Anafylaktická reakce po včelím píchnutí

Se zvyšující se prevalencí výskytu alergických onemocnění v populaci narůstá i nepřiměřená reaktivita na bodnutí hmyzem. Místní reakce (bolestivost, erytém, edém) sice znepříjemní život, ale většinou nevyžaduje akutní léčbu. Pokud se kožní příznaky rozšíří mimo místo vpichu a především tehdy, když vzniknou projevy závažné celkové anafylaktické reakce (generalizovaný erytém, urtikarie, Quinckeho edém, astmatická dušnost, hypotenze, event. kardiopulmonální a oběhové selhání – anafylaktický šok), je nutná okamžitá léčba.

Alergická reakce na hmyzí jed je častější u dospělých než u dětí a postihuje jenom malé procento populace. V našich podmínkách je původcem alergie na hmyzí jed včela, vosa a sršeň, event. i čmelák. Zkřížená alergie existuje mezi jedem včely + čmeláka a mezi vosou + sršněm. Mezi včelou a vosou k ní dochází jenom někdy, záleží na tom, která složka jedu je příčinou alergie. Důležitými alergeny jedu včely jsou fosfolipáza A, hyaluronidáza, melitin a apamin. V případě jedu vosy se jedná o vosí kinin, fosfolipázu A a fosfolipázu B. Ve všech jedech je i histamin, event. serotonin (ne u včely). V rámci diagnostiky (kožní testy, laboratorní imunologické vyšetření) je třeba odlišit reakci alergickou (vzniká i po jednom bodnutí) od toxické (po mnoha desítkách bodnutí), klinické projevy jsou podobné.

Obecně je přecitlivělost na včelí jed problematičtější než přecitlivělost na jed vosí. Včela zanechává žihadlo v místě vpichu, úplnému vyprázdnění jedového váčku pomůže i neodborné odstranění žihadla jeho stisknutím prsty. Osoby alergické na včelí jed mají vyšší incidenci nežádoucích reakcí a dle některých údajů je léčba alergenovou imunoterapií proti včele trochu méně účinná ve srovnání s léčbou reakce na vosu. Tuto léčbu indikuje a provádí lékař se specializací na alergologii a klinickou imunologii. Každý však musí umět zvládnout anafylaxi po včelím bodnutí. Jejím základem je uložení pacienta do protišokové polohy, umožnění volného dýchání, i. m. aplikace adrenalinu a zajištění žilního přístupu. Dle potřeby je třeba podat inhalaci kyslíku. Injekční podání antihistaminik a kortikosteroidů stojí v pořadí až na dalším místě. Protože záleží na každé vteřině, je i v rámci první lékařské pomoci doporučováno užití adrenalinu v autoinjektoru: u osob do hmotnosti 25 kg pediatrická varianta s obsahem 0,15 mg, u osob těžších 0,3 mg. Pokud odezva na aplikaci není během 5–10 minut patrná, je nutno injikovat další dávku. Je třeba si uvědomit, že absolutní kontraindikace podání adrenalinu při anafylaxi neexistuje. Od roku 2015 může předepisovat adrenalinový autoinjektor lékař jakékoli odbornosti, preskripce už není nijak limitována. V některých případech je vhodné napsat na recept dvojité balení. To platí zejména tam, kde je v anamnéze údaj o závažně probíhající reakci nebo u pacientů s nadváhou či nižší dostupností lékařské péče. Alergenová imunoterapie je život zachraňujícím léčebným opatřením tam, kde byla prokázána přítomnost hmyzí alergie I. typu (tj. alergie mediované IgE protilátkami). V ČR je takto léčeno každoročně více než 2000 pacientů.

Doc. MUDr. Vít Petrů, CSc.

Centrum alergologie a klinické imunologie, Nemocnice Na Homolce, Praha