Psychoterapie u dětí s malým vzrůstem
Přibližně v období mezi šestým a devátým rokem dítě pochopí, že to, že je jiné, se již nezmění. Statisticky bylo sice ověřeno, že školní prospěch ani přizpůsobení školnímu prostředí nesouvisí významně s tělesnou výškou ani s kostním či růstovým věkem.
Přibližně v období mezi šestým a devátým rokem dítě pochopí, že to, že je jiné, se již nezmění. Statisticky bylo sice ověřeno, že školní prospěch ani přizpůsobení školnímu prostředí nesouvisí významně s tělesnou výškou ani s kostním či růstovým věkem. Nicméně děti vyššího vzrůstu a silnější postavy se asi přece jen lépe vypořádávají s požadavky spojenými se začleněním do školy.
V této době a také v období puberty se proto mohou objevit depresivní nálady, projevy sociální vyhýbavosti, stydlivosti a stažení. Diagnostická kritéria jednotlivých poruch se u dětí a adolescentů liší v některých ohledech od těch, která náleží dospělým. Je nutno počítat s rolí vývojového procesu. Děti se dostávají do poněkud odlišných sociálních interakcí než dospělí, rovněž jejich kognitivní schopnosti, umožňující rozpoznat a uvědomit si poruchu, jsou více limitované ve srovnání s dospělými.
Děti a adolescenti se sociální fobií jsou ohroženi výskytem dalších komorbidních poruch, včetně zvýšeného rizika abúzu alkoholu a drog. V této věkové skupině je obzvlášť závažný negativní vliv poruchy na školní výkon, na získání přiměřené sociální pozice mezi vrstevníky a perspektivně negativní dopad na další studijní a profesionální uplatnění, včetně ztížené možnosti navázání přiměřených společenských a osobních vztahů.
V rámci léčby se asi nejvíce využívá kognitivně behaviorální psychoterapie. Tato metodika vychází z ověřených vědeckých principů a staví na přesném popisu příznaků nebo problémů, které mají být léčebným postupem ovlivněny (včetně jejich frekvence, závažnosti a závislosti na konkrétních situacích). Je založena na dovedném použití promyšlených a ověřených technik v pevné struktuře jednotlivých terapeutických sezení. Jedním z modelů je například teorie reciproční inhibice – tedy spojení nepříjemného podnětu s příjemnou situací (relaxovaný stav a podobně).
Po substituci RH u jeho deficitu bývá nicméně většinou pozorováno zlepšení, ústup úzkostných a depresivních projevů i kognitivních problémů, což by mohlo podporovat význam neuroendokrinních faktorů v etiologii.
(pes)
Zdroj:
Psychoterapie dětí a dospívajících. Triton, ISBN: 80-7254-568-X, EAN: 9788072545681 (orig. The Handbook of Child and Adolescent Psychotherapy, překlad Lucie Lucká, rok vydání: 2005).
Baková N, Raboch J, Obeneberger J, Leština J. MRI in Patients with social phobia. European Psychiatry 2000;15(suppl. 2):168.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Polibek, který mi „vzal nohy“ aneb vzácný výskyt EBV u 70leté ženy – kazuistika
- AI může chirurgům poskytnout cenná data i zpětnou vazbu v reálném čase
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul