Rezistence k makrolidům u druhu Streptococcuspyogenes v České republice v období let 1996–2003

Sledování prevalence rezistence k erytromycinu u 22 169 kmenů S. pyogenes v České republicev letech 1996–2003 na pozadí hrubých dat o celorepublikové spotřebě makrolidových antibiotikpotvrdilo, že exponenciální vzestup rezistence pozorovaný v letech 1998–2001 kopíroval s určitýmzpožděním vzestup spotřeby makrolidových antibiotik, zaznamenaný v období let 1992–1995. Nejvyššífrekvence výskytu rezistence k erytromycinu byla zjištěna v roce 2001 (16,5 %), v roce 2002 bylzaznamenán její pokles na 14,5 % a v roce 2003 na 9,1 %. Pokles rezistence následoval po předchozístagnaci spotřeby makrolidů a jejím snížení o 17 % v roce 2002. Trendy vzestupu a poklesu makrolidovérezistence na úrovni regionů a v různých věkových kategoriích pacientů kopírovaly trendyv ČR s určitými kvantitativními rozdíly, které nebylo možno analyzovat pro absenci podrobnýchúdajů o spotřebě antibiotik. Byla prokázána 99,5 % shoda výsledků fenotypové metody s výsledkyprůkazu genů pro konstitutivní, inducibilní a efluxovou rezistenci k antibiotikům ze skupiny makrolidů,linkosamidů a streptograminuB (MLSB). V roce 2001, kdy rezistence k erytromycinu v ČRkulminovala, byla většina těchto kmenů (91,2 %) rezistentních ke všem antibiotikům ze skupinyMLSB a eflux makrolidů (zachování účinnosti linkosamidů a 16členných makrolidů) byl příčinourezistence jen u 8,8 % kmenů. V roce 2003 klesl počet kmenů rezistentních k erytromycinu a 26,9 %z nich bylo rezistentních v důsledku efluxu makrolidů. Kmeny s konstitutivní nebo indukovanourezistencí k MLSB jsou téměř výlučně rezistentní také k tetracyklinu, bacitracinu nebo k oběmatěmto antibiotikům citlivých. Rezistence S. pyogenes k bacitracinu vylučuje nadále používat disks tímto antibiotikem k předběžné identifikaci.

Klíčová slova:
S. pyogenes – makrolidová antibiotika – rezistence.