Lékařské indikace prodlužování kostí

K lékařským indikacím prodlužování kostí lze přistupovat z pohledu farmakologického nebo chirurgického. Ve farmakoterapii se v období před uzavřením růstových plotének uplatňuje podávání růstového hormonu dětem s nedostatečnou sekrecí hormonu.

Mezi chirurgické možnosti terapie patří epifyzeodéza, zkracování nebo prodlužování kostí rozmanitými a neustále se zlepšujícími se technikami. Svoji neméně významnou roli sehrávají i protetické pomůcky. Zejména pak při korekci nestejné délky dolních končetin (do dvou centimetrů) se zvláště uplatňuje obuv se speciálně upravenou podrážkou. Pro významnější rozdíly v délce končetin (nad pět centimetrů) jsou doporučovány spíše speciální protézy.

Chirurgický výkon je možno provést na delší končetině, a to buď jednorázovým zkrácením, nebo zástavou růstu. Zkrácení delších kostních struktur je mnohými ortopedy považováno za jednodušší, taktéž je udáváno méně pooperačních komplikací (v porovnání s prodlužováním kostí kratších). Metodami jsou epifyzeodéza (snížení rychlosti růstu v oblasti růstové ploténky), osteotomie a fixace nitrodřeňovými šrouby a dlahami. Tyto ortopedické výkony se provádějí v oblasti diafýzy femuru a tibie v případě nestejných délek dolních končetin. Pooperační průběh je často komplikován hypotrofií přilehlých svalových skupin.

Prodloužení dlouhých kostí je možné provést přímo v oblasti kostních struktur, nebo v oblasti růstové ploténky (v této oblasti jsou výkony provázeny nižším počtem komplikací). Jednou z léčebných metod ortopedie dětského a adolescentního věku je prodlužování kostí pozvolnou distrakcí. Indikací jsou nejčastěji vrozené vady (vrozená dysplazie kyčelní, vrozené deformity femuru a bérce, pes equinovarus congenitus a další).

Všeobecnými indikacemi k ortopedické korekci nestejných délek končetin zůstávají artritické změny, kde je z chirurgických metod využívána osteotomie a distrakce. Zkrácení dlouhých kostí vzniká také následkem traumatu, tumorů, v důsledku postinfekčních změn, avaskulárních nekróz u pacientů s achondroplazií a hypochondroplazií, vrozenými deformitami kostních struktur (vrozeně krátký femur, izolované deformity v oblasti radia a ulny, humeru).

Základní metoda distrakce zevním fixátorem a provedení osteotomie se ve své podstatě za posledních devadesát let nezměnila. Metodu fyziologického prodlužování intenzivně rozvíjel v posledních čtyřiceti letech Gavril Abramovič Ilizarov v sibiřském Kurganu, který zavedl a prováděl prodlužování dlouhých kostí kruhovým zevním fixátorem. Dnes se však uplatňují nitrodřeňové implantáty, které napomáhají elongaci kostních struktur bez nutnosti zevních fixátorů. Metoda je sice považována za technicky náročnější, na druhé straně je spojena s rychlejší rekonvalescencí.

Živé tkáně se během procesu metabolických aktivit remodelují vlivem dlouhodobého tahového napětí (probíhá biosyntéza a proliferace buněk). Remodelace kortikalis je charakteristická novou orientací osteonů ve směru dominantního napětí.

(peta)

Zdroj:
James J, McCarthy MD, G. Dean Macesem. Management of Leg Length Inequality. J South Orthop Assoc 2001;10(2):73–85.
Dungl P. Operační léčba reziduální dysplazie jako prevence koxartrózy. Postgraduální medicína 2001;(1).
www.lifebridgehealth.org.