Extrémní hypoxická laktatémie u pacientů v intenzivní péči – prognóza, možnosti a limity terapeutického řešení

Cíl studie:
Stanovení prognostických faktorů a možností terapie u pacientů s tkáňovou (buněčnou) hypoxií prezentovanou vysokými hodnotami laktatémie.

Typ studie:
Retrospektivní studie.

Název a sídlo pracoviště:
Resuscitační oddělení fakultní nemocnice, Praha.

Materiál a metodika:
Kritériem zařazení byla hodnota laktatémie ≥8 mmol/l v prvních 24 hodinách od přijetí, přítomnost hypoxémie ( PaO₂ < 8,8 kP, SpO₂ < 90 %, PvO₂ < 4,7 kPa ) a diagnóza klinického stavu nevyhnutelně spjatého s hypoxií – stavy spojené se zástavou oběhu, kardiopulmonální resuscitací a/nebo oběhovým šokem. K hodnocení závažnosti celkového stavu byl použit APACHE II. Byla posouzena vazba sledovaných jevů a markerů s přežitím, respektive nepřežitím, v kategorii absolutní kladná vazba s jedním z těchto jevů a absolutní negativní vazba s jevem opačným.

Výsledky:
Soubor tvořilo 11 pacientů, 3 přežili, 2 bez deficitu. Nepříznivými prognostickými faktory absolutně spojenými s úmrtností byly: MODS s postižením více než 4 orgánových systémů, jaterní selhání a hladina laktátu ≥ 8,0 mmol/l v séru přetrvávající 24 hodin od přijetí s dalšími markery tkáňové hypoxie (PvO₂ ≤ 4,7 kPa, pH ≤ 7,1). Razantní terapeutické postupy (zejména terapie krevního oběhu), obnovující fyziologické parametry buněčného kyslíkového metabolismu a vedoucí k úpravě hladiny laktátu a odstranění tkáňové hypoxie do 24 hodin, jsou v případech septického šoku významně a u ostatních stavů zásadně spojeny s možností přežití bez následného postižení. Limitem terapeutického úsilí jsou neléčitelná selhání pro život nezbytných orgánových systémů.

Klíčová slova:
laktát – hypoxie – kriticky nemocný