Pomozte dětem překonat strach ze tmy, i ten může být příčinou nočního pomočování

O strachu obecně

Strach je přirozenou součástí lidského života. U dětí se s ním setkáváme, když začínají objevovat nové věci a jevy okolo sebe. To se děje prakticky denně, a faktorů, které mohou určité obavy vyvolat, je tudíž velké množství. Strach ze tmy se většinou objevuje ve chvíli, kdy se u dětí začíná rozvíjet představivost, tedy okolo 2 až 3 let věku. Tehdy jsou sice dost velké, aby měly vlastní představivost, ale ne tak vyspělé, aby ji řádně odlišily od reality. Ve tmě je vše umocněno ještě tím, že dětská mysl není zaměstnána jinými věcmi jako ve dne. Jakýkoliv podnět, například stín, pak může v dítěti vyvolat velmi živou představu, že se okolo něj děje něco nepříjemného. A přesně to ho může odradit i od noční cesty na toaletu.

Pozor na televizi a knížky 

K nočnímu strachu ze tmy může velkou měrou přispívat puštěná televize. Rodiče si často vůbec neuvědomují, jak vliv na jejich děti může mít, i když se na ni přímo nedívají. Z televize jde velké množství nesourodých zvuků, které jsou pro dětský mozek příliš stimulující a mohou vašeho potomka děsit. A nemusí jít přímo o pořady, které jsou pro děti zcela nevhodné. Stejný efekt mají často i dětské kreslené filmy. Spouštěčem nočního strachu bývají překvapivě i knihy. Nevhodné obrázky různých příšer a čarodějnic si děti mohou vyložit úplně jinak než dospělý, který je považuje za neškodné. V noci se pak ilustrace snadno vybaví a strach z jejich přítomnosti dítě ochromí. Přestože je pocit nucení na močení vzbudí, na toaletu si nedojde právě kvůli obavám, že některé z těchto postav jsou stále přítomny.

Mluvte i naslouchejte  

Neříkejte dětem, že jejich strach je nesmyslný. Tím je obav nezbavíte, naopak se začnou cítit provinile. Ukažte, že jejich pocity respektujete, a hovořte s nimi o nich. Vyhýbavost a mlčení je strachu nezbaví. Mluvte klidně, tím dětem dodáte pocit bezpečí. Samozřejmostí je říci potomkovi, že jeho strach ze tmy je normální. Praktický tip, jak se strachem pracovat, je domluvit se s dítětem, jestli chce, aby někdo z rodičů v noci kontroloval jeho pokoj. Nebraňte se ani například prohlídce skříně před spaním, abyste dokázali, že je v ní opravdu jen oblečení. V žádném případě neslibujte, že domnělí původci strachu, například strašidla, zmizí, pokud potomek bude hodný. Tím jeho strach naopak podpoříte a dítě se ho nezbaví, dokud nereálnost této souvislosti rozumově nepochopí. Neignorujte ani to, co se průběžně děje v životě dítěte. Hádky v rodině či úmrtí domácího mazlíčka zvyšují riziko úzkostí, které se mohou projevit jako noční strach ze tmy.

Klidné uléhání 

Základem je nevystavovat děti před spaním negativním vlivům a nepříjemnostem.

• Doba před spaním by měla být uklidňující a nést se v rodinném duchu. Neměla by do ní zasahovat televize.
• Samozřejmostí je umožnit dětem, aby spaly tak, jak je jim to příjemné – s nočním světlem, hračkami či oblíbeným polštářem.
• Lampička není důležitá primárně kvůli orientaci dítěte. Umožní ale získat lepší přehled o situaci v místnosti, když se dítě v noci vzbudí a potřebuje z pokoje odejít na WC.

Domníváte se, že veškerá vaše snaha nepomáhá a se strachem ze tmy se vám nedaří bojovat, nebo se u dítěte dokonce zhoršuje? Nebojte se vyhledat odbornou psychologickou pomoc.

(pak)

Zdroj:
www.webmd.com