Využití inhibitorů TNF u pacientů s revmatoidní artritidou – trendy
Revmatoidní artritida (RA) je spojena s prokazatelným fyzickým handicapem a erozivním postižením kloubů během prvních let nemoci. Terapeutická agens jsou potenciálně mnohem účinnější u pacientů s časnými stadii nemoci, přesto byl dřívější terapeutický trend spíše proti agresivní léčbě pomocí DMARDs a také proti biologické léčbě a TNF-inhibitorům.
Revmatoidní artritida (RA) je spojena s prokazatelným fyzickým handicapem a erozivním postižením kloubů během prvních let nemoci. Terapeutická agens jsou potenciálně mnohem účinnější u pacientů s časnými stadii nemoci, přesto byl dřívější terapeutický trend spíše proti agresivní léčbě pomocí DMARDs a také proti biologické léčbě a TNF-inhibitorům.
Několik nedávných studií, a to včetně těch zaměřených na časná stadia RA, naopak podporuje myšlenku včasného nasazení TNF-inhibitorů, které může zlepšit funkční stav a zpomalit radiografickou progresi. Velikost této odpovědi u pacientů s časnou RA může být dokonce větší ve srovnání s pacienty s více pokročilou nemocí. Z toho důvodu je tedy využití agresivnějších terapeutických postupů s TNF-inhibitory (ať už samotnými, nebo v kombinaci s DMARDs) doporučováno pouze u pacientů s časnou RA a špatnými prognostickými faktory.
Rozhodnutí o léku první volby může však do jisté míry ovlivnit i otázka ceny a bezpečnosti léku. Nedávný internetový průzkum také odhalil, že řada revmatologů s nasazením biologické léčby čeká, dokud u pacientů neselžou alepsoň dva DMARD.
Vědci proto provedli multicentrickou studii za využití dat z registru CORRONA (Consortium of Rheumatology Researchers of North America). V ní se pokusili objasnit, jak se během pětileté periody (2002–2006) změnily vzorce využití TNF-inhibitorů u pacientů s časnou a pokročilou formou RA. Předpokladem přitom bylo, že použití této terapie mělo během let vzestupnou tendenci.
Z celkového počtu 11 397 pacientů jich 66 % mělo pokročilou a 34 % časnou RA. Délka trvání choroby byla < 3 roky. Většina pacientů byly ženy, bělošky. Navzdory srovnatelným úrovním aktivity choroby TNF-inhibitory užívalo více pacientů v pokročilém stadiu RA než pacientů ve stadiu časném (40 % vs. 25 %).
Většina pacientů užívajících TNF-inhibitory rovněž užívala chorobu modifikující léky. Využívání TNF-inhibitorů vzrostlo o 2,8 % ročně pro pokročilá stadia RA a o 1,2 % ročně pro časná stadia RA. Průměrný clinical disease activity index od zahájení léčby TNF alfa klesl o 0,233 za čtvrtletí a průměrné disease activity score kleslo o 0,04 za čtvrtletí.
(pes)
Zdroj: S. J. Lee, The Journal of Rheumatology 2009; 36: 8,
doi:10.3899/jrheum.080889
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Tisícileté topoly, mokří psi, stárnoucí kočky a ospalé octomilky – „jednohubky“ z výzkumu 2024/41
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Menstruační krev má značný diagnostický potenciál, mimo jiné u diabetu
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul