Intravitreální aplikace triamcinolonu v léčbě makulárního edému

Cílem práce je zhodnotit účinnost intravitreálně aplikovaného triamcinolonu na makulární edém různé etiologie. V prospektivní studii je hodnoceno 20 očí, 12krát diabetický makulární edém, 6krát makulární edém při venózní okluzi, 1krát pseudofakický cystoidní makulární edém a 1krát cystoidní makulární edém při uveitidě. Intravitreálně bylo aplikováno 4 mg triamcinolon acetonidu. Před aplikací a v intervalech 1 měsíc po aplikaci triamcinolonu byl měřen nitrooční tlak, vyšetřována zraková ostrost na ETDRS optotypech, biomikroskopické vyšetření makuly, fotografie fundu a byla měřena makulární tloušťka optickou koherentní tomografií. Sledovací doba byla 3 měsíce. Průměrná výchozí zraková ostrost byla 0,16, 1 měsíc po aplikaci 0,32 a po 3 měsících 0,31. Průměrná makulární tloušťka poklesla z výchozí hodnoty 537 μm o 249 μm za 1 měsíc (zlepšení o 46,4 %) a o 203 μm po 3 měsících (zlepšení o 39,7 %). Z komplikací byla zaznamenána ve 20 % elevace nitroočního tlaku, která byla ve všech případech kompenzována lokální terapií.

Intravitreální injekce triamcinolonu se jeví být nadějnou součástí léčby makulárních edémů různé etiologie.

Klíčová slova:
makulární edém, triamcinolon, zraková ostrost, optická koherentní tomografie