Protivirová léčba u pacientů po transplantaci jater
Přístupů, jak léčit recidivující virovou hepatitidu C po transplantaci jater, existuje několik. Málokdy se ale podaří dosáhnout trvalé virologické odpovědi ve větší míře než 40 %.
Přístupů, jak léčit recidivující virovou hepatitidu C po transplantaci jater, existuje několik. Málokdy se ale podaří dosáhnout trvalé virologické odpovědi ve větší míře než 40 %. Toto procento se poměrně výrazně podařilo zvýšit filadelfským lékařům. Výsledky své studie, v níž použili kombinaci pegylovaného interferonu a ribavirinu, publikovali v odborném medicínském periodiku Experimental and clinical transplantation.
Studie z východního pobřeží
Lékaři z Oddělení transplantací břišních orgánů chirurgické kliniky Filadelfské fakultní nemocnice do své studie zahrnuli celkem 24 pacientů, kteří byli transplantováni mezi říjnem 1998 a květnem 2008 a u nichž se znovu objevila virová hepatitida C. Soubor se skládal celkem ze 13 mužů a 11 žen s průměrným věkem při transplantaci 49,4 ± 7,7 roku. Pacienti zhruba pokrývali i všechny národností skupiny USA, tedy afroameričany, hispánce i bílé obyvatelstvo.
Všichni pacienti v rámci studie podstoupili léčbu hepatitidy C pomocí antivirové terapie pegylovaným interferonem a ribavirinem. Průměrný počátek zahájení antivirové terapie byl 26,6 ± 27,8 měsíců po transplantaci, přičemž dávkování ribavirinu bylo od 11 do 15 mg na kilogram tělesné hmotnosti a den, u pegylovaných interferonů bylo dávkování 1,5 až 1,8 µg na kilogram tělesné hmotnosti a týden a u Pegasysu 180 µg/kg a týden. Dávkování pegylovaných interferonů ale bylo v případě dlouhotrvající trombocytopenie sníženo. V případě hemolýzy byli pacienti léčeni erytropoetinem alfa, případně bylo přistoupeno ke krevní transfuzi.
Úspěch agresivní terapie zaručen?
Po podání této poměrně agresivní protivirové terapie nastala u 14 pacientů, tedy u 58,3 %, virologická odpověď, přičemž 8 pacientů (33,3 %) udržovalo trvalou virologickou odpověď už po prvním cyklu léčby. Z deseti pacientů, kteří na první cyklus léčby nereagovali, jich 6 absolvovalo další cyklus této terapie, a to v rozmezí 15 ± 4,6 týdne po ukončení prvního cyklu. Pět z těchto pacientů na léčbu zareagovalo, takže v souhrnu byla celková odpověď na léčbu zaznamenána u 17 pacientů a trvalá virologická odpověď u 13 pacientů. Z celého souboru muselo erytropoetin dostat v důsledku hemolýzy 22 pacientů, 15 pak dokonce podstoupilo i krevní transfuzi. Dávky ribavirinu byly sníženy u 12 pacientů a pegylovaných interferonů u dvou pacientů.
Agresivní léčebná terapie ribavirinem a pegylovaným interferonem se tedy ukázala jako úspěšná u 54,1 % pacientů po transplantaci jater, pokud za úspěšnou léčbu budeme považovat trvalou virologickou odpověď. Přesto by tyto výsledky měly ještě dopodrobna zhodnotit další plánované prospektivní studie.
(kam)
Zdroj: Singhal A, et al. Aggressive use of ribavirin and prolonged course of peginterferon to improve the rate of viral response in liver transplant patients with recurrent hepatitis C viral infection. Exp Clin Transplant 2010(Sep);8(3):214-219.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Polibek, který mi „vzal nohy“ aneb vzácný výskyt EBV u 70leté ženy – kazuistika
- AI může chirurgům poskytnout cenná data i zpětnou vazbu v reálném čase
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul