Pravo/levorukost a preference druhostranné dolní končetiny. Testování laterality a mozečkové dominance

Overview

Mozečkovou dominanci ve vztahu k pravo/levorukosti jsme sledovali u 221 zdravých školáků ve věku 9–11 let. Použili jsme Edinburský dotazník, vyplněný dětmi ve spolupráci s rodiči a doplněný několika dalšími testy na protokol o 34 úkolech. Zjišťovali jsme preferenci jedné z dolních končetin pro „skok do dálky“ (místnost), poskakování po jedné a pro kopání do míče. Tyto testy laterality jsme porovnali s nálezy „Hennerovy“ mozečkové dominance, projevující se fyziologickou relativní svalovou hypotonií a větší exkurzibilitou (pasivitou) v následujících kloubech: ramenním (větší synkinézy nedominantní paže při chůzi), větší „kloubní hrou“ v lokti, zápěstí, koleni a na noze, odpovídající funkci nedominantní poloviny mozečku (hemisféry), tj. u praváků levé a u leváků pravé. Malá skupina ambidextrů (n = 42) se více podobala 100% pravákům (n = 166). Variabilita nálezů u 100% leváků (n = 13) byla větší než u praváků. Za nejspolehlivější testy pravo- či levorukosti, obsažené v Edinburském dotazníku, považujeme těchto šest zkoušek: psaní, kreslení, držení nůžek, nože, lžíce a sirky při škrtání. Z námi přidaných testů pak držení klíče při odmykání. Procentuální struktury těchto zkoušek jsou navzájem neodlišitelné (p < 0,001). Významnou shodu (p < 0,01) jsme nalezli mezi pravorukostí a levostrannou pasivitou na končetinách v lokti, zápěstí, koleni a na noze, významnou (p < 0,02) pro synkinézy paže. Zajímavým zjištěním byla preference levé dolní končetiny u poloviny praváků a pravé u poloviny leváků pro skok „do dálky“, která se ale neprojevila změnou ve shora popsané kloubní pasivitě (p < 0,05). Při testování poskoků na jedné a zejména při kopání do míče se preference dolní končetiny výrazně přibližovala preferenci pravé horní končetiny, tedy pravorukosti; zrcadlově u leváků ne tak zřetelně.

Klíčová slova:
pravo/levorukost – cerebelární dominance – zkřížená preference nohy

Úvod

Od Hennerovy stěžejní publikace o mozečkových funkcích včetně „neocerebelární dominance“, která je na zkřížené, tj. protilehlé straně, než je dominantní hemisféra velkého mozku, uběhlo mnoho desítek let [1]. Česká ne urologická škola se vždy hlásila k Hennerovu odkazu [2,3]. Literatura o mozečkové patologii je téměř nepřehledná. Původní představy o lateralitě a o „shodném“ spojení „rukosti“ (handedness) s lokalizací řečových center v levé hemisféře u praváků a v pravé u leváků bylo třeba korigovat. Na základě funkčních testů (zvláště fMRI: funkční magnetické rezonance) 90– 95 % jedinců všech etnik má řečové okruhy lokalizovány v levé hemisféře. Až 70 % čistých leváků mluví a vnímá řeč levo u hemisféro u [4– 10]. Shoda mezi udávano u „pravorukostí“, jež se vyskytuje přibližně u 90 % dospělých, a lokalizací řečových funkcí v levé hemisféře je jen zdánlivá. V řadě publikací bylo po ukazováno na shodu mezi geneticky daným pravotočivým vírem vlasů, vyskytujícím se u 90 % bílé populace [11], a lokalizací fatických funkcí v levé hemisféře [12– 14]. Tuto so uvislost někteří [15,16] připo uštějí, novější práce však ukazují, že mezi výskytem pravotočivého víru vlasů v parasagitální pari eto- okcipitální oblasti vlasaté části hlavy (kapilici a) nad pravo u polovino u lbi u 85– 90 % jedinců není statisticky významná závislost [17– 19]. Především u žen není pravotočivý vír vlasů ve shodě s pravorukostí [18,19]. Problematika laterality, zejména její genetiky [19– 23], je velice složitá a dosud nevyjasněná. V tomto sdělení jsme se zaměřili na vyhodnocení vzájemného vztahu mezi „rukostí“ a mozečkovo u dominancí. O dalších námi sledovaných jevech laterality se zmíníme jen okrajově.

Materi ál

Vyšetřili jsme 221 zdravých dětí základních škol v Praze 1 a 2. Se so uhlasem etické komise VFN jsme cesto u přes vedení škol požádali rodiče dětí o vyplnění dotazníku (tab. 1), jehož prvních 10 bodů je převzato z velmi populárního Edinburského dotazníku [24]. Vyplněné formuláře a so uhlas s vyšetřením dětí podala naprostá většina dotázaných. Děti jsme vyšetřovali v místnostech školy pro zájmovo u činnost. Vyšetřované děti byly v lehkém domácím sportovním oblečení. Vždy 2– 3 jedinci čekali na testování celé řady úloh. Děti nebyly v nepohodě či pod stresem. Mozečkovo u dominanci jsme testovali stanovením asymetri e v pasivitě paže (tj. v ramenním klo ubu), loketním klo ubu, v zápěstí (pasivita „ruky“), kolenním klo ubu a v klo ubech hlezna (kotník, nárt = pasivita nohy).

Vyšetřování exkurzibility bylo opakováno v jednotlivých lokalitách třikrát. Stranu větší pasivity jsme zaznamenali. Větší so uhyby jedné paže při chůzi jsme sledovali po projití se několikrát po místnosti po dráze asi 5 m dlo uhé. Testování mozečkové pasivity hodnotil vždy stejný examinátor (JT), statistické metody [39] a další zpracoval profesi onální statistik (JB).

Výsledky

Nejdříve byly u všech dětí zaznamenány výsledky jednotlivých zko ušek laterality (celkový počet otázek a testů v protokolu byl 34). Jejich procentu ální rozložení ukazuje graf 1. Seřazení průměrů a (±) směrodatných odchylek u jednotlivých nálezů v trichotomickém uspořádání (1 = 100 % vpravo a 3 = 100 % vlevo) ukázalo (graf 2) šest statisticky neodlišitelných a pro stanovení „rukosti“ nejspolehlivějších otázek Edinburského dotazníku (R01, R02, R04, R06, R07 a R09 –  vlevo nahoře) a protilehlo u (zrcadlovo u) reprezentaci pěti testů větší fyzi ologické mozečkové pasivity (R18, R19, R20, R21 a R22 –  vpravo dole). Na grafu 2 je dále patrná sto upající preference dolní končetiny z ne utrální polohy kolem 50 % pro skok „do dálky“ (R23) k „poskakování po jedné“ (R24) až ke „kopání do míče“ (R34), kdy se volba nohy blíží k preferenci ruky.

So ubor 221 dětí jsme rozdělili podle Edinburského dotazníku na 100% praváky (n = 166), ambidextry (n = 42) a 100% leváky (n = 13) bez ohledu na pohlaví. Prosté průměry míry laterality (v uspořádání otázek/ testů jako na grafu 2) ukazuje graf 3.

Z něj je patrno, že z 34 námi sledovaných zko ušek se ukázalo jen pět (R17, R23, R24, R25 a R26) jako statisticky významně nerozlišujících praváky, leváky a ambidextry.

Nerozlišitelnost odpovědí, resp. výsledku testů mezi jednotlivými zko uškami jsme ve všech případech hodnotili prostřednictvím chí- kvadrát testů homogenity [39] na hladině spolehlivosti 95 %.

Rozdílné odpovědi mezi chlapci a děvčaty (kromě víru vlasů, o kterém se zde zmiňujeme jen okrajově) přinesly tyto odpovědi: R08 = držení násady (koštěte!) a R13 = vázání uzlu a R25 = otočení ve stoji. Na grafu 4 a 5 jso u v kro užcích zobrazeny statisticky významně se odlišující skupiny.

Diskuze

Kortiko- ponto- cerebelární spojení ze všech laloků jso u anatomům i ne urofyzi ologům dobře známá. Jejich dráhy jso u zřejmě plně interpolovány v nuclei pontis [25,26].

Původní představy o čistě motorické zpětnovazební regulaci volních i a utomatických pohybů jso u v poslední době doplňovány zjišťováním kognitivních funkcí mozečku [27,28].

Problematiko u lokalizace řečových center jsme se zde nezabývali, je ale třeba se zmínit o tom, že existují „zkřížené afázi e“ [29, 30], je známa základní distribuce múzických funkcí, a to rytmu tam, kde je řeč, rozeznávání tónů kontralaterálně [31].

O spolupráci obo u hemisfér –  zejména v závislosti na profesi onalitě, notopisu, hudební encyklopedické paměti atd. –  nemůže být pochyb [32].

Zjištění preference levé či pravé dolní končetiny ve stejném poměru (1 : 1) u praváků i leváků pro nejpřirozenější a pro lokomoci značně podobný a utomatický pohyb, tj. odraz pro „skok do dálky“, bylo do jisté míry překvapivé. Čím je pohyb diferencovanější (v pořadí: skok do dálky –  poskoky po jedné –  kopání do míče), tím se preference dolní končetiny v procentech přibližuje k preferenci ruky.

Lateralita, jak jsme se již zmínili, má mnoho dosud nevysvětlených projevů a so uvislostí, což rovněž poso uvá naše představy o „jednotné dominanci“ a jejím stanovování, např. podle Matějčka a Žlaba [33]. Pro stanovení „čistých“ praváků či leváků je podle našich nálezů vhodné po užívat jen těchto sedm následujících otázek či úkolů: psaní, kreslení, držení nůžek, nože, sirky při škrtání a lžíce, event. klíče při odmykání. Každé další rozšiřování dotazníků na desítky otázek a úkolů se nám zdá neekonomické a z hlediska čistě ne urologického ne zcela nutné. Podrobnějším testováním se zabývají psychologové. Samostatno u problematiku testování „rukosti“, „nohosti“ a dalších funkcí v rámci „laterality“ pak představuje srovnávání preference a performance [33– 35]. Veliká složitost leváctví a praváctví byla mnohokrát popsána [36].

Úloha dominance (preference) dolní končetiny je méně jasná, než je tomu u ruky [34– 37]. V dalším výzkumu laterality a mozečkových funkcí pro nohu u stejně starých dětí plánujeme zařadit test psaní čísel a kreslení noho u (pato u) na podložce. Zde bychom očekávali preferenci ještě bližší preferenci té které ruky. Široký problém laterality [38] je přes obrovský pokrok v ne urovědách stále otevřený. Nabízí se hypotéza, že mezi levostranno u a pravostranno u hemisferální dominancí a zkříženým propojením se subkortikálními strukturami včetně zkříženým propojením s mozečkem pro dolní končetiny existuje řada přechodových forem.

Procento dědičnosti a vlivu prostředí není dostatečně známo.

prof. MUDr. Jiří Tichý, DrSc.

Neurologická klinika 1. LF UK a VFN

Kateřinská 30

128 00 Praha 2

e-mail: jiri.tichy@lf1.cuni.cz

Přijato k recenzi: 31. 1. 2008

Přijato do tisku: 13. 6. 2008