Echokardiografie jako součást managementu hemodynamiky v intenzivní péči

Úvod:
TTE A TEE rozšiřuje diagnostické a následně terapeutické možnosti poruch hemodynamiky. PAC umožňuje lepší objektivní kvantifikacia kontinuální sledování vybraných parametrù v závislosti na typu katétru. Je prokázaný přínos TTE/TEE, který vede ke změnám terapie nejen asi u 40 %pacientů bez PAC, ale i u 40-50 % pacientů s již zavedeným PAC bez závislosti na hlavní diagnóze. Metody: Prospektivně byli sledováni hemodynamicky nestabilní pacienti po zavedení standardních monitorovacích postupů pomocí TTE, přinedostatečné možnosti vyšetření pomocí TEE. Počet vyšetření na jednoho pacienta byl 2-10. V dalším průběhu byl při pokračující oběhové nestabilitěa/nebo současně při známkách nízkého minutového výdeje indikován PAC. Byla hodnocena hemodynamická diagnóza pacientů indikovaných k PACi po opakovaném TTE/TEE vyšetření, tj. stavy, kdy je monitorování pouze echokardiografií insuficientní. Byl sledován outcome pacientů moni-torovaných pomocí PAC a echokardiografií v každé ze skupin pacientů. Výsledky: Zařazeno bylo 163 pacientů monitorovaných iniciálnš TTE, 33 z nich TEE (20,2 %). Vyšetřováno TTE/TEE bylo 134 pacientů, mortalita33,6 %, průměrný APACHE II 21,0 (14-38). Pro pokračující oběhovou nestabilitu bylo 29 (17,8 %) indikováno k PAC, mortalita 48,3 %, prěměrnýAPACHE II při katetrizaci byl nevýznamně vyšší: 22,8 (17-33) (p>0,05). Za období studie bylo katetrizováno 6,8 % všech přijatých ventilovanýchpacientů. PAC byl indikován u 10 pacientů se signifikantní dysfunkcí LK (34,5 %), u 14 pacientů s dysfunkcí PK (48,3 %), 2 pacienti byli katetrizovánis arytmiemi a diastolickou dysfunkcí LK (6,9 %) a 3 pacienti z nekardiální příčiny pro protrahovaný septický šok (10,3 %). Závěr: Frekvence PAC po TTE/TEE vyšetřování byla přibližně poloviční ve srovnání s průměrnou frekvencí zavádění PAC u pacientů v intenzivnípéči. APACHE II nevystihuje dostatečně závažnost hemodynamické deteriorace, kdy opakované echokardiografické vyšetření nestačí pro stabilizacipacienta. Studie potvrzuje předchozí práce doporučující zavedení PAC u hemodynamické nestability kardiálního původu, ostatní příčiny mohou býtbezpečně zvládnuty méně invazivní a lacinější echokardiografií. Kritická systolická dysfunkce u ventilovaných pacientů není automaticky indikacík PAC. V našem souboru převažuje indikace k PAC u dysfunkce PK. Souvisí to zřejmě se závažností dysfunkce PK u pacientů na IPPV, horší možnostídopplerovského zaměření plicnice u TEE a zvláště u TTE i vyšetřovaných pacientů.

Klíčová slova:
echokardiografie - plicnicový katétr - hemodynamika