Orexiny - experimentální poznatky a perspektivy v pediatrické praxi

Orexin A (hypocretin 1) a orexin B (hypocretin 2) jsou hypothalamické neuropeptidy vznikající ze společnéhoprekurzoru - preproorexinu. Byly objeveny dvěma nezávislými týmy v roce 1998. Podílejí se na regulaci příjmupotravy, energetické homeostázy, cyklu spánku a bdění a neuroendokrinních funkcí. Orexiny působí prostřednictvímdvou receptorů - OXR1/Hcrtrl a OXR2/Hcrtr2. Buňky obsahující tyto neuropeptidy tvoří malou populaciv oblasti laterálního a perifornikálního hypothalamu. Jejich vlákna zasahují do celé řady oblastí centrálníhonervového systému a mají převážně excitační charakter. Na zvířecích modelech byly prokázány účinky orexinů nazvýšení příjmu potravy. Porucha v orexinovém systému se u myší, psů a lidí podílí na vzniku narkolepsie. Poruchypříjmu potravy jsou v dětské populaci velmi závažným problémem. Poruchy spánku se často rozvíjejí v obdobíadolescence a znalost účasti mozkových neuropeptidů na jejich patogenezi může přispět k včasné diagnosticea cílené terapii. Vyšetřování hladin orexinů v biologickém materiálu za různých patologických stavů je potřebnépro určení úlohy orexinového systému v lidské populaci a v budoucnu může přinést řadu nových poznatkův oblastech dětské výživy, psychiatrie i neurologie.

Klíčová slova:
orexiny, hypocretiny, hypothalamus, obezita, mentální anorexie, narkolepsie