Interferon a léčba hepatitidy C u hemodialyzovaných
U hemodialyzovaných pacientů existuje vyšší riziko nákazy hepatitidou C, a choroba je navíc v této skupině pacientů spojena s vyšší mortalitou. Podávání interferonu hemodialyzovaným pacientům s chronickou hepatitidou C vede podle výsledků několika klinických studií k setrvalé virologické odpovědi (SVR, sustained virological response) ve více než čtyřiceti procentech případů.
U hemodialyzovaných pacientů existuje vyšší riziko nákazy hepatitidou C, a choroba je navíc v této skupině pacientů spojena s vyšší mortalitou. Podávání interferonu hemodialyzovaným pacientům s chronickou hepatitidou C vede podle výsledků několika klinických studií k setrvalé virologické odpovědi (SVR, sustained virological response) ve více než čtyřiceti procentech případů.
Uvedený údaj byl získán pomocí metaanalýzy a regresní metaanalýzy randomizovaných kontrolovaných studií, nekontrolovaných studií a prospektivních pozorovacích studií indexovaných v databázi Medline od roku 1966 s minimálním počtem účastníků studie dosahujícím deseti respondentů. Výzkum provedla skupina vědců z Tufts-New England Medical Center v Bostonu. Podrobné výsledky byly publikovány v časopise American Journal of Kidney Diseases.
Pacienti ve sledovaných studiích byli léčeni buď samotným interferonem (včetně pegylovaného interferonu), nebo interferonem v kombinaci s ribavirinem. Vědci sledovali výskyt SVR po dobu šesti měsíců po ukončení terapie, četnost přerušení léčby kvůli nežádoucím účinkům a faktory s tím spojené.
Bylo vyhodnoceno dvacet studií čítajících v souhrnu 459 pacientů léčených interferonem (IFN), tři studie s třiceti osmi pacienty léčenými pegylovaným IFN (PEG-IFN) a dvě studie s celkem čtyřiceti devíti pacienty, kterým byl podáván PEG-IFN a ribavirin. Celková SVR v případě léčby IFN pak byla 41 % a pro PEG-IFN 37 %. K přerušení léčby došlo ve skupinách léčených IFN ve 26 % případů a ve 28 % při léčbě PEG-IFN.
Pacienti, jimž byly podávány třikrát týdně alespoň tři miliony jednotek IFN, měli nižší hladinu HCV RNA a nižší výskyt cirhózy. Také u nich byla nižší hladina transamináz a méně rizikový genotyp HCV 1, nicméně uvedené nálezy se ukázaly být nesignifikantní. K přerušení terapie docházelo častěji při užívání vyšších dávek.
(zak)
Zdroj: Am J Kidney Dis. 2008 Feb; 51 (2): 263–77.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Polibek, který mi „vzal nohy“ aneb vzácný výskyt EBV u 70leté ženy – kazuistika
- AI může chirurgům poskytnout cenná data i zpětnou vazbu v reálném čase
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul