Vliv terapie glukokortikoidy na kostní metabolismus

Osteoporóza je chronické hendikepující onemocnění, kterému pro jeho počáteční asymptomatickou fázi není věnována dostatečná pozornost laické ani odborné veřejnosti. Sekundární prevence této metabolické choroby není samozřejmostí ani v ambulancích specialistů a pouze jedna z pěti porotických zlomenin je léčena. Osteoporóza je mylně pokládána za nemoc pouze starší populace, ale podle statistiky International osteoporosis foundation (IOF) má osteoporózu jedna ze dvou žen a jeden z osmi mužů ve věku 50 let. U žen v tomto věku je mortalita na zlomeninu krčku kyčelního kloubu stejná jako u karcinomu prsu. Je třeba zmínit i ekonomické důsledky. Při prevalenci osteoporózy v České republice, která činí 750 tisíc nemocných, se jen na farmakoterapii osteoporózy vynakládá ročně přibližně 7,5 miliard korun a další podobná částka plyne na operace porotických fraktur a perioperační období. Všechny výše uvedené statistiky je třeba při trendu stárnutí populace považovat za alarmující. Glukokortikoidy navozená ztráta kosti je pro široké terapeutické užívání těchto steroidů nejčastější sekundární osteoporózou. Podle posledních studií neexistuje bezpečná dávka glukokortikoidů, při níž nehrozí nebezpečí vedlejších účinků. Autoři tohoto článku se věnují patogenetickým mechanismům glukokortikoidy indukované osteoporózy. V závěru článku je nastíněna problematika, kterou bude třeba v budoucnosti podrobit intenzivnímu výzkumu. Odborné společnosti pak prostřednictvím svých doporučení a guidelines lépe prosadí účelnou prevenci a cílenou terapii, což považujeme za základní podmínku získání kontroly nad glukokortikoidy indukovanou osteoporózou – chorobou s vysokou morbiditou, častou sociální izolací pacientů a v neposlední řadě obrovskými ekonomickými důsledky.

Klíčová slova:
osteoporóza, glukokortikoidy, osteoblasty