Anesteziologický pohled na chirurgickoua endovaskulární léčbu aneurysmat břišní aorty
Authors:
J. Koutná 1; P. Utíkal 2; M. Köcher 3; M. Adamus 1; P. Dráč 2; E. Buriánková 3; M. Černá 3; Z. Kojecký 2; Z. Sekanina 2
Authors‘ workplace:
Klinika anesteziologie a resuscitace FN a LF UP Olomouc 2I. chirurgická klinika FN a LF UP Olomouc 3Radiologická klinika FN a LF UP, Olomouc
1
Published in:
Anest. intenziv. Med., , 2004, č. 5, s. 217-223
Category:
Overview
Cíl studie:
Zhodnocení vlivu volby anesteziologické a chirurgické techniky na morbiditu a mortalitu kardiálně limitovanýchnemocných podstupujících náročný operační výkon pro aneurysma břišní aorty.Typ studie: Klinická, retrospektivní studie.Název a sídlo pracoviště: Klinika anesteziologie a resuscitace, I. chirurgická klinika, Radiologická klinika Fakultnínemocnicea Lékařské fakulty Univerzity Palackého, Olomouc.Materiál a metoda: Vyšetřovali jsme 225 nemocných léčených pro aneurysma břišní aorty v letech 1997–2003. Klasickouchirurgickou léčbu (skupina CHL) podstoupilo 115nemocných,110 nemocných bylo léčeno endovaskulární léčbou (skupinaEVL). Z chorobopisů a anesteziologických záznamů jsme získali strukturované demografické údaje a peroperační datanemocných. Obě skupiny jsme porovnali příslušným statistickým testem na 5% hladině významnosti.Výsledky: Obě skupiny nemocných se nelišily tělesnou hmotností, délkou výkonu, ani zastoupením pohlaví. Nemocnískupiny EVL byli rizikovější,častěji klasifikovániASA IV (p < 0,0001);ve skupiněCHL bylo častější ASAII (p = 0,004).Nemocníve skupiněEVL byli starší (p = 0,018),častěji trpěli ischemickou chorobou srdeční (p = 0,0002), častěji v předchorobí prodělaliinfarkt myokardu (p < 0,0001) a revaskularizační srdeční operaci (CABG, p = 0,028). Rovněž výskyt diabetes mellitus bylvyšší ve skupině EVL (p = 0,0007). Chirurgická léčba byla prováděna převážně v celkové anestezii (99,1 %), u EVLpřevažovaly svodné techniky (61 %). Během chirurgické léčby bylo podáno více transfuzí než ve skupině léčené endovaskulárně(p < 0,0001). Endovaskulárně ošetřovaní nemocní vykazovali lepší hemodynamickou stabilitu (p < 0,05).Morbidita i mortalita byly výrazně nižší u nemocných skupiny EVL (p < 0,0001, resp. p = 0,0096). Potřeba intenzivní péčebyla u těchto nemocných kratší (2 dny) než ve skupině CHL (5 dnů). Rovněž celková délka hospitalizace byla u EVL kratší(5 dnů), oproti skupině CHL (11 dnů).Závěr: Endovaskulární léčba má nesporný význam v léčbě aneurysmatu břišní aorty, zvláště u výrazně rizikových nemocných,pro ně může být metodou volby
Klíčová slova:
výduť břišní aorty – endovaskulární protéza – rizikový nemocný
Labels
Anaesthesiology, Resuscitation and Inten Intensive Care MedicineArticle was published in
Anaesthesiology and Intensive Care Medicine
2004 Issue 5
Most read in this issue
- Submentální intubace – chirurgické a anesteziologické aspekty
- Využití blokády cervikálního plexu pro karotickouendarterektomii vlevo u pacienta s úplnýmuzávěrem pravostranných tepen zásobujícíchmozek – kazuistika
- História epidurálneho znecitlivenia a podiel našejkliniky na jeho ďalšom rozvoji*
- Význam znecitlivění pro operační léčení