Žilní tromboembolizmus u maligních onemocnění

Nádorová onemocnění jsou provázena jak krvácivými, tak i trombotickými komplikacemi. Trousseau popsal v roce 1865 vzájemnou souvislost mezi nádorovými onemocněními a žilními tromboembolizmy. Až 15–20 % pacientů s žilním tromboembolizmem má nepoznanou malignitu, což představuje prevalenci 2–3 % v populaci. Z toho vyplývá relativní riziko nově diagnostikované malignity, které je vyšší během prvního roku po žilním tromboembolizmu. Migrující tromboflebitidy jsou poměrně specifickou známkou u nádorů, především u nádorů pankreatu. V patogenezi žilních tromboembolizmů u nádorových onemocnění hrají roli především tyto faktory: zvýšené koagulační parametry, snížená fibrinolýza, častější imobilizace, prodělané operace, chemoterapie, hormonální terapie a centrální žilní katetry. Konvenční dlouhodobá léčba VTE snižující riziko recidiv spočívá v užití antagonistů vitaminu K, nejčastěji warfarinu. Recentní, na důkazech založený přístup v dlouhodobé léčbě VTE u nemocných s nádorovým onemocněním ukazuje, že užití nízkomolekulárního heparinu nabízí účinnou alternativu k warfarinu, s vyšší účinností, bez signifikantně zvýšeného rizika krvácení a bez potřeby pravidelného laboratorního monitorování.

Klíčová slova:
hemostáza – žilní tromboembolism – nádorová onemocnění – patogeneze – léčba – nefrakciovaný/nízkomolekulární heparin – warfarin