Pochybnosti při diagnózejaterní cirhózy

Jaterní cirhóza (ci) není jednotně definována dosud ani morfologicky, byť existuje shodav základních změnách tkáně. Spornými jsou zejména „regenerační“ uzly a prognosticky příznivátransformace mikronodulů v makronoduly. Diagnosticky pochybným prvkem ci se jevínodulace okem patrná. V klinické diagnostice ci unikají případy ci s hladkým povrchem. Mělaby se tedy diagnostika ci zakládat na dříve uznávaném pseudolobulu, histologicky typickémostrůvku parenchymu- minimálně dva v bioptickémpreparátu (s vědomím,že můžemimořeznéroviny ještě souviset s parenchymem podle nálezů síťovité struktury nodulizovaných jater).Nedořešenou zůstává i základní architektonika jater, neboť jednobuněčné muralium se zdá jenjednou z mezních struktur, podle našich zkušeností méně častou než dvojbuněčné trámce;obvyklá je přítomnost směsi jednobuněčných a dvojbuněčných struktur, do nichž jsou hepatocytyseřazeny. Pro posouzení regenerace hepatocytů v ci se spolehlivějšími než histologickákritéria jeví nálezy Ki-67, PCNA apod.

Klíčová slova:
játra - cirhóza - morfologický vývoj - diagnostická kritéria.