#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

HDL-C a stratifikace individuálního rizika


Authors: Rudolf Poledne;  Ivana Králová Lesná
Authors‘ workplace: Laboratoř pro výzkum aterosklerózy, Centrum experimentální medicíny, IKEM, Praha
Published in: AtheroRev 2019; 4(2): 105-107
Category: From scholarly literature

Komentář ke článku

Barter P, Genest J. HDL cholesterol and ASCVD risk stratification: A debate. Atherosclerosis 2019; 283: 7–12. Dostupné z DOI: <http://doi: 10.1016/j.atherosclerosis.2019.01.001>.

V letošním dubnovém čísle časopisu Atherosclerosis byla pub­likována klinická a vědecká debata na téma HDL-C a stratifikace individuálního rizika [16].

Pro názor pozitivní argumentoval prof. Philip Barter z Austrálie a proti prof. Jacques Genest z Kanady. Barter se podstatnou část svého života věnuje problematice HDL-částicím a jejich možným preventivním vlivům na proces aterosklerózy. Jeho hlavním argumentem pro užití HDL ke stratifikaci je silný vztah mezi koncentrací HDL-C a apoproteinu A1 v několika velkých prospektivních studiích [1–3]. Jako nejprůkaznější z epidemiologických studií uvádí metaanalýzu vztahu několika lipidových parametrů k riziku aterosklerotických kardio­vaskulárních onemocnění (AtheroSclerotic CardioVascular Dis­ease – ASCVD) dlouhodobě sledující více než 300 000 jedinců. Z analýzy desítek tisíc nefatálních i fatálních infarktů myokardu a ischemických mozkových příhod je průkazné, že jak koncentrace HDL-C, tak nonHDL-C jsou negativně, resp. pozitivně silně asociovány s klinickými komplikacemi [4]. Přitom tyto dva vztahy jsou na sobě zcela nezávislé. Vliv koncentrace triglyceridů (nalačno) na riziko ASCVD v této studii zcela vymizí po adjustaci na koncentraci HDL-C. Barter tyto výsledky považuje za zcela jednoznačný důkaz, že koncentrace HDL-C je důležitým parametrem pro stratifikaci pacientů v hypolipidemické terapii.

V této nejrozsáhlejší lipidové analýze kardiovaskulárního rizika se znovu jednoznačně prokázalo, že riziko zvýšené koncentrace triglyceridů nalačno nemusí být závažným rizikovým parametrem, neboť zcela zmizí po adjustaci na individuální hodnoty HDL-C. Na druhou stranu ale výsledky kodaňských klinických chemiků prokázaly [5], že přes silné provázání koncentrace HDL-C a koncentrace triglyceridů nalačno je hodnota jejich vyšší koncentrace v postprandiálním stavu naopak nejlepším diskriminačním faktorem pacientů s prodělaným infarktem myokardu proti kontrolám ve velké prospektivní studii.

Vážným problémem stanoviska hájícího zásadní význam koncentrace HDL-C pro stratifikaci rizika ASCVD jsou ne­dobré výsledky tří projektů s lékovým ovlivněním kroku chole­sterol-ester-acyl-transferázy (CEPT), a tímto způsobem zvyšujícím HDL-C. I v těchto zcela negativních studiích nachází Barter jistý pozitivní důkaz pro důležitost HDL-C. Jednak ukazuje na nedostatky studie s torcetrapibem [6], dalcetrapibem [7] a evacetrapibem [8]. Subanalýza jedné skupiny pacientů (s vyššími hodnotami nonHDL-C) měla až po dlouhodobé farma­koterapii lepší výsledky než skupina kontrolní. Barter připouští, že v řadě případů mohly částice HDL-C ztratit svoji funkci, ale tvrdí, že jinak je pozitivní vliv částic HDL jednoznačný a ovlivňuje riziko aterosklerózy prostřednictvím reverzního transportu cholesterolu, ale také antioxidačně, bráněním adheze buněk endotelu. Poněkud ale pomíjí, že vliv reverzního transportu cholesterolu je prokázaný u člověka, kdežto další pozitivní vlivy jsou prokázány jen na experimentálních modelech.

Naproti tomu prof. Genest, praktický lipidolog, hned na začátku své části „proti“ vznáší pochyby o pleiotropním pozitivním vlivu částic HDL na arteriální stěnu. Hlavním argumentem je epidemiologický nález, podle kterého zejména značně vysoké koncentrace HDL-C mají negativní vliv na rozvoj aterosklerózy a jejích klinických komplikací [9]. Toto stanovisko potvrzují recentní analýzy proteinomu, lipidolomu a struktury RNA. Genestova pozice vychází z jednoznačně platné zásady, že korelace mezi koncentrací HDL-C a klinickými komplikacemi aterosklerózy naznačuje souvislost, nikoliv však kauzalitu. Navíc některé recentní analýzy rozsáhlých studií ukazují na vzrůstající celkovou mortalitu jedinců s vysokými hodnotami HDL-C [10,11].

Genest také vybral několik molekulárně genetických studií (např. polymorfizmu pro receptor ABCA1 účastnící se v reverzním transportu cholesterolu), které u jedinců s nevýhodnou alelou a nízkou koncentrací HDL-C nevedou k většímu riziku ASCVD. V této argumentaci je možné uvést ještě starší práce H. Funkeho [12], podle kterých rozsáhlá analýza genetických variant spojených s velmi nízkými koncentracemi HDL-C a apoproteinu A1 nebyla v projektu PROCAM spojena se zvýšeným rizikem klinických komplikací aterosklerózy.

Pochopitelně hlavním argumentem „proti“ jsou údaje z intervenčních klinických farmakologických studií shora uvedených inhibitorů CETP. Dále ukazuje, že studie s fibráty, které prostřednictvím PPARα (peroxisom proliferator-activator receptor α) zvyšují aktivitu lipoproteinové lipázy, a tím také koncentraci HDL-C, neovlivňují u diabetiků riziko kardiovaskulárních (KV) příhod. Ani kombinace statinu s niacinem, která vedla k výraznému zvýšení koncentrace HDL-C, ne­ovlivnila riziko KV-komplikací. Genest ve své části pochopitelně neopakuje negativní výsledky studií s inhibitory CETP. Tři molekuly inhibující CETP studované ve třech rozsáhlých studiích (v ceně stovek milionů dolarů) sice výrazně zvýšily koncentraci HDL-C a apoproteinu A1, ale byly zastaveny pro nulový vliv na riziko KV-komplikací. Na závěr své části Genest připouští, že HDL-hypotéza není mrtvá a že současně probíhající studie stimulující biosyntézu apoA1 mohou být nadějné. Jestliže Barter stále pléduje pro užití koncentrací HDL ke stratifikaci pacientů ve farmakoterapii, Genest je v současnosti striktně proti. Z celého článku je ale patrné, že oba se vyznačují defektem „selektivního čtení“ a že z literárních zdrojů zdůrazňují zejména výsledky podporující jejich stanovisko, a naopak pomíjejí výsledky opačné.

Jaké tedy může být praktické doporučení pro užití individuálních hodnot koncentrací HDL-C a apoproteinu A1? Rodina HDL-částic je složena z mnoha lipoproteinů lišících se veli­kostí, elektromobilitou, proporcí apoproteinů A1 a A2, které se navíc v intravazálním prostoru vzájemně ovlivňují. Je tedy zřejmé, že měřením celkového obsahu cholesterolu v těchto částicích mnoho nezískáme. Ze všech těchto různorodých HDL-částic jen jedna malá subpopulace zajišťuje reverzní transport cholesterolu. Pouze některé částice se účastní reverzního transportu cholesterolu z celulární membrány makro­fágu v arteriální stěně, a ovlivňují tak jejich přeměnu na pěnové buňky. Tato funkce je specifická pro částice malé velikosti s nízkým obsahem lipidů, vzniklé přímo lipolýzou z lipo­proteinů bohatých na triglyceridy. Jejich vznik není zcela objasněn. Změřit koncentraci této subfrakce HDL zatím neumíme (Před 10 lety jsem se o vývoji takové metody malou americkou firmou dozvěděl od prof. Johna Kaneho z Cardiovascular Research Institute v San Franciscu. Ale jak je v současné době jasné, ani tento pokus se nezdařil). V laboratoři sice umíme měřit in vitro reverzní transport cholesterolu z předem označených makro­fágů, ale tato složitá metodika je pro klinickou biochemii zcela nepoužitelná.

Použitím C14-cholesterol značených makrofágů lze reverzní transport cholesterolu měřit, ale jen na relativně nevelkém počtu jedinců. Touto metodou se nám podařilo prokázat, že změny koncentrace HDL-C nebo apoproteinu A1 nemusí vždy odpovídat rychlosti reverzního transportu chole­sterolu. U malé skupiny českých mužů jsme sledovali ve dvou 4-týdenních intervalech (kontrolní režim vs spotřeba 1 litru 12° piva denně) vliv příjmu 36 g alkoholu denně [13]. Přestože koncentrace HDL-C a apoproteinu A1 vzrůstaly po alkoholu téměř o 10 %, hodnota reverzního transportu cholesterolu se nezměnila. Naopak, ve studii zaměřené na efekt záměny nasycených mastných kyselin v dietě nenasycenými (ve dvojitě kontrolované studii 14 dobrovolníků) došlo po 4 týdnech k předpokládanému významnému snížení koncentrace LDL-C, ale současně i HDL-C, přičemž se vůbec nezměnila rychlost reverzního transportu cholesterolu [14]. Jen v další studii, v níž podstatná změna životního stylu 15 obézních žen (po dobu 9 týdnů, 5× týdně kontrolované náročné fyzické cvičení) vedla nejen k průměrnému poklesu hmotnosti o 6 kg, ale i k významnému poklesu objemu viscerálního tuku, se prokázala dokonalá korelace poklesu HDL-C a měřeného reverzního transportu cholestero­lu [15].

Podstatná část lipoproteinů HDL-frakce vzniká v průběhu lipolýzy VLDL-částic bohatých na triglyceridy (ale možná také chylomikronů). Mechanizmu tohoto procesu se účastní lipoproteinová lipáza (ale možná i jiné lipázy) a tento proces není dosud zcela objasněn. Jak se dívat na hodnoty koncentrace HDL-C? Je velmi pravděpodobné, že pan Nový – štíhlý, 40letý nekuřák, sportovec, který občas zvládne i půlmaraton, a mírný konzument alkoholu – bude mít vyšší koncentrací HDL-C než pan Starý – obézní, stejně starý, trávící volný čas na pohovce u televize a kouřící 2 krabičky cigaret denně. Koncentrace HDL-C je do značné míry obrazem životního stylu. Snahou lékaře by mělo být koncentraci protektivních HDL-částic zvýšit, ale je velmi pravděpodobné, že zatím k tomu žádný lék nevede.

Doručeno do redakce/Doručené do redakcie/Received 8. 4. 2019

prof. Ing. Rudolf Poledne, CSc.

rudolf.poledne@ikem.cz

www.ikem.cz


Sources
  1. Enger SC, Hjermann I, Foss OP et al. High density lipoprotein cholesterol and myocardial infarction or sudden coronary death:a prospective case-control study in middle-aged men of the Oslo study. Artery 1979; 5(2): 170–181.
  2. Gordon DJ, Knoke J, Probstfield JL et al. High-density lipoprotein cholesterol and coronary heart disease in hypercholesterolemic men: the lipid research clinics coronary primary prevention trial. Circulation 1986; 74(6): 1217–1225.
  3. Gordon DJ, Probstfield JL, Garrison RJ et al. High-density lipoprotein cholesterol and cardiovascular disease. Four prospective American studies. Circulation 1989; 79(1): 8–15.
  4. Di Angelantonio E, Sarwar N, Perry P et al. [Emerging Risk Factors Collaboration]. Major lipids, apolipoproteins, and risk of vascular disease. JAMA 2009; 302(18): 1993–2000. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1001/jama.2009.1619>.
  5. Nordestgaard BG. Triglyceride-rich lipoproteins and atherosclerotic cardiovascular disease: new insights from epidemiology, genetics, and biology. Circ Res 2016; 118(4): 547–563. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1161/CIRCRESAHA.115.306249>.
  6. Barter PJ, Caulfield M, Eriksson M et al. Effects of torcetrapib in patients at high risk for coronary events, N. Engl. N Engl J Med 2007; 357(21): 2109–2122. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1056/NEJMoa0706628>.
  7. Schwartz GG, Olsson AG, Abt M et al. Effects of dalcetrapib in patients with a recent acute coronary syndrome. N Engl J Med 2012; 367(22): 2089–2099. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1056/NEJMoa1206797>.
  8. Bowman L, Hopewell JC, Chen F et al. Effects of anacetrapib in patients with atherosclerotic vascular disease. N Engl J Med 2017; 377(13): 1217–1227. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1056/NEJMoa1706444>.
  9. Lüscher TF, Landmesser U, von Eckardstein A et al. High-density lipoprotein: vascular protective effects, dysfunction, and potential as therapeutic target. Circ Res 2014; 114(1): 171–182. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1161/CIRCRESAHA.114.300935.>.
  10. Genest J, Choi HY. Novel approaches for HDL-directed therapies. Curr Atheroscler Rep 2017; 19(12): 55. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1007/s11883–017–0699–1>.
  11. Holmes MV, Asselbergs FW, Palmer TM et al. Mendelian randomization of blood lipids for coronary heart disease. Eur Heart J 2015; 36(9): 539–550. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1093/eurheartj/eht571>.
  12. Funke H. Genetic determinants of high density lipoprotein levels. Curr Opin Lipidol 1997; 8(3): 189–196.
  13. Králová Lesná I, Suchánek P, Stávek P et al. May alcohol-induced increase of HDL be considered as atheroprotective? Physiol Res 2010; 59(3): 407–413.
  14. Kralova Lesna I, Suchanek P, Kovar J et al. Replacement of dietary saturated FAs by PUFAs in diet and reverse cholesterol transport. J Lipid Res 2008; 49(11): 2414–2418. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1194/jlr.M800271-JLR200>.
  15. Králová Lesná I, Suchánek P, Kovár J et al. Life style change and reverse cholesterol transport in obese women. Physiol Res 2009; 58(Suppl 1): S33-S38.
  16. Barter P, Genest J. HDL cholesterol and ASCVD risk stratification: A debate. Atherosclerosis 2019; 283: 7–12. Dostupné z DOI: <http://doi: 10.1016/j.atherosclerosis.2019.01.001>.
Labels
Angiology Diabetology Internal medicine Cardiology General practitioner for adults
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#