#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

XXI. Nádory tlustého střeva a konečníku


Published in: Klin Onkol 2022; 35(Supplementum 1): 82-85
Category:

XXI/ 28. „Targeted“ NGS MLH1-deficientných kolorektálnych adenokarcinómov s hypermetyláciou MLH1 a wildtype BRAF/ RAS je efektívna stratégia na identifikáciu nádorov s liečiteľnými onkogénnymi fúziami

Švajdler M.1, Vaňková B.1, Vaněček T.1, Ptáková N.2, Hájková V.2, Michal M.1, Mezencev R.3

1 Bioptická laboratoř s.r.o., Plzeň a Šiklův ústav patologie LF v Plzni UK a FN Plzeň, 2 Bioptická laboratoř s.r.o., Plzeň, 3 School of Biological Sciences, Georgia Institute of Technology, Atlanta, Georgia, USA

Východiská: V terapii kolorektálneho karcinómu (CrCa) boli v posledných rokoch dosiahnuté významné úspechy a to aj vďaka zavedeniu cielenej liečby, vrátane inhibície EGFR a antiangiogénnej liečby. Výber pacientov na terapiu je v súčasnosti postavený na negatívnych kritériách: pacienti s mutáciami KRAS alebo NRAS v exónoch 2, 3 alebo 4 by nemali byť liečení cetuximabom ani panitumumabom. Navyše, prítomnosť BRAF V600E mutácie znamená, že odpoveď na anti-EGFR liečbu je nepravdepodobná ak nie je použitá v kombinácii s inými „downstream“ inhibítormi cesty RAS-MAPK. Aj napriek precíznemu výberu pacientov na anti-EGFR liečbu je klinická odpoveď dosiahnutá iba u časti pacientov a aj u pacientov s klinickou odpoveďou takmer bez výnimky dochádza k sekundárnej rezistencii. Za rezistenciu na anti-EGFR terapiu môžu byť zodpovedné menej časté mutácie v ceste RAS-MAPK (napr. PIK3CA, PTEN, HRAS, MAP2K1, RAF1 alebo PTPN11) a u malého počtu pacientov aj prítomnosť fúzií zahŕňajúcich napr. BRAF, alebo receptorové kinázy NTRK, ALK, ROS a ďalšie. Frekvencia onkogénnych fúzií v CrCa je nízka (cca 2,5 %), univerzálny skríning by bol preto neefektívny a finančne náročný. Štúdie veľkých súborov CrCa však retrospektívne dokázali, že sa génové fúzie vyskytujú v skupine CrCa definovaných (v rôznej kombinácii) stratou expresie MLH1/ PMS2 proteínov, metyláciou promotora MLH1, mikrosatelitovou instabilitou a BRAF/ KRAS wild-type statusom. Súbor pacientov a metódy: V štúdii sme overili efektivitu navrhovanej „enrichment“ stratégie a pomocou next generation sekvenovania (NGS) sme zisťovali frekvenciu génových fúzií v neselektovanej sérii CrCa so stratou expresie PMS2 a MLH1 proteínov, hypermetyláciou génu MLH1 a BRAF/ RAS wild-type statusom. Výsledky: Z 23 nádorov, ktoré splnili vstupné kritéria sme pomocou NGS dokázali prítomnosť fúzií v 9 prípadoch (39,1 %). Štyri nádory mali fúziu NTRK génov (2× TPR-NTRK1, LMNA-NTRK1 a ETV6-NTRK3), dva nádory mali dokázanú fúziu ALK (oba EML4-ALK) a tri mali fúziu BRAF (CUL1-BRAF, GTF2IRD-BRAF, MAP7-BRAF). Navyše, v dvoch nádoroch bez génovej fúzie boli dokázané mutácie v génoch RAS-MAPK cesty (2× mutácia PIK3CA). Záver: V pilotnej štúdii sme zistili prítomnosť potenciálne liečiteľných fúzií génov v ~40 % prípadov a prítomnosť ďalších alterácií RAS-MAPK cesty, ktoré vedú k primárnej rezistencii na anti-EGFR liečbu. Celkovo by výsledok NGS vyšetrenia mohol viesť k zmene terapeutického postupu až takmer u 50 % pacientov.

XXI/134. Neoadjuvantní CHTRT u 80letého pacienta s lokálně pokročilým tumorem rekta a hemodynamicky významnou aortální stenózou

Dobšáková L.

Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Východiska: U pacientů s lokálně pokročilým karcinomem rekta je v současné době standardním postupem totální neoadjuvantní chemoradioterapie dle studie RAPIDO publikované v roce 2020, která prokázala lepší krátkodobé i dlouhodobé výsledky. V této studii byli zejména mladší pacienti (medián 61 let). V případě starších pacientů je vždy třeba zhodnotit výkonnostní stav, komorbidity a postoj pacienta. Popis případu: V říjnu 2021 byl u 80letého pacienta dia­gnostikován lokálně pokročilý adenokarcinom středního rekta T4aN2M0, klinické stadium III, vysoké riziko. Tumor markery byly iniciálně negativní, klinicky měl pacient intermitentní enterorhagie a tenesmy. Pacient byl ve výborném stavu, PS 1, bez významných komorbidit. Multidisciplinárním týmem MOÚ byla doporučena totální neoadjuvantní CHTRT dle studie RAPIDO, tedy krátký režim RT následovaný neoadjuvantní CHT 6× CAPOX nebo 9× FOLFOX. Pacient podstoupil krátký kurz RT 5 × 5 Gy. Před zahájením neoadjuvantní CHT byl nově během fyzikálního vyšetření zjištěn systolický šelest nad celým prekordiem, subjektivně pacient uváděl námahovou dušnost. Bylo doplněno interní vyšetření vč. ECHO, kde byla zjištěna aortální stenóza s koncentrickou hypertrofií levé komory a ejekční frakcí 47 %. Pacient byl objednán k došetření do ambulance Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie ve FN u sv. Anny v Brně. Dle terapeutického plánu zahájil bez kontraindikací neoadjuvantní CHT v režimu mFOLFOX s dobrou tolerancí. V meziobdobí proběhlo kardiologické došetření. Vzhledem k hemodynamické významnosti aortální stenózy byla celková anestezie kontraindikována a po konzultaci s CKTCH byla naplánována mezi jednotlivými CHT výměna chlopně. První termín byl zrušen pro pozitivní PCR test na SARS-CoV-2. Pacient tedy pokračoval v CHT s intervalem 6 týdnů mezi 3. a 4. sérií. Výměna chlopně proběhla poté bez větších komplikací, s následnou rekonvalescencí. K 5. sérii CHT se pacient objednal po 8 týdnech. Klinicky byl bez známek progrese onemocnění, zcela bez potíží, vč. enterorhagií či tenesmů, které byly na počátku dia­gnózy, TM stále negativní. Pacient je t. č. po 7. sérii. Po dokončení 9. série je v plánu přešetření s následnou operací, vše s kurativním záměrem. Závěr: V případě lokálně pokročilého karcinomu rekta u geriatrických pacientů je vždy nutné zhodnotit komorbidity, výkonnostní stav i přání pacienta. Terapeutický postup by měl být stanoven multidisciplinárním týmem. V případě dalších významných komorbidit je vždy nutné správné načasování jejich řešení. V neposlední řadě je nutné dbát na kvalitu života, která je stejně významná jako kvantita.

XXI/247. A young patient with MSI-H rectal carcinoma – immunotherapy and its role in treatment

Sokop T., Obermannová R.

Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Background: Immunotherapy is currently the standard of care for MSI-high metastatic colorectal cancer. Recently published studies have demonstrated a high number of complete remissions during neoadjuvant treatment with checkpoint inhibitors. The application of immunotherapy in the preoperative setting for locally advanced rectal cancer offers the possibility of preventing complications associated with neoadjuvant chemoradiotherapy, in addition, the organ-sparing approach leads to a significant improvement in the quality of life. We present the case report of a young patient with MSI-high rectal adenocarcinoma, treated with a standard procedure, with a complicated postoperative course and subsequent tumor recurrence, with a good effect of palliative immunotherapy, especially on the patient‘s quality of life. Case description: In December 2019, a 35-year-old patient was dia­gnosed with a circular locally advanced tumor of the upper rectum with infiltration of the draining lymph nodes, histological examination described a low-grade adenocarcinoma of the intestinal type. Mutational analysis of the tumor showed a defect in two genes of the MMR system (MSI-H tumor), without a germline confirmed Lynch syndrome. After complex oncological treatment with neoadjuvant chemotherapy in the FOLFOX regimen and chemoradiotherapy, a low anterior rectal resection was performed. Postoperatively, however, the patient experienced life-threatening complications leading to shock and the need for reoperation. Due to the severe postoperative course, adjuvant chemotherapy was not indicated. Nine months after the operation, a recurrence of the tumor in the pelvis was detected, the finding was evaluated as inoperable, and with regard to the mutational analysis, the patient was requested to be approved for pembrolizumab based on the Keynote 177 study. The treatment was not approved by the auditorial, therefore chemotherapy was chosen as the first line, without any effect as the disease progressed immediately. In the meantime, a number of complications worsened the patient‘s quality of life, incl. chronic severe anemia, renal insufficiency or diarrhea. The insurance company approved the repeated request for immunotherapy, so the patient started treatment with pembrolizumab in monotherapy from September 2021, with the effect of a lasting partial remission and, in particular, a significant improvement in the quality of life. Conclusion: Approximately 5–10% of rectal cancers are characterized by microsatellite instability (MSI-H). As with other MSI-H tumors, rectal cancer has its place in immunotherapy treatment algorithms. Until now, immunotherapy is the choice in the treatment of metastatic or relapsing diseases, but recent studies show the pivotal importance of immunotherapy in neoadjuvant treatment. Our case report proves the necessity of investigating molecular predictors already in locally advanced disease with the aim of including all available modalities in oncological treatment.

XXI/258. Role radioterapie v léčbě karcinomu rekta

Soumarová R.

FN Královské Vinohrady Praha

Role radioterapie v léčbě karcinomu rekta se v posledních desetiletích dramaticky změnila. Stojí za tím obrovský vývoj zobrazovacích metod, chirurgické techniky, systémové léčby a samozřejmě technik a technologií v radioterapii. Kvalitní magnetická rezonance rozlišující stratifikaci rizika, molekulární markery předpovídající terapeutický účinek a prognózu, magnetická rezonance pro definici cílových objemů, použití radioterapie s modulovanou intenzitou a radioterapie s naváděním obrazu jsou již běžně dostupné na většině pracovišť. Kromě toho se s rostoucí úlohou cílené léčby a imunoterapie stále více prosazují i pokusy o kombinaci s radioterapií. Hlavním cílem radioterapie bylo a je snížit pravděpodobnost vzniku lokálních recidiv po operaci, snížit nežádoucí účinky kombinované léčby a zlepšit celkové přežití pacientů. První cíl je naplněn optimalizací radioterapie, výběrem vhodných frakcionačních režimů a kombinací s chemoterapií, k tomu druhému směřuje stratifikace pacientů a individualizace léčebných postupů včetně event. použití neoperační léčby a k třetímu cíli se snažíme dojít kombinací radioterapie s účinnější systémovou léčbou. Předmětem sdělení bude indikace radioterapie v předoperační léčbě, použití „dlouhého“ vs. „krátkého“ režimu radioterapie, data o přístupu „watch and wait“ a možné využití radioterapie v léčbě paliativní.

XXI/259. Totální neoadjuvance v léčbě karcinomu rekta

Tomášek J.1, Pospíšil P.2

1 Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno, 2 Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno

V posledních 20 letech došlo k výraznému zlepšení prognózy pacientů s lokálně pokročilým karcinomem rekta. Dříve docházelo k lokálním relapsům až u třetiny pacientů. Zásadními kroky, které redukovaly lokální relapsy na < 5 %, bylo zavedení totální mezorektální excize a neoadjuvantní radioterapie, jako krátký kurz ozáření nebo jako dlouhý kurz s konkomitantní chemoradioterapií. Přínos adjuvantní chemoterapie po operaci karcinomu rekta je menší proti podobné situaci u karcinomu tračníku. Ukázalo se ale, že předoperační podání systémové chemoterapie výrazně snižuje riziko relapsů onemocnění. Totální neoadjuvancí rozumíme podání veškeré protinádorové léčby před operací, a to jak radioterapie, tak chemoterapie. Dva režimy totální neoadjuvance byly ověřeny studiemi fáze III, v praxi se používá více kombinací. Zásadní je, aby optimální režim léčby byl vybrán v prostředí multidisciplinárního týmu. Do studie RAPIDO byli zařazeni pacienti nejméně s jedním dále uvedeným rizikovým faktorem: tumor cT4a nebo cT4b nebo extramurální vaskulární invaze (EMVI+) nebo N2 nebo invaze do mezorekta (MRF+) nebo zvětšené laterální uzliny. Schéma studie RAPIDO: krátký kurz radioterapie (5 × 5 Gy) následovaný chemoterapií FOLFOX4 (9×) nebo CAPOX (6×) před operací. Do studie PRODIGE 23 byli randomizováni pacienti II. a III. klinického stadia bez závislosti na rizikových faktorech. Schéma studie PRODIGE 23: mFOLFIRINOX (3 měsíce) následovaný dlouhým kurzem chemoradioterapie před operačním výkonem, pak možnost adjuvantní chemoterapie mFOLFOX6 nebo kapecitabin 3 měsíce. Důležité je brát v úvahu, že totální neoadjuvance je agresivní léčba a pacienti by měli být v dobrém výkonnostním stavu ECOG PS 0–1; předpokladem je dobrá spolupráce. Do studií byli také zařazeni pacienti mladší, s mediánem 61 a 62 let. Zásadní je, že až u pětiny pacientů dochází ke kompletní klinické remisi a pro část z nich může být optimálním postupem sledování bez nutnosti amputace rekta. Součástí diskuze bude návrh schématu sledování pacientů, kteří dosáhli klinické kompletní remise, a u nichž proto nakonec nebyla indikována operace.

XXI/260. Chirurgická léčba lokálně pokročilého karcinomu rekta

Kala Z.

Chirurgická klinika LF MU a FN Brno

Přestože termín lokálně pokročilý nádor/ karcinom rekta je velmi často užívaný, neexistuje jeho jasná mezinárodní definice. Pod pojmem lokálně pokročilý karcinom rekta máme většinou na mysli nádory klinicky c T3 rostoucí do mezorektálního tuku, tumory dosahující do vzdálenosti ≤ 1 mm od mezorektální fascie (MRF), tumory s invazí do sousedních orgánů nebo struktur (klinicky c T4), uzlinové metastázy (klinické c N+ stadium), uzlinové metastázy laterálně od mezorektální fascie (extramezorektální N+) až po extramurální vaskulární invazi. Z uvedeného je zřejmé, že staging pomocí klinického vyšetření a zejména MRI umožňuje stanovit výše uvedené rizikové faktory a individualizovaně využít všech léčebných modalit vč. pánevní radioterapie, chemoterapie a resekčních technik s totální mezorektální excizí, které jsou základem moderní chirurgické léčby. Je všeobecně přijato, že chemoradioterapie je preferenční oproti adjuvantní chemoradioterapii. Hlavním smyslem chemoradioterapie je zabránit lokální recidivě onemocnění. Standardní koncept neoadjuvantní léčby představuje zhruba 5týdenní konkomitantní aplikaci chemoradioterapie s následným intervalem cca 10–11 týdnů před chirurgií s TME. U pacientů, kteří jsou ohroženi vzdáleným metastazováním, se ukázala potřeba vřadit do tohoto intervalu systémovou chemoterapii, což vede k prodloužení intervalu a odkladu chirurgie s TME. Hovoříme o TNT – totální neoadjuvantní léčbě. V současnosti se diskutuje, jak na základě MR nálezů zpřesnit kritéria pro indikaci TNT. Individualizovanou multimodální léčbou karcinomu rekta se v posledních letech výsledky léčby výrazně zlepšily. S využitím všech léčebných modalit klesl za období 5 let výskyt lokálních recidiv k 5 %. Navýšením systémové CHT v režimech TNT se výskyt vzdálených metastáz za 3 roky snížil k 20 % a celkové 3leté přežití dosahuje 90 %.

XXI/261. Roboticky asistované operace karcinomu rekta

Pudil J., Langer D.1, Kalvach J., Pohnán R.

ÚVN Praha

Úvod: ČR zaujímá v incidenci kolorektálního karcinomu čelné místo ve světě. U více než čtvrtiny nemocných je nádor identifikován v oblasti konečníku. Terapie karcinomu rekta (KR) je procesem multidisciplinárním. Radikální odstranění nádoru představuje nejúčinnější část současné multimodální terapie. Metoda: Ve většině chirurgických oborů jsou nyní hojně využívány miniinvazivní operační postupy i pro onkologická onemocnění. V chirurgické léčbě KR se miniinvazivní techniky (laparoskopické, robotické) využívají na mnoha zahraničních i tuzemských pracovištích zcela rutinně. Robotizace laparoskopických výkonů postupně pronikla do jednotlivých chirurgických oborů a spektrum robotických operací se v krátkém období vyrovnalo škále laparoskopických výkonů. Úvodní práce hodnotící bezpečnost a proveditelnost robotických kolorektálních výkonů, výhody a nevýhody robotického systému byly následně doplněny pilotními randomizovanými kontrolovanými studiemi srovnávajícími laparoskopické a robotické provedení TME u nemocných s KR. Porovnávanými hodnotami byly klinické i onkologické parametry, které nevykazovaly signifikantní rozdíl u sledovaných skupin. S přibývajícími zkušenostmi v roboticky asistované léčbě KR byly do sledovaných parametrů postupně zařazovány i funkční výsledky. Da Vinci systém je v léčbě KR celosvětově využíván, prosazuje se jako metoda volby. V ČR byla operace rekta pro malignitu prvním robotickým chirurgickým výkonem, který byl hrazen z finančních prostředků veřejného zdravotního pojištění. Závěr: Chirurgická léčba je v interdisciplinárním terapeutickém procesu u KR klíčová. Da Vinci systém je bezpečným manipulátorem v léčbě KR a operatérovi přináší nesporné výhody při preparaci ve stísněném pánevním prostoru při srovnatelných klinických, onkologických i funkčních výsledcích.

XXI/357. Rozdíl v pooperačním průběhu po pravostranných a levostranných hemikolektomiích u pacientů s karcinomem tračníku

Adamová Z.1, Filová M.2

1 Chirurgické oddělení, Nemocnice Frýdek-Místek, 2 Chirurgické oddělení, Vsetínská nemocnice a.s.

Východiska: Odchod plynů a stolice, zahájení perorálního příjmu a tolerance normální stravy jsou zásadní momenty, které určují pooperační průběh po resekci střeva. Cílem této práce je porovnání rychlosti obnovy funkce zažívacího traktu po pravostranné a levostranné hemikolektomii u pacientů s karcinomem tračníku. Soubor pacientů a metody: Jedná se o retrospektivní studii, do které byli zahrnuti všichni pacienti, kteří podstoupili elektivní resekci levého či pravého tračníku od 1/ 2015 do 6/ 2020 ve Vsetínské nemocnici. Primárním cílem bylo srovnání rozvoje pooperačního ileu, který byl hodnocen dle potřeby zavedení nazogastrické sondy. Sekundárním cílem byla analýza potenciálních rizikových faktorů, které se na zpomalené obnově pasáže mohou podílet. Výsledky: Celkem bylo do této studie zahrnuto 147 pacientů. Laparoskopický přístup byl preferován u obou skupin (87 vs. 87 %; p = 0,496). Levostranné hemikolektomie měly delší operační čas (183 vs. 153 min; p = 0,012), v preparátech byl nižší počet lymfatických uzlin (16 vs. 20; p = 0,005) a objem perioperačně podaných tekutin byl vyšší (4 451 vs. 4 039 ml; p = 0,006). Použití epidurální analgezie, postoperativní hladina draslíku a glykemie byly u obou skupin obdobné. Bez statisticky významného rozdílu byla i délka hospitalizace a frekvence pooperačních komplikací. Odchod prvních plynů byl pozorován u levostranné hemikolektomie v průměru za 1,9 dne, po pravostranné hemikolektomii za 2,5 dne (p = 0,002). Doba do objevení se první stolice a zahájení normální diety byla bez statistického rozdílu. Pooperační ileus byl častější po výkonech na pravé části tračníku, zavedení nazogastrické sondy bylo nezbytné u 35 % pacientů po pravostranné a u 16 % po levostranné hemikolektomii (p = 0,012). Závěr: Pooperační ileus je častější po pravostranné hemikolektomii, navzdory kratšímu operačnímu času. Příčina není zcela zřejmá, možnosti, jak tuto situaci ovlivnit, jsou tudíž limitované. V současné době můžeme být pouze obezřetnější, pokud jde o zahájení perorálního příjmu po pravostranných resekcích tlustého střeva.

XXI/370. Přítomnost somatické mutace v exonu 7 genu TP53 v indexových kolorektálních lézích predikuje výskyt časného metachronního kolorektálního adenomu

Hálková T.1, Ptáčková R.1, Suchánek Š.2, Traboulsi E.3, Ngo O.4, Hejcmanová K.4, Májek O.4, Bureš J.5, Minárik M.6, Benešová L.1

1 Genomac výzkumný ústav, Praha, 2 Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha, 3 Oddělení patologie, ÚVN Praha, 4 Institut bio­statistiky a analýz, LF MU Brno, 5 Interní klinika 1. LF UK a ÚVN Praha, 6 Elphogene Praha

Východiska: Identifikace pacientů s rizikem vzniku časné metachronní kolorektální léze a s tím související volba optimálního intervalu pro absolvování kontrolní koloskopie je stále aktuálním tématem. Běžnou praxí je pacienty během vstupní (indexové) koloskopie řadit buď do skupiny s vysokým, nebo nízkým rizikem recidivy na základě morfologických (velikost, počet) a histopatologických (typ, stupeň dysplazie) charakteristik indexové léze. Vysoce rizikoví pacienti pak absolvují kontrolní koloskopii po 3 letech, pacienti s nízkým rizikem recidivy po 10 letech. Krátké intervaly sledování obecně vedou k překročení kapacity koloskopických jednotek s následným prodloužením čekací doby a zvýšením nákladů na zdravotní péči, proto je snaha interval spíše prodlužovat, čímž se ovšem zase může zvýšit riziko rozvoje pokročilé kolorektální neoplazie. V naší studii jsme se zaměřili na zlepšení identifikace vysoce rizikových pacientů stanovením mutačního profilu indexových lézí. Sledovali jsme frekvenci výskytu časných metachronních adenomů v rámci kontroly po 10–18 měsících od indexové koloskopie a testovali jsme, zda nález adenomu koreluje se stupněm mutační heterogenity indexové léze či s nálezem konkrétní mutace. Soubor pacientů a metody: Do studie bylo zařazeno 120 pacientů po endoskopické terapii pokročilé kolorektální neoplazie velikosti ≥ 10 mm (indexová léze). 143 indexových lézí ve formě parafinových bloků bylo rozděleno do vzorků o velikosti cca 5 mm3 s cílem co nejpodrobněji zachytit intratumorovou mutační heterogenitu. Z každého vzorku byla izolována DNA a byla provedena detekce somatických mutací v 11 hot spot genových lokusech. Dále byla provedena statistická korelace rizika výskytu časného metachronního adenomu se stupněm mutační heterogenity lézí a s jejich mutačními profily. Statistická analýza byla provedena pomocí analýzy přežití s následným srovnáním pomocí log-rank testu a multivariátního modelu adjustovaného na pohlaví a věk. Výsledky: Přítomnost mutace v exonu 7. genu TP53 v indexové lézi významně korelovala s časným výskytem metachronního adenomu (log-rank test p = 0,003, poměr rizik 2,73, 95% interval spolehlivosti 1,14–6,56). Další testované markery nebyly statisticky významně spojeny s rizikem výskytu metachronních adenomů. Závěr: Ukázali jsme potenciál mutačního profilu indexových lézí pro stanovení rizika recidivy kolorektálních lézí. Statisticky významným prediktorem vzniku časného metachronního adenomu se ukázala být mutace v exonu 7. genu TP53 přítomná v indexové lézi.

Podpořeno grantem Ministerstva zdravotnictví ČR č. NU22-08-00424.

XXI/378. 10 let Informačního centra pro stomiky a jejich blízké

Ředinová M.1, Tyrpekl K.2

1 České ILCO, z. s. Praha, 2 Hospic sv. Jiří, Cheb

Před více než 10 lety vyvstala potřeba místa, kam by si stomici, tj. lidé s umělým vývodem ze střev nebo močových cest, mohli přijít pro radu, pomoc a podporu. V ČR žije přes 15 000 pacientů se stomií. Jsou to lidé všech věkových skupin – od dětí po seniory. Založení Infocentra iniciovala Ing. Marie Ředinová, tehdejší předsedkyně Českého ILCO. Pacientská organizace České ILCO, z. s., pomáhá stomikům od roku 1992 řešit problémy zdravotní, sociální a psychické, spojené s návratem stomika do normálního života i do práce. ILCO zastřešuje regionální spolky stomiků, zastupuje zájmy stomiků v mezinárodních organizacích, spolupracuje se zákonodárci na tvorbě legislativy, jedná se státními orgány, pojišťovnami, zdravotníky, výrobci a distributory stomických pomůcek a dalšími pacientskými organizacemi, zejména se spolky Pacienti IBD a Společnost pro bezlepkovou dietu. Pracuje na projektech Stomie není TABU, Pomáháme stomikům, Básnické střevo, Plaveme, Dobrovolníci v nemocnicích a dalších. Stomikům a jejich blízkým nabízíme přednášky a besedy na aktuální témata, např. jak získat ztracené sebevědomí, ošetřování stomie, plavání stomiků, výživa a diety, cvičení Zdraví v pohybu. Organizujeme workshopy, mimo jiné malování na stomické sáčky v rámci projektu PytlíkART. V Infocentru probíhají také přednášky pro studenty středních zdravotních škol a edukační besedy se zdravotními sestrami o životě s vývodem. Za dobu existence navštívilo Infocentrum více než 1 000 stomiků nebo jejich blízkých. Bylo edukováno téměř 330 zdravotních sester a 180 studentů zdravotních škol. Každý rok vyřídíme 1 800–2 500 mailových a telefonických dotazů, v roce 2021 to bylo přes 4 000 dotazů. Provoz Infocentra by nebyl možný bez dobrovolnické podpory členů FIT-ILCO Praha, z. s. Jeho členky provoz pravidelně personálně zajišťují. Dalšími důležitými partnery, bez nichž by Infocentrum nemohlo fungovat, jsou Magistrát hl. m. Prahy, Městská část Praha 2 a Vládní výbor pro zdravotně postižené občany. Na provoz dlouhodobě finančně přispívají. Na podzim 2021 oslavilo Infocentrum 10. narozeniny. Připomněli jsme si i 10. světový den stomiků (WOD – World Ostomy Day). Ten se slaví každé 3 roky. Heslo WOD 2022 bylo „Máme svá práva“. Práva lidí s vývodem jsou od roku 1992 mezinárodně sjednocena v Chartě práv stomiků. Jedním z těchto práv je i právo na adekvátní informace. A to je i jedním z nejdůležitějších úkolů nejen našeho Infocentra, ale i všech spolků stomiků v ČR. V lednu 2022 zahájilo České ILCO projekt „Ano, my můžeme“, podporovaný Norskými fondy. O průběhu tohoto projektu budeme informovat příště [1].

Literatura: [1] www.ilco.cz.


Labels
Paediatric clinical oncology Surgery Clinical oncology

Article was published in

Clinical Oncology

Issue Supplementum 1

2022 Issue Supplementum 1

Most read in this issue
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#