A short history of cardiopulmonary resuscitation: from ancient myths to ourpresent days 1

Overview

Od doby, kdy byly objeveny metody stlačování hrudníku a dýchání vydechovaným vzduchem, tj. asi před 40 lety, se v postupech o zásadáchneodkladné resuscitace mnoho podstatného nezměnilo. Údaje získané z laboratoří i klinické studie, např. vliv na arteriální tlak, perfuzní tlakv koronárním řečišti, srdeční výdej nebo stav mozku po přežití, jsou vyhodnoceny při každé nové metodě a vymezí novou techniku a přístroje, kterév budoucnu snad nahradí standardy KPR. Musíme počítat s tím, že laboratorní data jsou odebírána od „zdravých“ zvířat, u kterých byla uměle navozenazástava srdce na relativně krátkou dobu a situace se nemůže v plném rozsahu přenést do klinické praxe. Samozřejmě, že bezprostředně zahájená KPRlaikem, který byl příhodě přítomen, získává vysoce dominantní postavení jako východisko pro zahájení činnosti záchranného řetězce, a nemůže býtproto nahrazena žádnou klamnou technikou, přístroji nebo vysoce specializovanou intenzivní péčí. Musíme proto pokračovat v úsilí intenzivně pracovatna budování výcvikových programů pro obyvatelstvo, jinak nemůžeme očekávat výrazné zlepšení počtu přežití nemocných, u kterých došlo k zástavěsrdce mimo nemocnici. Slibná je představa, že by se na školách vyučovala první pomoc a základy KRP, a to nejen z hlediska technického, ale základyKPR ve smyslu zásadní části sociálního chování a odpovědnosti.Jestliže se tento návrh v příštích letech uskuteční, můžeme očekávat, že zmizí nízká úroveň úspěšné resuscitace po náhlé zástavě srdce. Možná, žev podvědomí se obáváme slov J. W. Goetheho, která napsal před více než 200 lety ve slavném dopise panu von Steinovi: „Věřím, že pravá humanitaposléze zvítězí, ale současně se obávám, že svět se stane velkou nemocnicí, ve které se všichni budeme navzájem ošetřovat“.

Klíčová slova: