Výsledky léčby bortezomibem a thalidomidem u nově diagnostikovaných netransplantovaných pacientů s mnohočetným myelomem jsou srovnatelné

English version Czech version

: M. Stork ¹; V. Sandecká ¹; I. Boichuk ¹; Z. Adam ¹; M. Krejci ¹; L. Brozova ²; S. Sevcikova ³; L. Pour ¹
: Department of Internal Medicine, Hematology and Oncology, University Hospital Brno ¹; Institute of Biostatistics and Analyses, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno ²; Babak Myeloma Group, Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno ³
: Klin Onkol 2019; 32(6): 445-452
: Original Articles
prolekare.web.journal.doi_sk: https://doi.org/10.14735/amko2019445

Východiska: Režimy obsahující thalidomid a bortezomib jsou široce používané pro nově diagnostikované pacienty s mnohočetným myelomem neschopné autologní transplantace kostní dřeně. Cílem této práce bylo srovnat dlouhodobou efektivitu thalidomidového a bortezomibového režimu v dlouhém sledování.

Metody: Celkově bylo mezi roky 2008 a 2012 retrospektivně analyzováno 142 pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem neschopných autologní transplantace. Bortezomib byl podáván ve standardním dávkování 1,3 mg/m² 1krát týdně a thalidomid v denní dávce 100 mg. Oba léky byly kombinované s cyklofosfamidem a dexamethasonem. Celkem 95 pacientů bylo léčeno thalidomidovým režimem a 47 bortezomibovým režimem. V obou skupinách byl medián čtyři cykly léčby.

Výsledky: Ve skupině s thalidomidem byla celková četnost odpovědí 60,6 %, medián přežití bez progrese (progression-free survival – PFS) byl 10,3 měsíce (95% CI 7,4–13,2) a medián celkového přežití (overall survival – OS) 35,1 měsíce (95% CI 23,9–46,3). Ve skupině s bortezomibem byla celková četnost odpovědí 51,1 %, medián PFS 11,9 měsíce (95% CI 8,8–15) a medián OS 25,4 měsíce (95% CI 9,3–41,6). Délka OS byla statisticky signifikantně delší u skupiny léčené thalidomidem (p = 0,027), ale počet dosažených léčebných odpovědí a interval PFS byl v obou skupinách srovnatelný. Medián času sledování byl ve skupině léčené thalidomidem 35,1 měsíce (95% CI 0,2–95,9) a ve skupině léčené bortezomibem 25,1 měsíce (95% CI 0,4–60,6), p = 0,004. Výskyt závažných nežádoucích účinků léčby byl srovnatelný v obou skupinách.

Závěr: Za předpokladu krátkého trvání léčby jsou výsledky bortezomibového režimu srovnatelné s režimem thalidomidovým. Vzhledem k výsledkům ostatních klinických studií je zřejmé, že dlouhá doba léčby bortezomibem je spjata s delším přežitím bez progrese a též i přežitím celkovým.

Autoři děkuji všem pacientům a jejich ošetřovatelům za účast v této studii.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

Obdrženo: 11. 7. 2019

Přijato: 17. 9. 2019

Klíčová slova:

bortezomib – thalidomid – primoterapie

Sources

1. Brozova L, Jarkovsky J, Pour L et al. Asymptomatic and treatment-requiring multiple myeloma – data from the Czech Registry of Monoclonal Gammopathies. Klin Onkol 2017; 30 (Suppl 2): 51–59. doi: 10.14735/amko20172S51.

2. Kumar SK, Rajkumar SV, Dispenzieri A et al. Improved survival in multiple myeloma and the impact of novel therapies. Blood 2008; 111 (5): 2516–2520. doi: 10.1182/blood-2007-10-116129.

3. Singhal S, Mehta J, Desikan R et al. Antitumor activity of thalidomide in refractory multiple myeloma. N Engl J Med 1999; 341 (21): 1565–1571. doi: 10.1056/NEJM199911183412102.

4. Fayers PM, Palumbo A, Hulin C et al. Thalidomide for previously untreated elderly patients with multiple myeloma: meta-analysis of 1685 individual patient data from 6 randomized clinical trials. Blood 2011; 118 (5): 1239–1247. doi: 10.1182/blood-2011-03-341669.

5. Palumbo A, Waage A, Hulin C et al. Safety of thalidomide in newly diagnosed elderly myeloma patients: a meta-analysis of data from individual patients in six randomized trials. Haematologica 2013; 98 (1): 87–94. doi: 10.3324/haematol.2012.067058.

6. San Miguel JF, Schlag R, Khuageva NK et al. Bortezomib plus melphalan and prednisone for initial treatment of multiple myeloma. N Engl J Med 2008; 359 (9): 906–917. doi: 10.1056/NEJMoa0801479.

7. Minarik J, Pavlicek P, Pour L et al. Subcutaneous bortezomib in multiple myeloma patients induces similar therapeutic response rates as intravenous application but it does not reduce the incidence of peripheral neuropathy. PLoS One 2015; 10 (4): e0123866. doi: 10.1371/journal.pone.0123866.

8. Usmani SZ, Crowley J, Hoering A et al. Improvement in long-term outcomes with successive total therapy trials for multiple myeloma: are patients now being cured? Leukemia 2012; 27 (1): 226–232. doi: 10.1038/leu.2012.160.

9. Mateos MV, Dimopoulos MA, Cavo M et al. Daratumumab plus bortezomib, melphalan, and prednisone for untreated myeloma. N Engl J Med 2018; 378 (6): 518–528. doi: 10.1056/NEJMoa1714678.

10. Morgan GJ, Davies FE, Gregory WM et al. Cyclophosphamide, thalidomide, and dexamethasone (CTD) as initial therapy for patients with multiple myeloma unsuitable for autologous transplantation. Blood 2011; 118 (5): 1231–1238. doi: 10.1182/blood-2011-02-338665.

11. Sonneveld P, Goldschmidt H, Rosiñol L et al. Bortezomib-based versus nonbortezomib-based induction treatment before autologous stem-cell transplantation in patients with previously untreated multiple myeloma: a meta-analysis of phase III randomized, controlled trials. J Clin Oncol 2013; 31 (26): 3279–3287. doi: 10.1200/JCO.2012.48.4626.

12. Morabito F, Brighten S, Larocca A et al. Bortezomib, melphalan, prednisone (VMP) versus melphalan, prednisone, thalidomide (MPT) in eldery newly diagnosed multiple myeloma patients: a retrospective case-matched study. Am J Hematol 2014; 89 (4): 355–362. doi: 10.1002/ajh.23641.

13. Rajkumar SV, Dimopoulos MA, Palumbo A et al. International Myeloma Working Group updated criteria for the diagnosis of multiple myeloma. Lancet Oncol 2014; 15 (12): 538–548. doi: 10.1016/S1470-2045 (14) 70442-5.

14. National Cancer Institute. Common Terminology Criteria for Adverse Events (CTCAE) v5.0. [online]. Available from: https: //ctep.cancer.gov/protocolDevelopment/electronic_applications/ctc.htm.

15. Rajkumar SV, Jacobus S, Callander NS et al. Lenalidomide plus high-dose dexamethasone versus lenalidomide plus low-dose dexamethasone for newly diagnosed multiple myeloma: an open-label randomised controlled trial. Lancet Oncol 2010; 11 (1): 29–37. doi: 10.1016/S1470-2045 (09) 70284-0.

16. Reece D, Song KW, Roland B et al. Influence of cytogenetics in patients with relapsed or refractory multiple myeloma treated with lenalidomide plus dexamethasone: adverse effect of deletion 17p13. Blood 2009; 114 (3): 522–525. doi: 10.1182/blood-2008-12-193458.

17. Durie BG, Hoering A, Abidi MH et al. Bortezomib with lenalidomide and dexamethasone versus lenalidomide and dexamethasone alone in patients with newly diag-nosed myeloma without intent for immediate autologous stem-cell transplant (SWOG S0777): a randomised, open-label, phase 3 trial. Lancet 2017; 389 (10068): 519–527. doi: 10.1016/S0140-6736 (16) 31594-X.

18. Raab MS, Cavo M, Delforge M et al. Multiple myeloma: practice patterns across Europe. Br J Haematol 2016; 175 (1): 66–76. doi: 10.1111/bjh.14193.

19. Mateos MV, Oriol A, Martínez-López J et al. Bortezomib, melphalan, and prednisone versus bortezomib, thalidomide, and prednisone as induction therapy followed by maintenance treatment with bortezomib and thalidomide versus bortezomib and prednisone in elderly patients with untreated multiple myeloma: a randomised trial. Lancet Oncol 2010; 11 (10): 934–941. doi: 10.1016/S1470-2045 (10) 70187-X.

20. Bringhen S, Larocca A, Rossi D et al. Efficacy and safety of once-weekly bortezomib in multiple myeloma patients. Blood 2010; 116 (23): 4745–4753. doi: 10.1182/blood-2010-07-294983.

21. Moreau P, Pylypenko H et al. Subcutaneous versus intravenous administration of bortezomib in patients with relapsed multiple myeloma: a randomised, phase 3, non-inferiority study. Lancet Oncol 2011; 12 (5): 431–440. doi: 10.1016/S1470-2045 (11) 70081-X.

22. Kumar S, Flinn I, Richardson PG et al. Randomized, multicenter, phase 2 study (EVOLUTION) of combinations of bortezomib, dexamethasone, cyclophosphamide, and lenalidomide in previously untreated multiple myeloma. Blood 2012; 119 (19): 4375–4382. doi: 10.1182/blood-2011-11-395749.

23. Rafae A, Malik MN, Abu Zar M et al. An overview of light chain multiple myeloma: clinical characteristics and rarities, management strategies, and disease monitoring. Cureus 2018; 10 (8): e3148. doi: 10.7759/cureus.3148.

24. Zhang JJ, Sun WJ, Huang ZX et al. Light chain multiple myeloma, clinic features, responses to therapy and survival in a long-term study. World J Surg Oncol 2014; 12: 234. doi: 10.1186/1477-7819-12-234.

25. Caillon H, Attal M, Avet-Loiseau H et al. Free light chain escape in multiple myeloma: an exceptional phenomenon. Blood 2016; 128 (22): 4428. doi: 10.1182/blood.V128.22.4428.4428.