Transpupilární termoterapie u exsudativní věkem podmíněné makulární degenerace Výsledky po 2 letech a nálezy na druhém oku

Overview

Cílem prospektivní randomizované studie bylo analyzovat dlouhodobé výsledky transpupilární termoterapie (TTT) u exsudativní věkem podmíněné makulární degenerace (VPMD) po 24 měsících sledování a porovnat je s nálezy na druhém neléčeném oku.

Materiál a metodika:
Studie zahrnovala 72 nemocných ve věku 50–93 let a s průměrným věkem 70,6 roku, u nichž jedno oko bylo ošetřeno TTT a druhé oko sloužilo jako kontrola. Okultní choroidální neovaskularizace (CNV) byla léčena u 33 očí (45,8 %), serózní ablace pigmentového epitelu (SAPE) u 21 očí (29,2 %) a klasická CNV u 18 očí (25,0 %). U všech nemocných byla před a za 3, 6, 12, 18 a 24 měsíců po TTT vyšetřena zraková ostrost (ZO) na ETDRS optotypech a stav makuly byl sledován nepřímým binokulárním oftalmoskopem, biomikroskopicky kontaktní čočkou na štěrbinové lampě, s pomocí fluorescenční angiografie a optické koherentní tomografie (OKT).

Výsledky:
Konečná ZO se zlepšila či zůstala stejná u 27 očí (37,5 %) a zhoršila se u 45 očí (62,5 %), o více než 5 řádků se konečná ZO zhoršila u 19 očí (26,4 %). Průměrná ZO klesla z počátečních 0,24 na konečných 0,13, avšak pokles byl u různých forem VPMD různý. U SAPE byla zaznamenána nejvyšší počáteční i konečná průměrná ZO, u okultní a klasické CNV byly počáteční a konečné průměrné ZO téměř stejné. Biomikroskopické, fluoroangiografické a OKT exsudativní změny zcela vymizely v 59,7 %, 63,9 % a 59,7 %. Na konci sledování jsme pozorovali různě pokročilou chorioretinální atrofii v makule u všech očí (100 %) a subretinální fibrózu u 44 očí (61,7 %). Oba tyto nálezy představovaly konečná stadia přirozeného vývoje exsudativní VPMD. Naopak různě výrazná okrouhlá a většinou dobře ohraničená ložiska chorioretinální atrofie, která tvarem, uložením a velikostí odpovídala aplikovaným laserovým stopám, představovala postkoagulační jizvy. Vyvinula se u 31 očí (43,0 %) a ukazovala možný destruktivní účinek TTT. Na druhém neléčeném oku pokročilá stadia exsudativní VPMD, většinou disciformní jizvy s chorioretinální atrofií, byla zaznamenána u 33 nemocných (45,8 %). U těchto očí konečná průměrná ZO byla 0,05, tj. o více než polovinu nižší než byla konečná průměrná ZO léčených očí.

Závěry:
Výsledky TTT po 24 měsících sledování ukázaly úplnou regresi exsudativních změn v makule u 60 % očí a zlepšení či stabilizaci ZO u 37,5 % očí. Výsledky u SAPE a klasických CNV potvrdily účinnost TTT i u těchto forem VPMD. TTT nezabránila vzniku a progresi chorioretinální atrofie a subretinální fibrózy, které byly hlavní překážkou lepších funkčních výsledků. Krajně nepříznivý průběh exsudativní VPMD na druhém neléčeném oku mohl nepřímo svědčit o pozitivní úloze TTT v léčbě VPMD. Přes všechna pozitiva jsou možnosti TTT omezeny a determinovány podstatou a přirozeným průběhem exsudativní VPMD.

Klíčová slova:
transpupilární termoterapie, věkem podmíněná makulární degenerace, choriodální neovaskularizace, serózní ablace pigmentového epitelu sítnice