Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví WHO jako nástroj moderní rehabilitace

Moderní pojetí rehabilitace klade důraz na multidisciplinární tým, na včasné zahájení, vypracování rehabilitačního plánu s cílem dosáhnout optimální kvality života v co nejkratším čase a s efektivními náklady. Ke stanovení rehabilitačního plánu osob s určitou zdravotní kondicí je používána koncepce Mezinárodní Klasifikace Funkční Schopnosti, Disability a Zdraví – MKF (International Classification of Functioning, Disability and Health – ICF), schválená roku 2001 Světovým zdravotním shromážděním (WHA – World Health Assembly). Státy Evropské unie přijaly tuto klasifikaci jako základní filozofii a politiku rehabilitace. V ČR není klasifikaci všeobecně známá, je potřebné se s klasifikací seznámit a začít ji používat v praxi. Rehabilitace je vzájemně provázaný a koordinovaný celospolečenský systém. Jde o včasné, plynulé a koordinované úsilí o co nejrychlejší a co nejširší zapojení občanů, kteří rehabilitaci potřebují pro stav po úrazu, nemoci nebo vrozené vadě, do všech obvyklých aktivit společenského života. Cílem této politiky je zaručit plnou a aktivní účast těchto občanů na životě společnosti a pomoci jim vést, pokud je to možné, samostatný život. Na rehabilitaci ve zdravotnictví navazují prostředky sociální rehabilitace, sociálních služeb (zákon č. 108/2006 Sb., zákon o sociálních službách a další sociální zákony), pedagogické prostředky rehabilitace (zákon o základním, středním a vysokém školství atd.) a předpracovní a pracovní rehabilitace (zákon o zaměstnanosti).

Klíčová slova:
Mezinárodní klasifikace funkční schopnosti, disability a zdraví (MKF), rehabilitace, disabilita, aktivita a participace, faktory prostředí a osobnosti.

Úvod

Potřebám rozvoje moderní společnosti ve spojitosti se zdravotnictvím a dalšími resorty se významně uplatňuje rehabilitace. Rehabilitace ve zdravotnictví je multidisciplinární. Obsahuje všechny formy činností včetně lékařské diagnostiky a terapie, fyzioterapie, ergoterapie, logopedie, psychologie, sociální diagnostiky a služeb, speciální pedagogiky a poskytování prostředků zdravotnické techniky. Rehabilitace ve zdravotnictví se uplatňuje ve fázi, kdy je zdravotní stav stabilizován, je známa diagnóza a jde o poruchu v oblasti aktivit a participace, anebo je z prognózy pravděpodobné omezení v oblasti aktivit a participací. Rehabilitace je aktivační program, který jednak hodnotí funkční schopnosti, limitaci aktivit, restrikci participace po nemoci nebo úrazu a také hodnotí a využívá funkce zachované, tedy „zdraví“ (health) (6, 11, 14)

Rehabilitace je vzájemně provázaný a koordinovaný celospolečenský systém. Jde o včasné, plynulé a koordinované úsilí o co nejrychlejší a co nejširší zapojení občanů (kteří se také nazývají „rehabilitanti“) k dosažení co nejvyššího stupně funkční zdatnosti. Úkolem rehabilitace je aktivizace občanů, kteří jsou krátkodobě, dlouhodobě či trvale, tělesně, smyslově, mentálně nebo psychicky limitovaní a kteří nemohou sami tento zdravotní problém nebo jeho následky překonat, popřípadě jim takové postižení hrozí. Cílem rehabilitace je sekundární prevence následků onemocnění, úrazů a vrozených vad a poskytování terciární prevence, ať již je jakékoli povahy a původu, co nejširší účast na společenském a hospodářském životě a co největší nezávislost (6, 9, 14).

Rehabilitace využívá léčebné, sociální, pedagogicko-výchovné a pracovní prostředky, technická opatření i další možnosti.

Mezinárodní klasifikace funkčních schopnosti, disability a zdraví (ICF)

V roce 2001 byla na světovém shromáždění WHA schválena klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Tímto se stala závaznou pro členské státy WHO (World Health Organization), které zařazují klasifikaci do praktického používání a posuzování funkčních schopností, disability a zdraví. Praktické používání ICF se stává běžným ve vyspělých zemích a je důležitým úhlem pohledu na jedince v moderním rehabilitačním systému a umožňuje realizaci klinických rehabilitačních postupů v oblasti aktivit a participací (9, 11).

ICF přijala WHO jako čtvrtou a definitivní revizi původní Mezinárodní klasifikace poruch, disabilit a handicapů (International Classification Impairment, Disability and Handicap IC IDH), která byla vydaná v roce 1980.

Hlavním smyslem klasifikace je poskytnout vědecké podklady pro porozumění a výzkum zdraví a stavů souvisejících se zdravím. Klasifikace, jak jsme již výše uvedli, relativizuje nemoc a zdraví. Jde o hodnocení zdravotního stavu nebo zdravotní kondice ve všech uvedených parametrech. Klasifikace více než člověka klasifikuje situace, ve kterých má problémy, které nemůže dobře překonávat. Klasifikace funkčních schopností je také prostředkem jak determinovat (stanovit) a jak dosáhnout zdraví.

Zdraví i nemoc nebo postižení, jsou pojmy relativní a velmi záleží na tom, co chceme akcentovat. Dalším cílem je používat tuto klasifikaci (definovat zdraví a stavy související se zdravím) pro zlepšení komunikace mezi jednotlivými uživateli, jako jsou zdravotníci, vědci, politici, veřejnost, ale i osoby se „zdravotním postižením“. Umožnit pozorování a porovnávání dat z různých oblastí a krajin, různých oborů zdravotnictví, zdravotních, sociálních služeb. Neposledním cílem ICF je poskytnout systematické kódování pro zdravotnické informační služby. ICF je v podstatě klasifikace zdraví a stavů souvisejících se zdravím, ale využívá se i v jiných oborech, jako je pojišťovnictví, sociální pojištění, práce, vzdělávání, hospodaření, sociální politika a při tvorbě všeobecné legislativy a modifikace životního prostředí (13).

Cílem klasifikace MKF je poskytnout jednotný standardizovaný jazyk a rámec pro popis zdraví za stavů, které se ke zdraví vztahují. Klasifikace definuje složky zdraví a některé stavy, které souvisejí se stavem životní pohody. MKF patří do skupiny klasifikací vyvinutých Světovou zdravotnickou organizací určených k aplikaci pro různá zdravotní hlediska. Skupina mezinárodních klasifikací obstarává rámec ke kódování širokého okruhu informací vztahujících se ke zdraví (tj. diagnózy, funkční schopnosti a disability, důvody ke kontaktu se zdravotními službami) a používá standardní společný jazyk, který umožňuje komunikaci ve věcech zdraví a zdravotní péče po celém světě a v různých disciplínách a vědách (9, 11).

MKF je především spjata s klasi-fikováním zdraví a zdravotních problémů, je základním statistickým zdrojem informací o omezujících stavech způsobených poruchou funkcí nebo struktur, aktivit a participací jedinců při určité zdravotní kondici a v určitém společenském prostředí.

Projekt v rámci 6. rámcového programu EU MHADIE Measurement Health and Disability in Europe, kterého se účastnilo 15 zemí Evropské unie, prokázal praktické používání ICF jak v oblasti hodnocení funkčních schopností pacientů, tak v oblasti školství, sociálních služeb i zaměstnanosti. Dále je ICF používána v oblastech statistiky, pojišťovnictví, sociálního zabezpečení, výchovy a vzdělání, ekonomiky sociální politiky a ve vývoji legislativy (11).

ICF obsahuje 5 základních komponent:

• Člověk a tělesné struktury a funkce (vedle funkcí tělesných jsou zahrnuty i funkce psychické, mentální, kognitivní apod.).
• Člověk jako takový a jeho aktivity. Aktivita je provádění úkolu (úkonu) nebo činu jedincem.
• Člověk a jeho participace. Participace je výkon, který se provádí v prostředí, které může být bariérové, nebo facilitující.
• Prostředí (společnost), ve kterém člověk žije, které může být bariérové, nebo facilitující.
• Osobnost člověka, kterou by mělo každé pracoviště samo zhodnotit (11).

K hodnocení rehabilitanta je možno použít formulář ICF Checklist.

„Checklist“ je rehabilitační záznam, který zpracovali na Ludwig Maxmilians Universitaet v Mnichově pod vedením Prof. Stucki. Jde o vybrané ukazatele (domény) jednotlivých komponent MKF, které se vztahují k rehabilitantovi s limitovanou aktivitou nebo participací. Jde vlastně o zjednodušení rozsáhlé klasifikace. Na úvodní straně Checklistu se vyplňují osobní údaje jedince, včetně medicínské diagnózy (kód MKN-10).

První část hodnotí tělesné funkce a struktury, poruchy funkcí a struktur (body functions – b a body structures – s).

Druhá část sleduje aktivitu a participaci (soběstačnost a podílení se na životě ve společnosti), jeho limity v životních situacích (activity a participation – d).

Do poslední části se zaznamenávají faktory prostředí (environmental factor – e).

Checklist vyplňují s rehabilitantem odborníci multidisciplinárního rehabilitačního týmu. Zcela zásadní je spoluúčast rehabilitanta popřípadě i jeho rodiny. Na základě zjištěných poznatků lze sestavit krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán k dosažení co nejvyšší možné funkční schopnosti (4).

Systém rehabilitace, zdravotně-sociálních služeb, služeb v oblasti zaměstnanosti v České republice

Cílem zdravotně-sociální práce je pomoci občanům se zdravotním postižením ve všech oblastech života a při výkonu pro život nezbytných činností a v oblasti zaměstnanosti, integrace na trhu práce. Příkladem jsou možnosti rehabilitace a integrace u osob s roztroušenou sklerózou mozkomíšní. Tyto služby jsou zajišťovány:

1. Činností státních, regionálních (komunálních) institucí
2. Činností neziskových organizací s celorepublikovou působností

1. Státní, regionální

(komunální) instituce

Resort zdravotnictví:

Akutní oddělení nemocnic, např. u roztroušené sklerózy neurologické oddělení, rehabilitace ve zdravotnictví (lůžkové oddělení, denní stacionář, ambulance). Pro pacienty s roztroušenou sklerózou vzniklo MS Centrum (Multiplex Sclerosis centrum).

MS Centrum je specializované oddělení, které je zřízeno v rámci neurologických oddělení nemocnic. MS Centra zajišťují specializovanou diagnostiku, léčbu a rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou mozkomíšní a jiných demyelinizačních a autoimunních onemocnění centrálního nervového systému (CNS). Součástí rehabilitace je pohybová terapie, ergoterapie, psychologická diagnostika a terapie a zároveň je zde nemocným nabízeno sociální poradenství (dlouhodobé služby a podpory, jako jsou invalidní důchody, sociální dávky, sociální podpora a sociální pomoc) (10)

Agentury domácí péče jsou jednou z možností zdravotních služeb, které napomáhají odbornou sesterskou službou, která je poskytovaná v bytech, k včasné integraci do domácího prostředí. Agentury domácí péče začínají využívat také služeb ergoterapeutů a fyzioterapeutů.

Resort sociálních služeb:

V rehabilitaci a sociální práci, například s osobami s roztroušenou sklerózou, se prolíná resort práce a sociálních věcí, zdravotnictví a školství. Důležité jsou i další resorty, které mají možnost facilitovat prostředí, ve kterém občané s disabilitou žijí.

V oblasti dopravy, bezbariérových bytů, komunikací apod. jsou nezbytné zákony a zásahy k facilitaci prostředí, a tím dosažení optimální soběstačnosti osob i s těžkou disabilitou. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé životní situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči.

Sociální služby poskytují:

• MPSV,
• krajské úřady,
• obecní úřady s rozšířenou působností, a 
• úřady práce.

Sociální služby zahrnují:

• sociální poradenství,
• služby sociální péče a sociální prevence.

Mezi zařízení sociálních služeb, například u osob s roztroušenou sklerózou, můžeme zařadit:

• centra denních služeb,
• denní stacionáře,
• domovy pro osoby se zdravotním postižením,
• domovy pro seniory, a 
• centra sociálně rehabilitačních služeb.

Služby sociální péče pomáhají uvedeným osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost. Hlavním cílem je umožnit jim, aby se v co nejvyšší možné míře zapojili do běžného života společnosti.

Mezi služby sociální péče pro osoby s roztroušenou sklerózou patří např.:

• osobní asistence,
• pečovatelská služba,
• tísňové volání,
• stacionáře (denní, týdenní),
• domovy pro osoby se zdravotním postižením,
• domovy pro seniory ,a
• sociální prostředky rehabilitace (15).

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění, poskytuje finanční dávky, které jsou poskytovány v případě, že občan ztratil zdroj obživy a není schopný si takový zdroj opatřit. Jedinci, například s roztroušenou sklerózou, mohou dostat plný nebo částečný invalidní důchod. Důchod se přiznává na základě posouzení zdravotního stavu. Ten bude možno v budoucnu mnohem přesněji posoudit pomocí uvedené ICF, tedy hodnotit funkční schopnosti člověka.

V tomto zákoně je § 39 odstavec 3, kde je již doporučeno hodnotit funkční schopnosti člověka:

„Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a du-ševním schopnostem s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával před tím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; při tom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a možnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával“.

Finanční dávky, které se vyplácejí z důchodového pojištění jsou:

• starobní,
• plný invalidní,
• částečný invalidní,
• vdovský, a 
• sirotčí (16).

K dalším sociálním zákonům patří zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění, a vyhláška č. 182/1991.

Resort zaměstnanosti:

Neschopnost nebo omezení možnosti výdělku a nejistá ekonomická situace může znamenat pro člověka s disabilitou i pro jeho rodinu složitou a těžkou situaci. V České republice existují možnosti, jak takovému člověku a jeho rodině pomoci. Jde například o zákon o sociálních službách (viz odstavec výše), zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., v plat-ném znění.

V oblasti zaměstnanosti jde o snahu, aby se rehabilitant dostal zpět na normální trh práce, nebo poskytnout mu podporované zaměstnání nebo chráněné pracovní místo.

Pracovní rehabilitace je soubor činností zaměřených na diagnostiku a aktivizaci pracovních schopností a na vytvoření podmínek pro pracovní uplatnění občana znevýhodněného na trhu práce. Pracovní rehabilitaci poskytují ze zákona úřady práce.

Zaměstnaností se zabývá Evropská sociální charta, která ve svém článku 15 hovoří o právu postižených osob na odbornou přípravu k výkonu povolání, na rehabilitaci a na profesní a sociální readaptaci.  V České republice je na každém úřadu práce poradkyně pro volbu povolání a určený pracovník, který má v kompetenci problematiku zaměstnávání osob s disabilitou. Zaměstnavatelé mohou uplatnit odpis ze základu daně, jestliže zaměstnávají osobu s disabilitou.

V ČR je tzv. kótový systém, kdy se je stanoveno určité procento, podle kterého se musí zaměstnat určité procento osob s disabilitou z celkového počtu zaměstnanců, jestliže má firma více než 25 zaměstnanců. Přesto se u nás nedaří podstatně snížit nezaměstnanost osob s disabilitou. V ČR chybí paramedicínské vzdělání v oboru „poradce pro volbu a udržení zaměstnání pro občany s disabilitou.“

Je potřeba zdůraznit, že není rovnítko mezi těžkou disabilitou a neschopností pracovat, například žijící astrofyzik, nositel Nobelovy ceny, prof. S. Hawking je pentaplegik, nekomunikující, nepolykající a přesto, přes speciální zařízení na počítači, pracuje a přichází s největšími objevy v teoretické astrofyzice.

V ČR by se měl dát větší důraz na pracovní přípravu, rehabilitaci a znovu zařazení osob s těžkou disabilitou do společnosti (6).

2. Neziskové organizace s celorepublikovou působností

V České republice je velké množství občanských sdružení zdravotně postižených a pro zdravotně postižené (více než 200 organizací). Národní rada osob se zdravotním postižením je střechovou organizací a důležitou institucí je Vládní výbor pro zdravotně postižené občany.

Jednou z neziskových organizací je Unie Roska, občanské sdružení s celostátní působností, které se stará o občany s roztroušenou sklerózou. Celá rozsáhlá činnost výrazně přispívá k integraci osob s roztroušenou sklerózou do společnosti a bezesporu pozitivně ovlivňuje jejich kvalitu života. Za dobu své existence se stala uznávaným subjektem občanské společnosti v celé České republice (7, 17).

Praktické využití Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability v zemích EU

V Německu je praktické použití ICF upraveno směrnicí k výkonu rehabilitace vydanou 16. 4. 2004. Jak jsme již výše uvedli, v Německu vznikla a používá se ICF Checklist, který je vhodný pro všechny oblasti disability. V projektu MHADIE (viz výše) se začaly vytvářet ICF „Core set“, tedy rehabilitační protokol pro jednotlivé diagnózy.

Podle ICF hodnotíme 4 klíčové oblasti:

• tělesné funkce (mentální funkce, hlas a řečové funkce nebo funkce kůže atd.),
• tělesné struktury (např. struktury nervového systému, struktury související s pohybem aj.),
• aktivity a participace (mobilita, komunikace, domácí život aj.), a 
• faktory prostředí (např. postoje občanů, služby, systémy, politika, atd.) (13).

V zemích EU, například v Německu, Itálii a Španělsku, pořádají vícedenní základní i pokročilé kurzy a semináře ICF, které mají seznámit odborníky ze zdravotně sociální oblasti, ze školství a za-městnanosti s používáním klasifikace a pomoci ji aplikovat do běžné praxe.

Cílem kurzů je více porozumět schématu, dělení a systému ICF, pro účely vědeckého výzkumu, společného jazyka v oblasti disability. Kurzy se pořádají jak pro profesionály, tak pro politiky, úředníky, statistiky a občany s disabilitou. Například v  Itálii se vzdělávání, vědě a výzkumu ICF věnuje tým z  Instituto Nazionale Neurologico „Carlo Besta“ v Miláně, pod vedením Dr. Matilde Leonardi. V Itálii je dané zákonem, že všichni pracovníci rehabilitačního týmu musí projít vzdělávacími kurzy v ICF, jinak nejsou jejich výkony hrazeny zdravotními pojišťovnami. Matilde Leonardi je zároveň hlavním koordinátorem evropského projektu v rámci 6. rámcového programu: MHADIE (Measuring Health and Disability in Europe) (4).

V tomto projektu 15 evropských pracovišť vypracovalo pro jednotlivé diagnózy ICF Core sety a statisticky se nyní zpracovávají závěry v oblasti kapacity a výkonů, měření zdraví a disability u 1 200 pacientů v Evropě. Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN je jedním z evropských pracovišť v tomto projektu. Koordinátorkou pro ČR je přednostka kliniky MUDr. Olga Švestková, Ph.D. Tento projekt poukazuje na užitečnost a realizovatelnost modelu ICF (8).

Diskuse

Cílem rehabilitace, politiky ve prospěch občanů s disabilitou (zdravotním postižením), je sekundární prevence, tedy obnova funkčních schopností osob po onemocnění, úrazech nebo s vrozenými vadami, a terciární prevence, která usiluje o zmírnění dlouhotrvajících nebo trvalých následků onemocnění, úrazů nebo vrozených vad, a úsilí o důstojný život občanů s velmi těžkým postižením. Cílem této politiky je zaručit optimální a aktivní účast občanů s disabilitou na životě společnosti a pomoci jim vést pokud možno samostatný život s ohledem na jejich vlastních přání a možnosti (14). Na rehabilitaci ve zdravotnictví musí navazovat rehabilitace sociální, pedagogicko-výchovná a pracovní.

Rehabilitace ve zdravotnictví je soubor včasných diagnostických a terapeutických opatření směřujících k optimální funkční zdatnosti občanů, ať už cestou odstranění či substituce, případně snížení či zpomalení progrese postižení způsobeného onemocněním, úrazem nebo vrozenou vadou (14). Nejnovější koncepce ICF uvádí tzv. „disabiling situations“, to znamená, že občan může využívat své „zdraví“, jestliže má vyřešené disabilní situace a ve společnosti fungují v jeho případě facilitátory. Dvě osoby se stejnou nemocí mohou mít různý stupeň funkční schopnosti a dvě osoby se stejným stupněm funkčních schopností nemusí mít stejné onemocnění.

ICF je použitelná pro široké spektrum různých aplikací, např. statistiky, sociálního zabezpečení, vyhodnocování a organizace zdravotnictví, populačních přehledů na místní, národní a mezinárodní úrovni. Nabízí koncepční rámec pro informace, které lze aplikovat na zdravotnictví, včetně prevence, na zlepšování zdraví a na zlepšování participace odstraňováním nebo zmírňováním společenských překážek, tedy facilitačních faktorů prostředí (11).

Členské státy EU přijaly tuto klasifikaci jako základní filozofii a politiku rehabilitace osob s disabilitou a aplikují ji do systému zdravotnictví, sociálního zabezpečení, statistiky, zdravotního i sociálního pojištění, školství, zaměstnanosti, a do některých systémů legislativy. V některých zemích EU je ICF uzákoněna v základní legislativě týkající se osob s disabilitou.

V České republice od 1. 1. 2007 nabyl platnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči (15). Jde o určitou míru umožnění aplikace ICF v ČR, a to hlavně z hlediska deinstitucionalizace, tedy komunitní rehabilitace a sociálních služeb.

Závěr

Cílem ICF je dosažení maximální možné kvality života občana s disabilitou, který má disabilní situaci. Za pomoci facilitátorů prostředí je možno je řešit tak, aby mohl maximálně využívat svoje „zdraví“. Facilitátory prostředí pro občany s disabilitou může vytvářet stát ve své legislativě, region v praktickém provádění a občan ve svém každodenním životě.

V praxi u nás se nyní hledá možnost uplatňování zákona č. 108/2006 Sb., který je velice potřebný, ale ukázal se jako těžko aplikovatelný z důvodu absence zákona o rehabilitaci. V tomto zákoně, který by měl být střechový, se poukazuje na práva a povinnosti jak pracovišť, které budou zákon aplikovat, tak cílové skupiny, tedy občanů s disabilitou. Zákon by měl systémově, organizačně a komplexně propojit prostředky rehabilitace jak ve zdravotnictví, tak sociální, pedagogicko-výchovné i pracovní. V praktické aplikaci zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se ukazuje zásadní nedostatečné provádění funkční diagnostiky multidisciplinárním týmem v rehabilitaci, tedy individuální odborné zhodnocení potřebné sociální služby.

Kritici tohoto zákona poukazují na nedostatečnou kontrolu příspěvku na péči a na zneužívání příspěvků příjemci.

„Zákon byl částí osob špatně pochopen“, říká ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Místo plánovaných 8,9 miliardy korun v roce 2007 ministerstvo vyplatilo za tento příspěvek 15 miliard korun, tedy téměř o 6 miliard více, než se předpokládalo (3).

Nezbytným řešením tohoto problému je přijetí zákona o rehabilitaci a kontrola finančních prostředků pro  sociální služby, což se již nyní začíná aplikovat. Téze zákona o rehabilitaci byly připraveny mezirezortní pracovní skupinou pod gescí Ministerstva práce a sociálních věcí. Je potřeba připravit politicky průchodné znění věcného záměru zákona o rehabilitaci a jeho paragrafové znění. Téze zákona o rehabilitaci byly připraveny v duchu filozofie a koncepce ICF.

V České republice je Mezinárodní klasifikace ICF v plném znění přeložena a čeká na vydavatele. Doufáme, že v ČR ICF bude velice brzy vydána v českém jazyce. Její  vydání je již připraveno. ČR je poslední zemí EU, která nemá prozatím tuto klasifikaci v národním jazyce.

MUDr. Olga Švestková, Ph.D.

Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK, Praha

Albertov 7

128 00 Praha 2

E-mail: olga.svestkova@lf1.cuni.cz