Plánovaný domácí porod – Česká republika 2018

Overview

Cíl studie:

Přehled o současné situaci v oblasti problematiky plánovaných domácích porodů v České republice.

Typ studie:

Přehledový článek.

Název a sídlo pracoviště:

Gynekologicko-porodnické oddělení, Krajská nemocnice Liberec, a.s., Gynekologicko-porodnická klinika 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze.

Metodika:

Shrnutí základních dostupných faktů, které se aktuálně týkají kontroverzní problematiky plánovaných domácích porodů v České republice. Plánované domácí porody jsou dnes v České republice předmětem řady odborných, právních i etických diskusí. Studie zahrnuje také rešerše zahraničních studií, které popisují vliv plánovaných domácích porodů na mateřskou a perinatální mortalitu a morbiditu.V České republice není zakotven odborný organizační a právní rámec pro vedení domácích porodů a neexistují ani přesné a spolehlivé statistické údaje o jejich počtu, průběhu či výskytu komplikací. Panuje zde ale jednoznačný konsenzus všech dotčených odborných společností organizovaných v České lékařské společnosti J. E. Purkyně, které domácí porody nepodporují a nedoporučují. Přesto existuje minoritní procento žen, které preferuje porod doma. Prostřednictvím sociálních sítí za podpory šíření problematiky ve veřejných sdělovacích prostředcích se tyto ženy sdružují a vzájemně podporují, sdílejí a předávají si mezi sebou polopravdivé a zavádějící informace.Každý původně fyziologicky probíhající porod se může kdykoli bez varování zkomplikovat a vyžadovat okamžitý lékařský zásah. Časová prodleva, nedostatečné materiální zázemí a kvalifikace mohou zásadně ovlivnit další průběh a dopady komplikací na zdraví a život matky i dítěte.

Závěr:

Úkolem všech odborníků, jakkoliv participujících na dané problematice, by mělo být předávání nepopiratelných faktů založených na důkazech a varování před prokazatelnými riziky, která s sebou plánovaný domácí porod přináší.

Klíčová slova:

plánovaný domácí porod, rizika, mateřská a perinatální mortalita a morbidita, statistika, právo, sociální sítě, veřejné sdělovací prostředky

ÚVOD

Domácí porody jsou kontroverzním fenoménem současnosti, který je předmětem řady odborných, právních i etických diskusí. V České republice není zakotven odborný organizační a právní rámec pro vedení domácích porodů. Neexistují přesné a spolehlivé statistické údaje o jejich počtu, průběhu či výskytu komplikací. Odborné společnosti organizované v České lékařské společnosti J. E. Purkyně (dále také ČLS JEP) ve shodě zaujímají jasné stanovisko, kdy plánované domácí porody považují v naší zemi vzhledem k velkému riziku pro matku a plod/novorozence za postup v rozporu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. V této souvislosti byla vydána odpovídající odborná doporučení.

Z hlediska platné legislativy nejsou domácí porody v naší zemi zakázané, nicméně z eticko-právního pohledu se zde střetává právo ženy svobodně si zvolit místo porodu a právo na nejvyšší možnou míru ochrany lidského života. Společenská poptávka a mediální vděčnost tohoto tématu vystavuje konvenční způsob vedení porodů ve zdravotnických zařízeních drobnohledu. Lékaři jsou vystaveni sílícímu tlaku části veřejnosti a čelí tendencím ke zpochybňování přínosů vědeckého porodnictví. V konečném důsledku jsou poté při konfrontaci s řešením komplikací domácích porodů nuceni přebírat odpovědnost za cizí rozhodnutí a je od nich vyžadována péče a léčba na dnes nejvyšší možné dosažitelné úrovni, která byla paradoxně původně odmítána.

BEZPEČNÝ POROD

Lidský porod představuje nejlabilnější úsek celého reprodukčního procesu. Každý, byť původně zcela bezproblémově probíhající porod se i u zcela zdravé a nerizikové ženy, která měla zcela nekomplikované těhotenství, může nečekaně rychle a bez varování proměnit v důsledku neprediktabilních komplikací v dramatický boj o zdraví, či dokonce život jak matky, tak dítěte. Porod je dynamický proces plný možných zvratů a jako fyziologický jej můžeme označit vždy až retrospektivně. Porodnictví v naší zemi prošlo vývojem až do dnešní podoby, kdy dosahuje vynikajících výsledků, které jsou plně srovnatelné s perinatologickými výsledky hospodářsky vyspělých zemí. V prostorách zdravotnických zařízení se daří většinu rizik minimalizovat, a pokud komplikace nastanou, rychle a efektivně je díky erudici a potřebnému vybavení řešit. Aby byl zajištěn bezpečný porod, je nezbytné vytvořit podmínky pro případ operačního porodu, neodkladného podání anestezie, pro resuscitaci rodičky a novorozence a zajištění dostupnosti krevních derivátů a podmínek pro jejich aplikaci [14]. Z uvedeného vyplývá, že podmínky pro bezpečný porod mimo zdravotnické zařízení nejsou jinde realizovatelné.

Přesto existuje určitá skupina žen, která odmítá zdravotním systémem naší země nabízenou léčebnou a preventivní péči (dále také LPP) a za nejlepší volbu považují porodit své dítě mimo zdravotnické zařízení, resp. doma. Zastánci domácích porodů výše uvedené argumenty bagatelizují, vyvracejí, a dokonce v krajním případě staví osobu lékaře-porodníka do role více než zbytné, kdy například právnička Zuzana Candigliota, jejíž jméno je v médiích v souvislosti s hájením domácích porodů a práv žen na svobodnou volbu velmi často skloňováno, tvrdí, že: „pokud má žena předpoklad porodit fyziologicky, je lepší, když u toho lékař vůbec není“ [13]. Hájí se právem na svobodnou volbu místa porodu, právem na respektování soukromého a rodinného života, právem mít u porodu v domácím prostředí garanci přítomnosti porodní asistentky. V takovém pojetí nicméně zcela absentuje prostor na respektování práva dítěte. Přitom fakt, že pokud dojde ke vzniku komplikací ohrožujících život matky či novorozence, není v domácích podmínkách v silách ani možnostech přítomné porodní asistentky tyto situace zvládnout.

Přibližně 10 % všech porodů v ČR vyžaduje ve svém průběhu nějakou lékařskou intervenci, která je v zájmu prevence nebo řešení neonatálních komplikací [14] a až 4 % dětí vyžadují po porodu resuscitaci [13]. Po přerušení přívodu kyslíku do těla plodu, nejčastěji jako důsledku nepředvídatelné pupečníkové komplikace či odloučení placenty, může dojít již po sedmé minutě k nevratnému poškození mozku plodu. Při masivním krvácení rodičky je samozřejmě taktéž rozhodujícím kritériem čas. Proto je iluzorní spoléhat se na zásah rychlé záchranné služby a následně na vyřešení kritické situace po převozu do zdravotnického zařízení. Sanitní vozy vždy dorazí s určitou časovou prodlevou, která je definována příslušnou vyhláškou č.434/92 Sb., a navíc nejsou vybaveny potřebným zařízením a léky, které řešení komplikovaného porodu vyžaduje. Další čas je ztracen stabilizací stavu na místě a poté transportem rodičky do zdravotnického zařízení.

Přes všechna fakta výše uvedená, a dnes i sdělovacími prostředky proklamovaná, existují a vždy budou existovat ženy, pro které jsou rizika akceptovatelná, či si je ve svém plném důsledku ne­uvědomují a mají zkreslený pocit bezpečí. Pocit, že v dnešní době jsou komplikace a špatné konce porodů raritou, a volí pro sebe a své dítě jako nejbezpečnější místo k porodu svůj domov. Neakceptují, respektive přehlížejí, že v tomto případě může být cena za špatné rozhodnutí příliš vysoká.

PLÁNOVANÝ DOMÁCÍ POROD V ČESKÉ REPUBLICE

Pohled eticko-právní

Plánované domácí porody nejsou v ČR nezákonné, nicméně na základě vyjádření tuzemských odborných společností nejsou pro svou rizikovost doporučované. Zásadní kontroverze z eticko-právního hlediska tkví v rozporu dvou ústavními předpisy zaručených práv. Na jedné straně právo ženy na soukromí a s ním spojenou možnost zvolit si místo porodu a na druhé straně právo dítěte na život, ochranu života před narozením a právo na dosažení nejvyšší možné úrovně zdravotní péče a zdravotního stavu [22, 23]. Aktuálně byla v roce 2016 řešena kauza u Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále také ESLP) ve věci „Dubská a Krejzová versus Česká republika“, kdy se ženy opakovaně domáhaly svých výše zmíněných práv. Velký senát štrasburského soudu nicméně rozhodl poměrem hlasů 12 : 5, že práva rodiček v České republice nebyla porušena [20]. Na tomto místě považuji za nutné zmínit fakt, že ženy se sice dovolávají práva na svobodnou volbu a práva na zajištění přítomnosti porodní asistentky u domácího porodu, nicméně jak vyplývá z dotazníkového šetření, naprostá většina porodních asistentek v České republice se k účasti na domácím porodu staví veskrze odmítavě [18].

Statistika

V České republice neexistují přesné a spolehlivé statistické údaje o počtu, průběhu či výskytu komplikací u domácích porodů. Pouze se odhaduje, že doma se plánovaně narodí kolem 0,5–1 % dětí ročně [13]. Sběr údajů o novorozenci a jeho matce provádí Český statistický úřad (dále také ČSÚ) skrze matriky a dále Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (dále také ÚZIS) přes hlásicí zdravotnická zařízení. Databázi perinatologických dat každoročně organizuje i Sekce perinatální a fetomaternální medicíny České gynekologicko-porodnické společnosti. Systematickým plošným sběrem dat o porodech mimo zdravotnické zařízení se však dosud žádná státní ani nevládní instituce v České republice nezabývala.

Ze zdravotního hlediska sbírá ČSÚ údaje o pohlaví, vitalitě, paritě, četnosti, porodní hmotnosti, délce a týdnu těhotenství. Z hlediska místa narození se vyplňuje pouze okres a obec. Pro sledování porodů mimo zdravotnické zařízení (dále také ZZ) je důležitý fakt, že dokončený porod mimo ZZ, po kterém matku s dítětem neošetřil žádný zdravotník nebo nevyplnil patřičné formuláře, je pro statistické účely zachycen pouze ČSÚ přes matriční záznam o narození. ČSÚ zachycuje tedy každoročně více narozených dětí než ÚZIS. Za posledních deset let je možno pozorovat strmě narůstající trend takto nezachycených dětí [16].

Vzhledem k tomu, že všechny děti narozené v ČR jsou zapsány v Knize narození na příslušném matričním úřadě a jako místo narození je uvedena obec a číslo popisné místa, kde se dítě narodilo, dalo by se roztříděním záznamů podle místa narození zjistit, která místa odpovídají zdravotnickým zařízením. Takto by se dalo dosáhnout teoreticky relativně nejpřesnějších informací o počtu doma narozených dětí. O výpočet doma narozených dětí v letech 2014–2017 se autorka pokusila v Libereckém kraji (osobním telefonickým kontaktem všech 46 matričních úřadů v kraji). Výsledky v podstatě podporují hypotézu o četnosti domácích porodů mezi 0,5–1 % ročně, viz tabulku 1.

Stanovisko odborných společností v ČR

Stanovisko ČLS JEP jakožto nejvyšší odborné zdravotnické autority v ČR

Dne 27. března 2012 proběhl na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky seminář na téma Domácí porody – krok kupředu, či zpět. Akci pořádal Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pod záštitou předsedy výboru MUDr. Borise Šťastného. V reakci na uvedené jednání dne 28. března 2012 zasedal výbor Sekce porodnické analgezie a anestezie při České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP* (dále jen SPAA ČGPS). Výbor SPAA ČGPS se jednoznačně rozhodl iniciovat prostřednictvím ČGPS, resp. ČLS JEP stanovisko, které mělo zabránit eventuální přípravě nových legislativních změn ve věci „Plánovaných domácích porodů“.

*Poznámka: dnes Sekce analgezie a intenzivní medicíny v porodnictví (SAIMP) při České gynekologické a porodnické společnosti J. E. Purkyně.

Stanovisko SPAA/SAIMP ČGPS

I u původně zcela fyziologického porodu zcela zdravé ženy mohou náhle nastat závažné komplikace ohrožující matku a/nebo dítě, jejich zdraví, nebo dokonce život. Nejčastěji se tak stává v případě:

• akutní hypoxie/asfyxie plodu, resp. novorozence;
• život ohrožujícího krvácení matky.

V České republice, z hlediska geografických a klimatických podmínek, není možné zajistit pro tyto případy rychlý a nekomplikovaný transport z domácího prostředí do porodnického zařízení. V zájmu zdraví obyvatel naší země není ze zdravotních důvodů vhodné, aby nastávaly takové legislativní úpravy, které by domácí dále porody přímo podporovaly. Toto stanovisko návazně získalo souhlasnou podporu všech 24 odborných společností ČLS JEP, dále České asociace sester a České společnosti porodních asistentek.

Tento konsenzuální závěr byl zaslán následně Ministerstvu zdravotnictví ČR. Na tento akt ministr zdravotnictví ve svém dopise ze dne 29. června 2012 ubezpečil ČLS JEP, že domácí porody neplánuje legislativně podporovat. Za odbornou veřejnost v této věci tedy bylo provedeno maximum [17]. Jak s tímto stanoviskem nejvyšší odborné autority, kterou je ČLS JEP, naloží veřejnost, a zejména zákonodárci, je obtížně predikovatelné. Například dnes třetí nejsilnější strana v Parlamentu České republiky hodlá podporovat změny v porodnictví mimo jiné i směrem ke vzniku porodních domů, které doposud v ČR neexistují.

Stanovisko České gynekologické a porodnické společnosti J. E. Purkyně (dále také ČGPS ČLS JEP)

Porody v domácnosti přinášejí zbytečná rizika jak pro matku, tak pro plod a nemohou vyvážit pochybné výhody domácího prostředí. ČGPS označila plánovaný porod mimo zdravotnické zařízení za postup v rozporu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a vydala k tomuto tématu v roce 2013 samostatný doporučený postup [15].

Stanovisko České lékařské komory (dále také ČLK)

Vědecká rada ČLK se ztotožňuje s názorem ČGPS, která označila plánovaný porod mimo zdravotnické zařízení za postup v rozporu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy [7].

Hnutí za změny v porodnictví v České rebublice

V České republice existuje několik aktivistických hnutí, spolků, neziskových organizací, které upozorňují na nedostatky současného tuzemského porodnictví. Cílem těchto sdružení je šíření (dez)-informací o „normálním“ – přirozeném/domácím porodu mezi širokou veřejností i odborníky, sdílení vlastních zkušeností s domácím porodem, prosazování možnosti svobodné volby rodících žen, pořádání přednášek, besed a setkání, provozování informačních serverů, publikační činnosti, poskytování zdravotně právního poradenství a podobně (srov. www.iham.cz, www.aperio.cz, www.jemnezrozeni.cz, www.mujporod.eu, www.llp.cz a jiné). Dalším relativně masivním informačním kanálem pro sdílení a distribuci informací či zkušeností s domácími porody jsou sociální sítě, konkrétně Facebook, kde například uzavřená skupina „Porod v domácím prostředí“ čítá 6,2 tisíc členů, nebo dokonce skupina „HBAC/VBAC CZ“ (home birth after caesarean/vaginal birth after caesarean) má 1,1 tisíc členů.

Význam sdělovacích prostředků

Jak vyplývá z provedeného průzkumu výskytu tématu domácích porodů ve sdělovacích prostředcích od roku 2000 do současnosti (realizace průzkumu společností NEWTON media, a.s.), frekvence medializace domácích porodů se v čase zvyšuje. Míra této medializace podléhá výkyvům, a to nejspíše v závislosti na výskytu významnějších událostí a kauz s tímto fenoménem spojených. První markantní nárůst zájmu médií nastal v roce 2011. V tomto roce byla známá porodní asistentka, toho času prezidentka Unie porodních asistentek (dále také UNIPA), podmínečně odsouzena za neoprávněně a chybně vedený porod v domácnosti. Další nárůst v roce 2012 by se dal přisuzovat konání semináře „Domácí porody – krok kupředu, či zpět“ s následným vydáním prohlášení SPAA/SAIMP (viz výše). Po menším poklesu zájmu v roce 2013 můžeme sledovat další vzestup v roce 2014, nejpravděpodobněji v souvislosti s kauzou „Dubská a Krejzová versus Česká republika“ u ESLP (viz výše). V roce 2015 sledujeme opět mírný pokles a v roce 2016 další zvýšení, nejspíše opět díky výše zmíněné kauze „Dubská a Krejzová versus Česká republika“, která se řešila tentokrát u Velkého senátu ELSP.

DOMÁCÍ PORODY V ZAHRANIČÍ

V USA tvoří porody v domácnosti asi 0,9 % všech porodů, přičemž až jedna čtvrtina z nich je neplánovaná. Podle vyjádření American College of Obstetricians and Gynecologist a American Academy of Pediatrics jsou nejbezpečnějšími místy pro porod nemocniční zařízení a akreditovaná porodní centra. Nicméně společnosti doporučuje, aby si žena na základě informovaného souhlasu mohla svobodně zvolit místo svého porodu. Zdůrazňuje, že by ženy měly být informovány o podmínkách, které je nutno dodržet, aby byly zachovány optimální perinatologické výsledky. Tyto podmínky zahrnují výběr nerizikových žen pro domácí porod podle přísně nastavených kritérií, výběr a přítomnost kvalifikované osoby u porodu, možnost rychlého a bezpečného přesunu do nejbližšího zdravotnického zařízení během porodu. Jako absolutní kontraindikaci pro domácí porod považuje společnost jinou polohu plodu než podélnou hlavičkou, vícečetné těhotenství a stav po předchozím císařském řezu [1, 4].

Ve Francii se situace v mnohém podobá naší zemi. Přivést dítě na svět v soukromí stát nezakazuje, asistentky si ale stěžují, že s nimi zdravotnické pojišťovny nechtějí uzavírat smlouvy.

Podobná situace jako v České republice v počtu domácích porodů panuje také v Rakousku. V obou zemích představuje podíl desetin procent. Obdobně si stojí také Irsko, které se domácím porodům skupiny žen, které nemají žádné zdravotní problémy, dlouhodobě nebrání. V Německu může asistentka běžně vést porod mimo nemocniční zařízení – a má k tomu i striktně určené pomůcky. Doma se v této zemi rodí zhruba tři procenta dětí. Lékař musí být dostupný do deseti minut. Světovým rekordmanem v počtu domácích porodů je Nizozemsko, kde domácí porody tvoří až 16 % porodů, v posledních letech je ale i zde znamenán jejich pokles. V roce 1997 takto rodilo až 35 % žen [3]. Porod doma je tam tradičně považován za naprosto normální a ve zdravotnickém zařízení rodí především ženy, u kterých lékaři předem očekávají zdravotní komplikace. V takovém případě hradí péči v nemocničním zařízení zdravotnické pojišťovny, stejně tak jako v případě domácího porodu náklady na porodní asistentku. Avšak pokud se žena rozhodne rodit v porodnickém zařízení, aniž by k tomu byly medicínské důvody, musí si tuto péči zaplatit sama.

(NE)BEZPEČNOST PLÁNOVANÝCH DOMÁCÍCH PORODŮ – EVIDENCE BASED MEDICINE

V České republice dosud nejsou k dispozici relevantní data k vyhodnocení bezpečnosti domácích porodů na podkladě výzkumu. Můžeme ale vycházet ze zahraničních zdrojů, kde výzkumy týkající se bezpečnosti domácích porodů existují.

Zahraniční studie dokazující vyšší rizikovost plánovaných domácích porodů

Metaanalýza dvanácti studií z průmyslově rozvinutých zemí dokládá, že plánované domácí porody byly asociovány s menším množstvím lékařských zásahů, jako je např. epidurální analgezie, epiziotomie a operační porod, a menším množstvím komplikací v podobě závažného poranění hráze, krvácení nebo infekce. Ačkoli plánované domácí porody i porody ve zdravotnickém zařízení vykazovaly obdobné výsledky perinatální mortality, neonatální mortalita byla u domácích porodů až trojnásobná [21].

Nizozemská prospektivní kohortová studie analyzovala 37 735 porodů nízkorizikových žen, které rodily po ukončeném 37. týdnu těhotenství. Studie dokazuje, že rodičky rodící v primární péči s porodní asistentkou jsou zatíženy vyšším rizikem perinatálního úmrtí než rodičky, které rodily pod dohledem lékaře v sekundární péči (relativní riziko – RR 2,33). Ženy, jejichž stav si vyžádal překlad do zdravotnického zařízení během porodu, jsou zatíženy rizikem ještě vyšším (RR 3,66) [9].

Americká retrospektivní studie z roku 2015 se zabývala skupinou 79 727 nízkorizikových rodiček, z nichž porodilo plánovaně doma 3203. Akutní převoz do nemocničního zařízení pro náhle vzniklou komplikaci vyžadovalo 18,8 % porodů. Perinatální mortalita byla u domácích porodů 3,9/1000 oproti 1,8/1000 u porodů v nemocnici [19].

Další studie z USA z roku 2014 prokazuje, že plánovaný domácí porod nízkorizikových žen pod vedením porodní asistentky je spojen se signifikantně vyšší neonatální úmrtností v porovnání s porodem vedeným porodní asistentkou v porodnici (1,26/1000 versus 0,32/1000), při porodu po 41. týdnu těhotenství (1,84/1000 versus 0,27/1000), v případě porodu nulipar (2,19/1000 versus 0,33/1000) [11].

Prospektivní kohortová studie ze severských zemí z roku 2016 poukazuje na vysoký počet transportů rodiček z domácího prostředí do nemocničního zařízení v průběhu porodu či těsně po porodu. Až u 32,7 % nulipar a u 8,0 % multipar byl nutný převoz do porodnice. Nejčastějšími důvody byly zástava progrese porodu, hrozící hypoxie plodu či nutnost podat analgetika během porodu [2].

Dodnes nejobsáhlejší americká populační studie čítající 13 milionů narozených se zabývala porovnáním Apgar skóre v 5. minutě a došla k závěrům vyššího rizika nulového Apgar skóre v 5. minutě u doma narozených než u narozených v nemocničním zařízení (RR 10,55). Toto riziko stoupá až na RR 14,24 u nulipar. Dále se zabývala zvýšeným rizikem křečí či jiného vážného neurologického poškození novorozenců. Po domácím porodu RR 3,8 a ještě vyšší u nulipar RR 6,28 [10].

Na tuto studii navazuje tým F. A. Chervenaka publikací zabývající se tématem lékařské odpovědnosti a etiky. Upozorňuje na to, že plánovaný domácí porod v USA není z hlediska klinického a etického bezproblémový. Na základě nejnovějších dostupných poznatků vědy není podporování domácích porodů v souladu s profesionální odpovědností vůči těhotným ženám, plodům a novorozencům. Zdůrazňuje, že odborné společnosti by sice neměly domácí porody sankcionovat, neměly by je ale ani podporovat. Naopak by měly důsledně upozorňovat na rizika a domácí porod striktně nedoporučovat [6].

Zahraniční studie dokazující bezpečnost plánovaných domácích porodů

Kanadská studie z roku 2009, která porovnávala výsledky plánovaných domácích porodů s registrovanou porodní asistentkou versus plánované porody v nemocničním zařízení s porodní asistentkou nebo lékařem dokládá srovnatelnost výsledků perinatální mortality v obou skupinách a u domácích porodů bylo zaznamenáno méně lékařských intervencí. Omezením této studie je malý soubor rodiček [12].

Holandská kohortová studie z roku 2009, která zahrnovala 529 688 nízkorizikových žen, ukázala, že plánovaný porod doma nezvyšuje riziko perinatální mortality a závažné perinatální morbidity u nízkorizikových žen za předpokladu, že systém péče o matku umožňuje tuto volbu díky dostupnosti odborně školených porodních asistentek a díky dobrému systému přepravy a následné péče v případě komplikací [8].

Tato studie byla ovšem napadena a rozporována týmem F. A. Chervenaka v roce 2014, který upozorňuje na metodologické limity a zkreslení výsledků v této studii [5].

DISKUSE

Ačkoli je porod ženy bez rizikových faktorů ve své podstatě fyziologický děj, je současně nejzranitelnější dobou celého reprodukčního procesu. Kdykoli v průběhu porodu, ale i po jeho skončení může nastat celá škála nepředvídatelných komplikací u matky i u dítěte, které vyžadují okamžitý lékařský zásah v odpovídajících podmínkách vybaveného pracoviště. Časová prodleva, nedostatečné materiální zázemí a kvalifikace, které jsou spojené s porodem mimo zdravotnické zařízení, pak mohou zásadně ovlivnit další průběh a dopady komplikací na zdraví a život matky i dítěte. Následky těchto komplikací mohou být často natolik vážné, že zcela zásadně ovlivní život daného jedince a celé jeho rodiny.

V České republice dosud nejsou k dispozici relevantní data k vyhodnocení bezpečnosti domácích porodů na podkladě výzkumu. Nicméně podle závěrů mnohých zahraničních studií jsou porody doma prokazatelně zatíženy významně vyšší perinatální i neonatální mortalitou a morbiditou ve srovnání s porody vedenými v porodnici.

V České republice panuje ve věci domácích porodů jednoznačný konsenzus všech dotčených odborných společností organizovaných v ČLS JEP, dále v České společnosti porodních asistentek, coby největší profesní organizace porodních asistentek v naší zemi, a České asociace sester, tedy v organizacích, které jsou nejvyšší odbornou zdravotnickou autoritou naší země.

Pro vysokou rizikovost domácí porody nepodporují.

Porod doma je v našem státě odbornou obcí nedoporučován. Stejně tak postoj většiny porodních asistentek k jejich účasti na domácích porodech je veskrze negativní.

ZÁVĚR

Přes všechna prokazatelná rizika a doporučení odborných společností je, a vždy bude, v České republice určité, i když minoritní procento žen, které preferuje porod doma. Prostřednictvím médií, různých aktivistických hnutí a síle sociálních sítí se tyto ženy sdružují a vzájemně podporují ve svých rozhodnutích a plánech. Šíří mezi sebou polopravdivé a zavádějící informace, které mnohdy není jednoduché z jejich pozice nezdravotníka rozpoznat a řádně vyhodnotit.

Úkolem lékařů a porodních asistentek, resp. všech odborníků, jakkoliv participujících na dané problematice v ČR, by mělo zůstat i nadále předávání a šíření nepopiratelných faktů založených na důkazech a varování před prokazatelnými riziky, které s sebou domácí porod nese. Snažit se rozporovat polovičaté informace pseudoodborníků, nebo dokonce laiků vytažené z kontextu, kteří informují nepravdivě a jejich interpretace jsou mnohdy zavádějící, anebo dokonce chybné. Na porodních sálech by se měl nadále zachovat a dále rozvíjet fungující model týmové spolupráce porodní asistentka – porodník – neonatolog s maximálně individuálním, respektujícím a vstřícným přístupem k ženám-rodičkám, který ale současně vždy musí zůstat zároveň v souladu s profesionální odpovědností.

MUDr. Jana Vintrová

Gynekologicko-porodnické oddělení

Krajská nemocnice Liberec

Husova 10

460 01 Liberec

e-mail: jana.vintrova@me.com