českého obyvatelstva v pandemických letech způsobily návrat ve vývoji průměrné délky života zhruba na úroveň z roku 2013 (7). Je otázkou, zda a za jak dlouho po odeznění pandemie se střední délka života vrátí k předkovidové úrovni. Řada odborníků varuje, že pokles tohoto parametru v posledních letech nesouvisí jen s proběhlou pandemií, ale také s řadou dalších faktorů, mimo jiné se závažnými prohřešky v životním stylu značné části populace.

ZASTAVÍ SE VZESTUP SVĚTOVÉ POPULACE?

Člověk, který se narodil v roce 1960, přišel na svět obývaný třemi miliardami lidí. Ještě, než oslavil čtyřicáté narozeniny, počet obyvatel planety se rozrostl na dvojnásobek. Sedmou miliardu demografové zaznamenali před 6 lety a již letos se očekává, že na Zemi bude žít už 8 miliard lidí.

Postupně se na Zemi rychle blížíme obávané hranici 10 miliard, o které se hovoří jako o kapacitním limitu – více lidí už údajně Země není schopna uživit a nutně prý nastane kolaps civilizace. Hrozba přelidnění, které by mohlo vést ke globálnímu kolapsu, se proto v poslední době probírá ve světových médiích čím dál častěji (4).

Nedávná minulost zaznamenala obrovské změny v míře porodnosti a průměrné délce života. Na počátku sedmdesátých let 20. století měly ženy v průměru každá 4,5 dítěte; do roku 2015 klesla celková plodnost ve světě pod 2,5 dítěte na ženu. Mezitím se průměrná délka života na celém světě prodloužila z 64,6 let na počátku devadesátých let na 72,6 let v roce 2019.

Střední varianta populačního vývoje, kterou odborníci WHO považují za nejpravděpodobnější scénář, je předpoklad, že se světová populace zvýší ze 7,7 miliardy obyvatel v roce 2019 na 10,9 miliardy do konce 21. století. Do té doby, jak předpovídá OSN, rychlý globální populační růst skončí. Pod globální úrovní existují samozřejmě velké rozdíly mezi různými světovými regiony a zeměmi. Zatímco v některých regionech bude světová populace v nejbližších desetiletích pravděpodobně dále růst, v jiných regionech bude počet obyvatel nadále klesat. Globální populační růst je dán počtem narozených a zemřelých. Zlepšení zdraví zvyšuje počet obyvatel a zároveň snižuje úmrtnost. Protichůdným trendem je klesající porodnost – trend, kdy páry mají méně dětí, je tím, co již v mnoha zemích ukončilo rychlý populační růst a co nejspíše ukončí dosavadní rychlý globální růst populace (8).

VÝVOJ V ČESKÉ REPUBLICE

Od počátku 21. století, resp. od roku 2003 až do konce druhé dekády, populace České republiky téměř každoročně početně rostla. Za posledních 10 let, od roku 2011 do konce roku 2020, počet obyvatel Česka vzrostl o 215,0 tisíce (o 2 %) na 10 701 777 (k 31. lednu 2020). Za růstem populace stálo kladné migrační saldo (221,7 tisíce), když přirozená obměna měla v úhrnu za období let 2011–2020 celkovou bilanci zápornou (−6,6 tisíce). Na tom se výrazně podílel populační vývoj v roce 2020 s přirozeným úbytkem −19,1 tisíce, nejhlubším od počátku 21. století. Probíhající epidemie onemocnění Covid-19 a s ní související protiepidemická opatření se odrazily i v saldu zahraniční migrace, meziročně o 39 % nižší. Celkový přírůstek obyvatel v roce 2020 dosáhl 7,8 tisíce a byl nejmenší v poslední dekádě (2, 3).

V roce 2020 se živě narodilo 110,2 tisíce dětí, o 2000 méně než v předchozím roce. Šlo o třetí meziroční pokles v řadě. Ve snížení počtu narozených dětí se odrážejí změny v počtu a struktuře žen v reprodukčním věku – úroveň plodnosti v letech 2018–2020 neklesala, ale setrvávala na hladině 1,71 dítěte na jednu ženu. V předchozích letech, od roku 2000, měla úhrnná plodnost rostoucí trend, v poslední dekádě mezi lety 2011 a 2018 se zvýšila z 1,43 dítěte na jednu ženu na zmíněných 1,71 dítěte (obr. 5). Na podobné úrovni byla přitom naposledy v roce 1992. Ani při této hladině plodnosti však není do budoucna zajištěna prostá reprodukce obyvatel, pro tu by bylo třeba překonat hranici 2,1 dítěte na jednu ženu. Na území ČR k tomu naposledy došlo v roce 1980. Přelidnění naší republice tedy určitě nehrozí. Do roku 2050 by se mělo podle střední varianty nejnovější projekce ČSÚ obyvatelstvo ČR rozrůst o 126,3 tisíc osob, což je výrazně příznivější odhad, než vyplynul z dřívější studie (6). Podle střední varianty vývoje celkového počtu obyvatel by počet zemřelých mohl být v roce 2050 vyšší než počet nově narozených o více než 60 tisíc. Zatímco lidí v produktivním věku bylo v roce 2001 70,2 %, v současnosti 65 %, v roce 2050 se očekává pokles až na 56,5 % (obr. 6). Z dlouhodobé perspektivy je tedy pravděpodobné, že pokud nepřijdou nějaké výraznější propopulační zásahy, před vymíráním naši republiku zachrání jen aktivní proimigrační politika.

Na druhé straně je však třeba sledovat zdravotní stav budoucích populačních ročníků. Jak již bylo uvedeno, poslední léta ukazují nejen stagnaci, ale dokonce pokles střední délky života. Při tom je známou skutečností, že již daleko dříve stagnovala doba života, prožitá ve zdraví, která nejlépe vypovídá o kvalitě prožitého života. Tento ukazatel se u nás za posledních více než 50 let prakticky nezměnil a pohybuje se okolo 62 let u mužů a 64 let u žen. Prodlužování délky života tudíž u nás spočívá ve zvyšování počtu let prožitých v nemoci.

Jeden ze závěrů kongresu Americké společnosti sportovní medicíny v roce 2014 zněl: The world has stopped moving. By the end of this decade, most Americans will exert slightly more energy per week than if they slept 24 hours per day. Share this message: For the first time in history, this generation may die 5 years younger than their parents. Let’s give them those 5 years back. (Svět se přestal hýbat. Do konce tohoto desetiletí bude většina Američanů vynakládat jen o něco více energie za týden, než kdyby spali 24 hodin denně. Sdílejte tuto zprávu: poprvé v historii může současná generace umírat o 5 let dříve než jejich rodiče. Vraťme jim těch 5 let zpátky.)

Program „Zdraví 2030“ uvádí, že podle střední varianty demografické projekce ČSÚ se střední délka života při narození bude nadále zvyšovat a v roce 2050 by měla dosahovat hodnoty 82,1 let pro muže a 86,7 let pro ženy (8). Současně však program upozorňuje, že tento pozitivní vývoj musí být podpořen zvyšováním zdravotní gramotnosti a odpovědnosti občanů za své zdraví. Je nezbytné se střední délkou života prodlužovat i dobu života ve zdraví. Dosavadní statistická data ukazují, že dosáhnout těchto cílů bude velmi obtížné.

Konflikt zájmu: žádný.

adresa pro korespondenci:

MUDr. Jaroslav Novák, Ph.D.

Ústav tělovýchovného lékařství LF UK v Plzni

Lidická 6, 301 00 Plzeň

e-mail: novakj@lfp.cuni.cz