XXX. Hematoonkologie
Published in:
Klin Onkol 2022; 35(Supplementum 1): 112
Category:
XXX/ 223. Chronická lymfocytární leukemie v roce 2022 – role molekulárně genetické diagnostiky
Doubek M.
Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno
Poslední roky přinášejí stále více poznatků o molekulárních změnách, které hrají zásadní roli v patogenezi chronické lymfocytární leukemie (CLL). Stále lepší poznání podstaty onemocnění se pak odráží v pokrocích v určování prognózy i v léčbě nemoci. Na prognózu nemoci má i v éře nových léčiv stále největší vliv gen TP53 a jeho defekty. Velice přesným parametrem je mezinárodní prognostický index CLL-IPI, který ale dle našich i zahraničních zkušeností není plně začleněn do běžné hematologické praxe. Největší změny tak nastávají v oblasti terapie CLL. Indikace k léčbě se sice stále nemění, i nyní platí, že léčba není u asymptomatických forem CLL indikována, ale významně se rozšiřuje spektrum léčebných možností. Začíná být patrný ústup chemoimunoterapie ve prospěch nové cílené léčby CLL. Cílená léčba je indikována i na základě molekulárně genetických vyšetření prognostických a prediktivních markerů. Kromě terapie CLL se mění i přístup k hodnocení léčebné odpovědi, kde se stále více uplatňuje měření minimální zbytkové nemoci (MRD) jak pomocí průtokové cytometrie, tak pomocí molekulárně genetických metod. Z nových léčiv, která se dostávají do terapie CLL, hrají a v blízké budoucnosti budou nadále hrát klíčovou roli nové monoklonální protilátky (obinutuzumab), inhibitory B buněčného receptoru (ibrutinib, akalabrutinib, zanubrutinib, pirtobrutinib) a Bcl-2 inhibitory (venetoklax). Lze rovněž předpokládat, že se budou užívat kombinace těchto léčiv. Léčba CLL už ani zdaleka není založena na chemoimunoterapii. Ta je vytlačována novými léčivy a jejich kombinacemi, které se podávají často po omezenou dobu, tedy nikoliv trvale. Léčba je indikována podle klinických, ale i molekulárně biologických nálezů a stále více je zohledňováno vyšetření MRD.
XXX/ 323. Jednonukleotidové polymorfizmy v patogenezi neoplazií ze zralých B-buněk
Wagnerová A.
Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ Brno
Chronická lymfatická leukemie (chronic lymphocytic leukemia – CLL) je onemocnění charakterizované klonální proliferací B lymfocytů. CLL patří mezi nejčastější lymfoproliferativní onemocnění s řadou definovaných rizikových faktorů. Přestože se jedná o poměrně časté onemocnění s incidencí 5/ 100 000 osob v ČR (Národní onkologický registr – ÚZIS ČR), etiopatogeneze zůstává do jisté míry neobjasněna. V posledních 10–15 letech se objevují různé studie, které hovoří především o genetické predispozici k tomuto onemocnění. Působení vnějších faktorů v etiologii CLL prokázáno nebylo. V souvislosti s CLL je také definovaný asymptomatický stav označovaný jako monoklonální B-lymfocytóza (monoclonal B-cell lymphocytosis – MBL), často popisovaný jako prekurzorový k CLL. V patogenezi onemocnění CLL i MBL se uplatňuje celé spektrum faktorů. Rizikovým faktorem je prokazatelně vyšší věk jedince. Dalším významným faktorem je rodinná anamnéza – zejména prvostupňoví příbuzní pacientů s CLL mají vyšší riziko rozvoje CLL (tzv. familiární forma), než je tomu u pacientů bez rodinné zátěže. S tím souvisí genetická predispozice k CLL/ MBL, tedy změny na chromozomální i molekulární úrovni. U nemocných mohou být pomocí metody fluorescenční in situ hybridizace identifikovány chromozomové aberace. Řada studií se věnuje změnám na molekulární úrovni, konkrétně změnám v pořadí nukleotidů, tzv. jednonukleotidovým polymorfizmům (single nucleotide polymorphisms – SNP). V souvislosti s identifikací jednonukleotidových polymorfizmů se hovoří o asociaci určitých SNP s diagnózou CLL a MBL. Zajímavým aspektem je zvýšený výskyt CLL u pacientů se solidními malignitami. Přesný mechanizmus závislosti CLL/ MBL a solidních malignit však není znám. U vybraných jedinců byla provedena imunofenotypizace lymfocytů průtokovou cytometrií a vyšetřeny vybrané genetické polymorfizmy (rs17483466, rs735665, rs7176508, rs872071, rs13397985), které byly v jiných studiích asociovány s výskytem CLL/ MBL. Jeden z 5 vyšetřovaných polymorfizmů (rs735665) byl stanoven jako signifikantní pro zvýšené riziko onemocnění CLL i MBL. Vyšetřování genetických polymorfizmů není běžnou součástí praxe pro diagnostiku onemocnění CLL nebo MBL. Při získání dalších výsledků a validaci již publikovaných polymorfizmů bude však možné lépe pochopit patogenezi onemocnění CLL i MBL, případně výsledky později propojit s klinickým stavem vyšetřovaných pacientů a využít tak jejich identifikaci např. k nastavení nových prognostických faktorů CLL.
Labels
Paediatric clinical oncology Surgery Clinical oncologyArticle was published in
Clinical Oncology
2022 Issue Supplementum 1
Most read in this issue
- VIII. Radioterapeutické metody a radiofarmaka
- Pilot analysis of the PD-L1 expression in ovarian cancer patients treated with platinum-based chemotherapy
- XXII. Nádory slinivky, jater a žlučových cest
- XXVIII. Neuroendokrinní a endokrinní nádory