Barvocit u probandů bez a s chromagenovým filtrem

Cílem naší studie bylo prokázat vliv barevného chromagenového filtru na kvalitu barevného vidění. Dále jsme chtěli porovnat kvalitu barevného vidění zdravých jedinců s jedinci s onemocněním makuly.

V naší studii jsme měli celkem 39 probandů. V první skupině jsme měli 13 probandů s průměrným věkem 23 let bez významné oční a celkové patologie. V druhé skupině bylo 13 pacientů s průměrným věkem 68 let s chorobou makuly. Ve třetí skupině se nacházeli probandi s průměrným věkem 64 let, kteří neměli diagnostikované významné oční ani celkové onemocnění. Pro vyšetření jsme použili tyto seřazovací testy barvocitu: Farnsworth-Munsell test a Lanthony test. Vyhodnocení jsme prováděli dle metodiky autorů Vingryse a King-Smitha.

Zjistili jsme, že průměrná hodnota celkového chybového skóre (TES) u zdravých pacientů s barevným chromagenovým filtrem se neliší od hodnoty TES u pacientů s chorobou makuly (p = 0,86). Dále jsme zjistili, že chromagenový filtr statistický významně mění barvocit ve skupině mladých probandů (p = 0,01). Klinicky se ale nejedná o vážnou poruchu barvocitu (TES = 107,46 a CI 1,42). Další významný výsledek ukázal, že není statisticky významný rozdíl v barvocitu mladých zdravých probandů (průměrný věk 23 let) a starších zdravých probandů (průměrný věk 64 let), kdy p = 0,58.

Závěrem můžeme konstatovat, že zelený barevný chromagenový filtr nebude mít negativní vliv na barvocit dyslektických pacientů, kteří budou tuto pomůcku každodenně používat. Dále jsme demonstrovali, že zhoršení barvocitu u pacientů s makulopatiemi není významné pro praktické rozlišení barev, ale jedná se o klinicky významnou změnu barvocitu (diagnostika primárního onemocnění). V neposlední řadě jsme prokázali, že není statisticky významný rozdíl v barvocitu zdravých mladých a straších probandů (23 let versus 64 let).

Klíčová slova:
barvocit, chromagenová čočka, celkové chybové skóre, makulopatie

ÚVOD

Z literatury víme, že barvocit pacienta může být negativně ovlivněn nejen vrozenou poruchou barvocitu, ale i získanou poruchou barvocitu [8]. Vrozená porucha barvocitu podle své závažnosti sice přináší pacientovi jistá omezení (pracovní omezení nebo omezení řidičského oprávnění dle vyhlášky 72/2011Sb.), klinicky významnější je ale získaná porucha barvocitu. Ta může být způsobena chronickým onemocněním (např. glaukom, diabetická retinopatie, roztroušená skleróza atd.), úrazem (krvácení do oka, odchlípení sítnice atd.), léky (antibiotika, barbituráty, antituberkulotika atd.), působením chemických látek (oxid uhelnatý, olovo atd.) nebo stárnutím (degenerativní změny sítnice, opacity atd.) [6].

Získané poruchy barvocitu ve většině případů ukazují na závažné systémové nebo oční změny, které vznikají například v důsledku výše uvedených onemocnění. V těchto případech je třeba včasné diagnózy a zahájení správné terapie [10].

U vrozených poruch barvocitu je možné použít komerčně dostupné systémy pro korekci poruch barvocitu (například Chromagen, X-Chrom atd.). Tyto systémy jsou založené na absorpci určité části světelného spektra. Vrozené poruchy barvocitu není možné zcela odstranit, ale je možné vhodnou úpravou světla přicházejícího do oka (filtrováním) změnit celkový barevný vjem [1].

Některý typy systémů pro korekci poruch barvocitu (Chromagen, Irlen systém) se také osvědčily jako vhodné pomůcky pro pacienty se specifickými poruchami učení (např. dyslexie). Podle tak zvané magnocelulární teorie, chromagenové čočky umožňují pacientům lépe koordinovat oční pohyby při čtení a tím umožňují rychlejší a kvalitnější čtení [4, 14].

Cílem této práce je zjistit, jak intenzivně bude ovlivňovat chromagenová brýlová čočka neporušený barvocit. Tato situace nastává, když tyto speciální čočky jsou použity pro zlepšení čtenářských dovedností u pacientů se specifickou poruchou učení.

METODIKA

K dispozici jsme měli 13 probandů (skupina 1) s průměrným věkem 23 let (SD 0,88) bez významné oční i celkové patologie. Po kontrole subjektivní refrakce jsme těmto probandům předložili digitální verzi Farnsworth-Munsellova testu (FM-100 test). Probandi provedli aktivně tento test nejprve naturálně s adekvátní brýlovou korekcí (nebo bez korekce při visu 1,0) bez chromagenového filtru a následně s binokulárním použitím zeleného chromagenového filtru. Níže uvádíme spektrální charakteristiku daného zeleného chromagenového filtru.

Díky souběžně běžící studii [9] jsme měli možnost výsledky tohoto vyšetření konfrontovat s pacienty s makulopatiemi (skupina 2, VPMD, DME, CME celkem 13 pacientů s průměrným věkem 68 let) a staršími pacienty (skupina 3) bez významných očních patologií (také 13 pacientů) s průměrným věkem 64 let. Tito probandi podstoupili měření barvocitu s adekvátní brýlovou korekcí na Lanthonyho seřazovacím testu. Výsledná data byla přepočítána pro konfrontaci s FM-100 testem.

Výsledky byly převedeny do tabulky MS Excel a následně statisticky vyhodnoceny za pomoci statistického programu Statistika verze 12 firmy STATSOFT a MedCalc.

VÝSLEDKY

U všech probandů jsme použili seřazovací test pro vyšetření barvocitu (FM-100 test nebo Lanthonyho test) a analýzu barvocitu dle Vingryse a King-Smitha [13]. U každého probanda jsme tedy získali hodnotu celkového chybového skóre (TES), úhlu anomálie (UA), indexu výběru (SI) a indexu záměny (CI). Celkové chybové skóre a hodnota CI ukazují na závažnost porušení barvocitu (dichromázie versus anomální trichromázie). Hodnoty TES nad 100 bodů a CI nad 2 se dají považovat za signifikantní pro poruchu barvocitu. Úhel anomálie ukazuje na typ poruchy barvocitu. Hodnoty přibližně od +10 do +50 ukazují na poruchu barvocitu v červené oblasti (protanomálie, protanopie), hodnoty přibližně od -10 do -50 ukazují na poruchu v zelené oblasti (deuteranomálie, deuteranopie) a hodnoty přibližně od -60 do -85 ukazují na poruchu v modré oblasti (tritanomálie, tritanopie).

Na základě kontroly normality dat (Lilliefors test) jsme zjistili normalitu dat jen u celkového chybového skóre. Pro porovnání těchto veličin jsme tedy použili parametrický T-test a u ostatních veličin neparametrický Wilcoxonův test. Hladina statistické významnosti byla zvolena p = 0,05. Níže uvádíme vybrané výsledky, které považujeme za nejpodstatnější.

Výše uvedené výsledky ukazují na statisticky významný rozdíl (p = 0,018) v parametru celkové chybové skóre barvocitu u skupiny 1 bez použití zeleného chromagenového filtru a se zeleným chromagenovým filtrem. To dokazuje, že použití zeleného barevného filtru způsobí statisticky významnou změnu barvocitu. Původní průměrná hodnota TES = 82,15 se zvýšila na GTES = 107,46. V důsledku se ale jedná o hodnotu TES, která je velice nízká. Průměrný C-index se zeleným filtrem vzrostl pouze z 1,40 na 1,42. Proto se domníváme, že tato změna nebude mít negativní vliv na barvocit u pacientů, kteří používají chromagenové filtry pro zlepšení čtenářských dovedností.

Výše uvedené výsledky nepotvrzují, že dle T-testu (p = 0,585) je statisticky významný rozdíl mezi barvocitem u mladých pacientů (průměrný věk 23 let) a starších pacientů (průměrný věk 64 let) bez patologií. Průměrná hodnota TES = 82,15 se tedy ze statistického hlediska neliší od hodnoty STES = 79,52. Můžeme tedy říci, že starší pacienti bez očních patologií měli podobně kvalitní barvocit jako pacienti mladí.

Výše uvedené výsledky ukazují, že mezi průměrnou hodnotou u probandů se zeleným filtrem (GTES = 107,46) a průměrnou hodnotou barvocitu u pacientů s makulopatiemi (MTES = 105,27) nebyl nalezen statisticky významný rozdíl (p = 0,864). Tento výsledek ukazuje, k jak výraznému zhoršení barvocitu může dojít u pacientů s makulopatiemi. Zhoršení barvocitu u pacientů s makulopatiemi tedy můžeme přirovnat k účinku zeleného chromagenového filtru. Získaná porucha barvocitu u pacientů tedy nemusí být prakticky významná (pacient si neplete většinou barevné odstíny), ale je významná klinicky.

DISKUSE

Algis et al. [2] ve své práci publikovali průměrné hodnoty celkového chybového skóre (TES = 62) a indexu záměny (CI = 1,0) u skupiny 45 probandů bez poruchy barvocitu. V našem souboru jsme naměřili u 13 pacientů (průměrný věk 23 let) bez poruchy barvocitu průměrnou hodnotu TES = 82,16 a hodnotu CI = 1,40.

Zajímalo nás, jak bude barvocit probandů ovlivněn zelenou chromogenovou čočkou při binokulárním použití. K tomuto nastavení dochází u pacientů, kteří používají chromagenové čočky ke zlepšení čtenářských dovedností při specifických poruchách učení.

Účinek barevných filtrů na zlepšení rychlosti a přesnosti čtení u pacientů se specifickými poruchami učení byl již prokázán v mnoha studiích. Například Wilkins a Evans [14] uvádějí zlepšení 5 % u 1/3 jedinců ve zkoumaném souboru. Evans et al. [3] zaznamenali u probandů zlepšení čtenářských dovedností dokonce v 80 %.

Barevné filtry nepůsobí pouze na zlepšení dyslektických potíží, ale působí na zlepšení zrakového stresu, jak dokazuje například studie Kruka et al. [7]. Poslední výzkum [11, 12] ukazuje na to, že dyslexie a zrakový stres jsou na sobě nezávislé problémy.

V naší studii jsme ověřili, že po použití zeleného chromagenového filtru sice dochází k statisticky významnému zhoršení barvocitu (TES na GTES), ale hodnota průměrného GTES a CI by byla stále spíše klasifikována jako mírné zhoršení barvocitu. Toto zhoršení barvocitu nebude mít vliv na vnímání běžných barev. Chromagenové brýle tak mohou být používány po celý den (například i řidiči automobilů) a nejen na čtení.

Při srovnání s další studií [9] můžeme konstatovat, že průměrná hodnota TES (GTES) u mladých pacientů s průměrným věkem 23 let a po použití zeleného chromagenového filtru nabyla hodnot, které se statisticky významně neliší od průměrných hodnot TES (MTES) pacientů s chorobami makuly. Z toho vyplývá, že toto drobné zhoršení barvocitu nebude mít vliv na běžné vnímání barev, ale z klinického hlediska je významné. V raných stadiích onemocnění makuly umožňuje potvrdit změny probíhající na úrovni světločivných elementů a dalších neuronů sítnice. Proto je důležité u těchto pacientů používat testy barvocitu a kontrolovat případné změny v jeho vnímání.

Při srovnání barvocitu dvou skupin, zdravých mladých jedinců (TES = 82,16 a průměrný věk 23 let) a starších jedinců bez očních patologií (STES = 79,52 a průměrný věk 64 let) jsme zjistili, že mezi těmito skupinami z hlediska kvality barvocitu neexistuje statisticky významný rozdíl (p = 0,58). Jiná studie [5] ukazuje na změnu kvality barvocitu v průběhu stárnutí. Podle této studie hodnoty barvocitu TES tvoří U-křivku s nejnižší průměrnou hodnotou v období mezi 17. a 22. rokem.

ZÁVĚR

V naší studii jsme měli k dispozici celkem 39 probandů. U všech jsme vyšetřovali barvocit pomocí seřazovacích testů (FM-100 a Lanthonyho test). Zjistili jsme, že průměrná hodnota celkového chybového skóre u mladých pacientů (průměrný věk 23 let) s chromagenovým zeleným filtrem se statisticky neliší od chybového skóre pacientů s chorobami makuly (VPMD, DME, CME). Dále jsme zjistili, že průměrné celkové chybové skóre mladých pacientů se statisticky neliší od průměrného chybového skóre starších pacientů (průměrný věk 23 let vs. 64 let, TES vs. STES). V neposlední řadě jsme prokázali, že při použití zeleného chromogenového filtru u skupiny mladých probandů s průměrným věkem 23 let došlo ke statisticky významnému zhoršení průměrného chybového skóre TES. Výsledná hodnota průměrného GTES dosáhla hodnoty 107,46 a index záměny CI vzrostl na hodnotu 1,42, což z praktického hlediska nepředstavuje významné zhoršení barvocitu. Z klinického hlediska se ale jedná o signifikantní změnu barvocitu.

Práce vznikla v rámci projektu specifického výzkumu rektora MUNI/A/0904/2016.

Autoři práce prohlašují, že vznik i téma odborného sdělení a jeho zveřejnění není ve střetu zájmu a není podpořeno žádnou farmaceutickou firmou.

Do redakce doručeno dne 3. 7. 2017

Do tisku přijato dne 22. 8. 2017

Mgr. Petr Veselý, DiS., Ph.D.

Oddělení nemocí očních a optometrie

Fakultní nemocnice u sv. Anny

Pekařská 53

656 91 Brno

e-mail: veselype@seznam.cz