Jan Máca et al. ARDS v klinické praxi

Maxdorf: Praha 2015. 695 s. ISBN 978-80-7345-447-0

Cílem hlavního autora i autorů dalších bylo v souhrnné podobě představit klinický syndrom, který je významným tématem intenzivní medicíny. Jako klinická entita začal být vnímán zhruba před půl stoletím a za tu dobu se vyvíjela jeho definice, charakteristika i metody léčení. Nahromadilo se velké množství poznatků z klinické praxe i z obecného biologického vědního základu. Hlavní autor i další spoluautoři jsou ve svém oboru činnosti svrchovaní a vysoce kvalifikovaní odborníci a v souhrnné, dosud v tuzemsku nepředstavené podobě nabízejí na diskutovanou problematiku vlastní detailní pohled.

ARDS (acute respiratory distress syndrome – syndrom akutní dechové tísně) je komplexní klinický syndrom s velmi pestrou etiologií, s různým klinickým obrazem a vývojem. Jeho dynamika je obtížně předvídatelná. Souvislost s fylogeneticky velmi starým fenoménem zánětu (ať již neinfekčního či infekčního původu) je nesporná. V té souvislosti samozřejmě nelze pominout sepsi. O tom se kniha ve velmi podrobných statích věnujících se molekulární biologii a imunologii ARDS podrobně zmiňuje. Obtížné je i zařazení do pojmu multiorgánové dysfunkce či selhání (MOF – multiple organ failure). ARDS může být jeho příčinou i důsledkem, obojí probíhá často souběžně, s různou mírou vzájemné potenciace či útlumu. Členění a zařazení ARDS tak je a vždy bude arbitrární, do značné míry závislé na aktuálních postojích odborné veřejnosti, jak ho formulují různá grémia ve svých doporučeních či odborných stanoviscích. Především z nich bude klinik vycházet. Trauma, sepse, popáleniny, plicní záněty, akutní pankreatitida, celá řada dalších chorobných i iatrogenně navozených stavů nepochybně také vedou k přechodné, či dokonce prchavé (multi-) orgánové dysfunkci různé závažnosti. Progrese ve smyslu rozvoje ARDS nastává však jen někdy. Ale i primárně plicní poškození, jako např. plicní kontuze či aspirace, mohou mít někdy mírný průběh a k závažnější respirační insuficienci nedochází.

Ambicím autora i spoluautorů nasvědčuje jak rozsah publikace a šíře tematického záběru, tak i bohatý doprovodný materiál – tabulky, obrázky, schémata. Každá kapitola je doplněna bohatými odkazy na literární prameny. Rozsah citací ukazuje hloubku vhledu do problematiky a poctivou snahu autorů představit jak aktuální stav poznání, tak i nelehkou cestu, jak bylo tohoto poznání dosahováno. V tomto obrovském rozsahu relevantních informací vidím hlavní přínos díla, které bude nepochybně významným edičním počinem a své čtenáře si jistě najde.

Autoři občas podlehli tendenci nadužívat anglicizmy a asi ne vždy zcela vnímali, že kniha je svým způsobem trvalá hodnota – i kdyby jen tím, že obohacuje odborné vyjadřování. To je skutečná kultivace oboru lékařství, je to pracné, ale pojmy zůstávají i poté, co se odborný názor pozměnil nebo byl dokonce opuštěn (jak je v textu opakovaně dokladováno). V komunitě intenzivistů je medicínský žargon i nadužívání „czenglish“ běžné, v debatě u lůžka nemocného přijatelné (nikoli však v rozhovoru s pacientem či jeho příbuznými), v knižní publikaci však zbytečné.

Kniha v pevné vazbě má úctyhodný rozsah 695 stran. Je doplněna seznamem použitých zkratek a věcným rejstříkem. Obsahově hodnotný text vyvolá především pozornost anesteziologů, intenzivistů všech zaměření, pneumologů i pracovníků některých teoretických oborů – těm všem vhodně demonstruje jak biologickou podstavu chorobných dějů, tak i možnosti, jakými může klinik tento nelehký problém zvládat.

Doručeno do redakce 6. 8. 2015

prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA

karel.cvachovec@fnmotol.cz

Katedra anesteziologie a intenzivní medicíny IPVZ, Praha

www.fnmotol.cz