Diagnostika a léčba poleptání jícnu v dětském věku

Pacienti s diagnózou suspektní poleptání jícnu tvoří 15%všech akutně hospitalizovaných pacientů na klinice.Vzhledem k závažnosti onemocnění, jeho možným následkům a komplikacím autoři považují u všech podezřenína požití leptavé látky za prioritní provést včasná diagnosticko-terapeutická opatření na specializovaném pracovištiORL, které má zázemí ARO se zkušenostmi s otravami, a chirurgického pracoviště, kde se provádějí operacehrudní části jícnu. Základní postupy zahrnují zejména časnou rigidní ezofagoskopii pro určení tíže poleptání;flexibilní ezofagoskopii považují za riskantní. Podle ezofagoskopického nálezu rozdělují poleptání do čtyř stupňů.Pacienty s poleptáním I. stupně pouze sledují, při nálezu poleptání II. a III. stupně indikují zavedení nazogastrickésondy na dobu šesti týdnů, dvoustupňovou léčbu kortikosteroidy a podávání nitrožilních antibiotik v prvém týdnupo poranění. Při poleptání IV. stupně ponechávají sondu delší dobu, snaží se udržet co nejširší lumen jícnu a zvažujíve spolupráci s chirurgem indikaci a nejvhodnější dobu provedení náhrady jícnu.Nejčastější akutní komplikací poleptání polykacích cest je edém vchodu hrtanu, jenž musí být v případěnepostačující farmakologické intervence řešen intubací, výjimečně je potřeba zajistit dýchací cesty tracheotomií.Nejčastější pozdní komplikací je postkorozivní striktura, která většinou dobře reaguje na balonkovou dilataci.Rozsáhlé striktury omezující lumen jícnu, které zhoršují možnost příjmu potravy a které se nedaří balonkovoudilatací ovlivnit, jsou indikovány k náhradě jícnu. Nejzávažnější komplikací v oblasti hrudníku je mediastinitidaa aortoezofageální píštěl.Prognóza pacientů s poleptáním jícnu I. až III. stupně je celkově dobrá. Poleptání IV. stupně je stavemzávažným, ohrožujícím život. Uváděné diagnosticko-terapeutické postupy vycházejí z publikovaných výsledkůvýzkumu.

Klíčová slova:
poleptání, jícen, děti, rigidní ezofagoskopie