Lobulární karcinom prsu u muže – kazuistika a přehled literatury

Overview

Případ:
V našem sdělení popisujeme kazuistiku muže s ne‑ Hodgkinovým lymfomem z B lymfocytární řady, který byl iniciálně topograficky a morfologicky dia­gnostikován jako lobulární karcinom prsu a léčený chemoterapií a hormonoterapií pro toto onemocnění. Léčbou bylo dosaženo kompletní klinické remise nemoci trvající 3,5 roku. Následně došlo k relapsům v retrokrurální oblasti a v levé axile, přičemž onemocnění špatně reagovalo na chemoterapii cílenou na karcinom prsu. Pro netypický průběh onemocnění byla provedena exstirpace axilární uzliny s překvapivým nálezem folikulárního lymfomu. Proto bylo přistoupeno i k revizi histologického vyšetření původní bio­psie, která nakonec vedla k reklasifikaci dia­gnózy na folikulární lymfom. Pacientovi byla podána odpovídající cílená léčba a chemoterapie, která navodila kompletní remisi onemocnění, nicméně po půl roce nastal další lokalizovaný relaps v retrokrurální oblasti. Pacient podstoupil paliativní radioterapii, po které je až do současnosti v kompletní remisi a v dobrém klinickém stavu. Od dia­gnózy onkologického onemocnění přitom uplynulo již osm let. Naši kazuistiku doplňujeme přehledem publikované literatury vztahující se k problematice dia­gnostické záměny uvedených malignit.

Závěr:
Rebio­psie má nezastupitelné místo v procesu přehodnocení algoritmu léčby při netypickém průběhu maligního onemocnění. Měla by být zvážena i při relapsu onemocnění, zejména pokud informace o fenotypu nádoru může ovlivnit postup léčby.

Klíčová slova:
karcinom prsu lobulární –  folikulární lymfom –  dia­gnostika –  histologie –  muži

Úvod

V České republice je ročně dia­gno­stikováno přibližně 6 500 žen s karcinomem prsu (121 na 100 000 žen), u muže je tato dia­gnóza s incidencí kolem 40 pacientů ročně (0,88 na 100 000 mužů) raritní, tvoří pouze 0,13 % zhoubných nádorů [1]. Incidence ne‑ Hodgkinových lymfomů (NHL, syn. non‑hodgkinské lymfomy) činí v České republice přibližně 11 pacientů na 100 000 obyvatel, s mírnou převahou u mužů (1,15 : 1). Primární ne‑ Hodgkinův lymfom prsu je rovněž vzácné onemocnění, tvoří méně než 0,5 % všech malignit prsu a 2 % ze všech extranodálních lymfomů [2].

Z hlediska vícečetného výskytu nádorů se ve vztahu k uvedeným malignitám můžeme v praxi nejčastěji setkat s metachronním karcinomem prsu u pacientek, které byly léčené radioterapií pro lymfomy. Kumulativní riziko vzniku karcinomu prsu ve 20 letech od léčby lymfomu dosahuje přibližně 11 %, po dalších 10 letech však může činit až 30 %, a to zejména u pacientek léčených radioterapií v mladším věku, v daném případě do 25 let [3]. Stejně tak se mohou vyskytovat maligní lymfomy u pacientek po léčbě karcinomu prsu, i když v tomto případě se jedná o mnohem nižší incidenci a souvislost s prodělanou léčbou je rovněž méně pravděpodobná. Nejčastěji se jedná o dia­gnózu NHL nízké malignity (např. B‑ CLL/ SCLL) ve vyšším věku [4]. Poslední možností je synchronní výskyt obou nádorů, který jsme však zaznamenali pouze v podobě kazuistik [5– 7].

V našem sdělení popisujeme kazuistiku muže s NHL z B lymfocytární řady, který byl původně dia­gnostikovaný jako lobulární karcinom prsu a léčený chemoterapií a hormonoterapií pro toto onemocnění. Iniciální léčbou bylo dosaženo kompletní klinické remise nemoci. Následný relaps a další progrese onemocnění však vedly k rozpakům nad vývojem onemocnění, a proto bylo přistoupeno k rebio­psii a následně i překlasifikování nemoci na folikulární B lymfom (typ NHL). Adekvátní léčba tohoto onemocnění vedla opět k dosažení celkové remise.

Popis případu

Dvaašedesátiletý pacient se v dubnu 2004 dostavil ke konzultaci do Masarykova onkologického ústavu (MOÚ) pro nádor v pravém prsu. Na původním pracovišti byla provedena bio­psie z rezistence v pravém prsu a exstirpována zvětšená uzlina z nadklíčku. Patology byly obě histologie zhodnoceny jako infiltrující lobulární karcinom prsu exprimující estrogenové a progesteronové receptory, HER‑ 2 negativní. Laboratorně byl pacient bez patologických nálezů, nádorové markery CEA i CA15– 3 nebyly elevovány. Bylo provedeno i flowcytometrické vyšetření periferní krve, které nesvědčilo pro patologii v krevních elementech.

Pacient absolvoval stagingová vyšetření standardní pro karcinom prsu, která byla následně doplněna o CT plic a mediastina a celotělové PET vyšetření. CT vyšetření prokázalo masivní splývající metastatickou infiltraci pravého nadklíčku, horního mediastina a pravé axily. PET vyšetření potvrdilo nález mnohočetných ložisek viabilní nádorové tkáně v pravém nadklíčku, mediastinu a v.s. na pleuře pravé plíce (obr. 1). Scintigrafické vyšetření neprokázalo nádorovou diseminaci do skeletu. Souběžně proběhlo druhé hodnocení morfologického a imunohistologického vyšetření získaných bio­psií, přičemž imunoprofil svědčil pro karcinom prsu, morfologicky nejspíše lobulární. Tento výsledek byl zcela v souladu s původním vyšetřením a dokumentací. U pacienta byla vyšetřena i genomická DNA a nebyla prokázána mutace v BRCA1 ani BRCA2 genu.

V květnu 2004 byla zahájena iniciální paliativní chemoterapie režimem FEC 75 (fluorouracil 500 mg/ m², epirubicin 75 mg/ m² a cyklofosfamid 500 mg/ m²) a po šesti sériích bylo dosaženo kompletní klinické remise onemocnění. Od září 2004 probíhala udržovací hormonální léčba Tamoxifenem (20 mg/ den, p.o.). V březnu 2008, po 42 měsících, byl při pravidelném přešetření zjištěn relaps onemocnění v podobě lymfadenopatie v retrokrurální oblasti vpravo (obr. 2). Do 2. linie paliativní chemoterapie byl zvolen režim Taxotere 100 mg/ m². Celkem bylo podáno šest sérií s efektem stabilizace nemoci a následně byl pacient sledován.

Po půl roce (leden 2009) nastala opět progrese paketu uzlin v retrokrurální oblasti. Pacient byl stále ve výborném celkovém stavu, proto byl do III. linie paliativní chemoterapie zvolen režim XENA (Xeloda 1 500 mg/ m² p.o. ve dvou denních dávkách den 1– 14, Navelbine 40 mg/ m² p.o. v den 1 a 8). Po šesti sériích sice nastala regrese sledovaného paketu uzlin, při PET vyšetření však byla nově zjištěna patologická aktivita v uzlině v levé axile (obr. 3).

Vzhledem k netypickému průběhu onemocnění byla v červenci 2009 provedena exstirpace metabolicky aktivní uzliny z levé axily. Překvapivým nálezem byla infiltrace uzliny ne‑ Hodgkinovým lymfomem z B lymfocytů –  folikulárním lymfomem, grade 2, bez záchytu karcinomu prsu. Bylo proto přistoupeno k revizi histologického vyšetření bio­psií z roku 2004, s nálezem folikulárního lymfomu, grade 1. Onemocnění bylo reklasifikováno a pacient byl odeslán k další léčbě na specializované pracoviště, kde mu byl 6krát aplikován režim R‑ COP (rituximab 375 mg/ m², cyklofosfamid 750 mg/ m² + vinkristin 1,4 mg + prednison 100 mg/ den) a 2krát rituximab v monoterapii. Dávka antracyklinů byla vyčerpána při iniciální léčbě. Přešetření, PET/ CT, prokázalo významnou parciální regresi onemocnění. Za šest měsíců, v září 2010, však onemocnění opět progreduje, přičemž progrese je lokalizována pouze na retrokrurální oblast, a proto volba padá na aplikaci radioterapie (obr. 4). V listopadu 2010 pacient obdržel 33 Gy na oblast paketu retrokrurálních uzlin. Kontrolní PET/ CT vyšetření v březnu 2011 prokazuje parciální regresi infiltrátu a úplné vymizení jeho metabolické aktivity. Pacient je následně předán k dalšímu sledování na spádové pracoviště a dle posledního vyšetření v červnu 2013 stále trvá kompletní remise onemocnění.

Diskuze

Popsali jsme kazuistiku muže s folikulárním NHL, který byl původně dia­gnostikovaný jako karcinom prsu a léčený chemoterapií a hormonoterapií pro toto onemocnění. Folikulární lymfom vzniká maligní transformací ze zralých B lymfocytů, je definován morfologickými a imunofenotypovými znaky a také přítomností translokace (14;18) (q32,q21), která vede ke vzniku fúzního genu, ve kterém se gen kódující antiapoptotický protein bcl‑ 2 dostává z 18. chromozomu do oblasti genu kódujícího těžký imunoglobulinový řetězec (IgH) na 14. chromozomu. Výsledkem je nadměrná exprese bcl‑ 2 proteinu, který inhibuje apoptózu nádorových buněk. Folikulární lymfomy představují kolem 20 % NHL a jejich incidence stále stoupá a pohybuje se mezi 2– 3 případy na 100 000 obyvatel. Maximum incidence je ve věku 55– 60 let, postiženy bývají o něco častěji ženy [8– 10]. Z hlediska incidence je patrné, že u muže je v prsu vzácný jak výskyt primárního karcinomu, tak i primárního extranodálního NHL.

Zamýšleli jsme se nad příčinami, které vedly k počáteční chybné dia­gnóze a částečně tak i k neadekvátní léčbě. Případy, kdy došlo k mylné intrepretaci mikroskopického a klinického nálezu a kdy byl ne‑ Hodgkinův lymfom iniciálně dia­gnostikován jako karcinom prsu, jsou v odborné literatuře popisovány pouze formou kazuistik [11– 14]. V této souvislosti jsme zaznamenali jak případy, kdy byl NHL považován za inflamatorní karcinom prsu, tak případy, kdy se jednalo o nálezy „solidně“ uspořádaných tumorů v parenchymu prsní žlázy. Histologicky to byly různé typy NHL (např. difuzní velkobuněčný B lymfom, anaplastický B lymfom) a všechny práce shodně udávaly komplikovanost prezentovaného případu.

Myslíme si, že v případě našeho pacienta hrály významnou roli při chybném stanovení původní dia­gnózy tři faktory –  topografie místa vzniku onemocnění, podobnost nádorového růstu a exprese steroidních receptorů.

V histologickém obraze vykazuje lobulární karcinom prsu často difuzní disociovaný růst a v případě infiltrace uzliny může narušovat její strukturu jen minimálně, přičemž folikulární zárodečná centra mohou být zachována. Exprese estrogenového receptoru (ER) na buňkách lymfatické tkáně není nic neobvyklého. Sapino et al prokázali expresi ER‑α  u buněk nacházejících se v zárodečných centrech folikulů lymfatických uzlin, zatímco progesteronový receptor (PR)exprimovaly více buňky obklopující zárodečná centra [15]. Shim et al se zabývali expresí obou typů ER (α i β) na leukocytech. Prokázali, že ER‑ α je dominantně exprimován zejména lymfocyty v zárodečných centrech, naopak exprese ER‑ β převažovala u leukocytů periferní krve, sleziny a leukocytů infiltrujících nádorovou tkáň, stejně tak u lymfocytů ně­kte­rých lymfomů a u mnohočetného myelomu [16]. V kontextu s výsledky klinického vyšetření a s topografickou oblastí, ze které byla provedena první bio­psie (prsní žláza a spádové lymfatické uzliny), se tedy histologický nález a základní imunoprofil shodoval s dia­gnózou karcinomu prsu. Pro patology byla zavádějící zejména informace o lokalizaci onemocnění, což bylo příčinou skutečnosti, proč již iniciálně nebyl nádor podroben cílenému imunohistochemickému vyšetření na hematologické malignity. Provedeno bylo naopak imunohistochemické vyšetření exprese ER‑ α, které prokázalo jeho slabou a heterogenní pozitivitu, která byla z části přičtena na vrub technicky nezdařilého zpracování bio­ptického materiálu s obtížně hodnotitelnou morfologií v přehledném barvení (obr. 5, 6). Při rebio­psii lymfatické uzliny v levé axile v době relapsu choroby byl vzorek dobře zpracován (obr. 7), s neporušenou morfologií buněk a doplněné imunohistochemické vyšetření přineslo správné zařazení léze (exprese Bcl‑ 2 proteinu, obr. 8).

Zabývali jsme se rovněž otázkou, zda mohla být rebio­psie provedena dříve, a to v době prvního relapsu onemocnění. Obecně jistě mohla, ale nutno podotknout, že v našem případě hrála důležitou roli jak anatomická lokalizace prvního relapsu onemocnění, která nevylučovala relaps lobulárního karcinomu prsu, tak skutečnost, že onemocnění iniciálně odpovědělo kompletní remisí na chemoterapii a hormonoterapii určenou pro léčbu karcinomu prsu. Dalším faktorem bylo i to, že provedení bio­psie by bylo možné pouze v rámci operačního zákroku v celkové anestezii.

V neposlední řadě jsme diskutovali i odpověď onemocnění na aplikovanou léčbu. Hlavní léčebnou modalitou v terapii folikulárního lymfomu je chemoterapie založená na kombinaci alkylačních cytostatik (cyklofosfamid), antracyklinových antibio­tik (adriamycin), inhibitorů mitózy (vinkristin) a kortikoidů, v současnosti doplněná o anti‑CD20 cílenou terapii rituximabem (MabThera). První dvě uvedená cytostatika mají v léčbě hematologických malignit i solidních tumorů včetně karcinomu prsu velmi široké použití. Na druhou stranu řada dalších cytostatik užívaných v léčbě karcinomu prsu se u NHL neuplatnila, a to především pro svoji malou účinnost. Konkrétně použití docetaxelu v léčbě pacientů s NHL zkoumali američtí autoři Zekri et al či Budman et al ve studiích II. fáze. Léčba byla vždy provázena nezanedbatelnou toxicitou a limitovaným účinkem [17,18]. Obdobně užití paklitaxelu v týdenním podávání, zkoumané autory Kahl et al, nepřineslo kýžené výsledky [19]. Pro et al zkoumali užití paklitaxelu a fludafabinu u pacientů s nízce maligními NHL, kde zaznamenali určitou efektivitu tohoto kombinovaného režimu [20]. O užití vinorelbinu s prednisonem v léčbě pacientů s NHL se zmiňují italští autoři Monfardini et al [21]. Tato kombinace prokázala částečnou účinnost u nepředléčených starších pacientů, u kterých nebylo možné užít standardní agresivnější chemoterapii. Poslední z cytostatik použitých v léčbě našeho pacienta –  5- FU –  nemá v současné době využití ani v nestandardních kombinovaných režimech [22]. Protože lymfatické tkáně exprimují estrogenový receptor, bylo testováno podávání antiestrogenů pacientům s NHL. Zkoušelo se přidání tamoxifenu k režimu CHOP, ale tato změna neměla vliv na míru odpovědí na léčbu ani na celkové přežití [23]. Zkoumán byl i vztah tamoxifenu jako modulátoru mnohočetné lékové rezistence na farmakokinetiku doxorubicinu podávaného v režimu CHOP. Ani v této roli nebyl prokázán jeho klinický význam [24]. Neopominutelnou součástí léčebné strategie NHL je i radioterapie. U vybraných pacientů má své místo v rámci doplnění kurativní léčby chemoterapií a také u ně­kte­rých předtransplantačních režimů. Využívá se jí i k paliativní léčbě. U karcinomu prsu je radioterapie standardní součástí léčby.

V případě našeho pacienta jsme zaznamenali odpověď na léčbu v souladu s výše uvedenými informacemi. Folikulární lymfom zjevně zareagoval na iniciální chemoterapii založenou na antracyklinu a alkylační látce (epirubicin a cyklofosfomamid), stejně tak i na pozdější režim s vinorelbinem, tedy cytostatika, která se v léčbě non‑Hodgkinových lymfomů používají. Naopak od tamoxifenu ani docetaxelu nebylo možné výraznější efekt očekávat. Podání rituximabu s režimem COP a aplikace radioterapie bylo již jako součást standardní léčby NHL.

Závěr

Rebio­psie má nezastupitelné místo v procesu přehodnocení algoritmu léčby při netypickém průběhu maligního onemocnění. Měla by být zvážena i při relapsu onemocnění, zejména pokud informace o fenotypu nádoru může ovlivnit postup léčby.

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

doc. MUDr. Marek Svoboda, Ph.D.

Klinika komplexní onkologické péče

Masarykův onkologický ústav

Žlutý kopec 7

656 53 Brno

e-mail: msvoboda@mou.cz

Obdrženo: 17. 11. 2013

Přijato: 25. 11. 2013