Klinické korelace antinukleárníchautoprotilátek u sklerodermie

Klinické korelace antinukleárních protilátek (ANP) byly hodnoceny u skupiny 69 nemocných(7 mužů) se systémovou sklerodermií (SSc), nediferencovanou (UCTD) či překryvnou (SPS) sklero-dermickou symptomatologií, a u 23 pacientů (6 mužů) s morfeou. ANP byly stanoveny metodounepřímé imunofluorescence na substrátu HEp-2 buněk (IF) a imunoblotu (IB). U SSc byly ANPpřítomné v 98 %, u SPS ve 100 %. Anticentromerové protilátky (ACA) byly přítomny u 4 % pacientůse SSc (klasifikovaných podle striktních kritérií), u 10 % nemocných se SSc (podle volnějšíchkritérií) a u 11 % všech nemocných se systémovým postižením. Anti-Scl-70 byly přítomny u 73 %pacientů se SSc a u 63 % všech se systémovou formou. Ani u jedné z těchto protilátek nebylyprokázané klinické korelace. Na IB byly nalezeny též jiné ANP (proti: SSA/Ro, SSB/La, fibrilarinu,RA33, Jo-1, PM-Scl a nRNP), z nichž některé vykazovaly vztah k určitému orgánovému postižení.Nízký výskyt ACA a vysoký výskyt anti-Scl-70 protilátek, nevykazujících klinické korelace, jenejspíše ovlivněn výběrem, počtem a demografickými rozdíly nemocných. U morfey byly ANPpřítomny v 69 % (IF) a v 60 % (IB), které až na pacientku se suspektním přechodem v systémovouformu s pozitivitou ACA na IB nebyly identifikovány.

Klíčová slova:
systémová sklerodermie, morfea, antinukleární protilátky, anticentromerové, anti-Scl-70