Krásy a rizika zlatého trojúhelníku: Barma, Thajsko, Laos
Pohraniční oblastí mezi Thajskem, Barmou a Laosem se již neline omamná vůně opiového kouře. Bývalá bašta drogové mafie je v současnosti rájem turistů z celého světa. Maková políčka vystřídaly hotelové komplexy nabízející své služby za směšně nízké ceny. Není tedy divu, že se zlatý trojúhelník stal Mekkou moderních cestovatelů.
Po stopách drogové mafie
Zlatý trojúhelník je označení pro hraniční oblast Thajska, Laosu a Barmy. Území jednotlivých států rozděluje líně tekoucí řeka Mekong. Turistům se ještě v 90. letech mohlo o návštěvě této oblasti pouze zdát. Důvodem byl čilý ruch drogové mafie. Zlatý trojúhelník totiž proslul svou celosvětovou produkcí opia. Cestovatelé tak mohou poděkovat thajské vládě, která obchod s drogami rázně potlačila a otevřela oblast turistům z celého světa. Ačkoliv je zde situace o poznání klidnější, před případnou cestou je třeba získat aktuální informace. Zdá se totiž, že obchod s drogami v této oblasti úplně nevyhasl a situaci občas rozčeří boje mezi jednotlivými konkurenčními klany.
Brána do zlatého trojúhelníku
Chiang Mai je centrem severní části Thajska. Město je turisty s oblibou označováno jako brána do zlatého trojúhelníku. Chiang Mai je turistické město se vším všudy. Naleznete zde nesčetné množství hotelů, kaváren, restaurací, ale i proslulých nočních trhů. Většina cestovatelů používá město jako základní výchozí bod pro své toulky okolím. Pokud se chcete dostat ještě hlouběji do nitra Zlatého trojúhelníku, můžete se ubytovat v městě Chiang Rai, jež se nachází o 200 kilometrů severněji. Odtud už je to jen pár desítek minut cesty dopravním prostředkem k hranicím jednotlivých států. Ubytování v obou městech vyjde na několik stovek korun pro osobu na noc. Účet za stravu se pohybuje dokonce v řádech desítek korun. Skvělé ceny a vřelost zdejšího obyvatelstva jsou bezpochyby největším lákadlem pro turisty z celého světa.
Cesta tam a zase zpátky
Při putování po zlatém trojúhelníku se určitě vyplatí navštívit Mae Sai, nejsevernější město Thajska. Vystoupáním na Škorpioní horu získáte nádherný výhled do sousední Barmy. Přechodem po mostě přes řeku Nam Sai se navíc dostanete do barmského města Tachileik, aniž byste oficiálně překročili hranice Thajska. Cestování do Barmy jinak komplikuje vízová povinnost. Při jízdě po řece Mekong naopak můžete navštívit Laos, kde celníci tolerují návštěvu země za drobný poplatek.
Za vyhaslou opiovou dýmkou
Z města Chiang Mai se můžete vydat do vesnice Soap Ruk, jež leží na soutoku řek Soap a Mekong. Vesnička byla dříve pomyslným vrcholem zlatého trojúhelníku. Dnes však pomalu pozbývá na tajemnosti a stává se rušným turistickým střediskem. V Soap Ruk je otevřeno i muzeum opia, kde se člověk dozví všechno o historii této oblasti. Pokud vás omrzel hon za opiem, můžete se pokochat místní krajinou při projížďce na hřbetu slona. V oblasti existuje několik specializovaných farem, které tento typ adrenalinového zážitku nabízí. Vyznavače pěší turistiky potěší možnost putování po místních kopcích. Horské túry jsou však většinou několikadenní a rozhodně nejde o odpočinkovou záležitost. Nakonec se můžete nechat ohromit ženami z kmene Padaung, které jsou po celém světě známé pro extrémní délku svých krků.
Každý turista si v oblasti zlatého trojúhelníku přijde na své. Pohraniční oblast je v současnosti velmi bezpečnou a hojně navštěvovanou cestovatelskou destinací. Před jakoukoliv cestou je ale potřeba získat aktuální bezpečnostní informace. Zdá se totiž, že opiová dýmka úplně nevyhasla, ale stále skrytě doutná.
(holi)
Zdroje:
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Polibek, který mi „vzal nohy“ aneb vzácný výskyt EBV u 70leté ženy – kazuistika
- AI může chirurgům poskytnout cenná data i zpětnou vazbu v reálném čase
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- „Jednohubky“ z klinického výzkumu – 2024/40